kapitola 5.: směle do víru dění

11. února 2009 v 17:54 | Šílenej |  Hogwarts - Poprvé na místě určení by Šílenej
...


Páni lidičky, to bylo krámků všude kolem a lidí. Hanba povídat. Sice děvčata přijela s čtyřdenním náskokem, ale vypadalo to, jako kdyby všichni ostatní rodiče nechali nakupování školních potřeb svých ratolestí na poslední chvíli. Stejně tak jako Dani s Luc, jenže ty vcelku ani neměly moc na výběr.

No nakonec se dohodly, že si nejdřív udělají něco jako vyhlídkovou procházku a poté to všechno sjedou znovu, akorát s tím rozdílem, že to už se v určitých obchůdcích zastaví, teď jenom šly zmapovat okolí, aby věděly, kterým směrem se vydat…

Za slabou hodinku už měly projito. Zrovna se zastavili u obchodu s koštětem ve výloze, kde Luc tahala seznam co koupit. Jenže Dani byly zvědavější, co mělo znamenat to koště, takže se na chvilku trhla a zamířila blíž k výloze obchodu, který se pyšnil cedulí velkou jako kráva, přímo nad koštětem: NOVÝ MODEL KULOVÉHO BLESKU.


Ke sklu výlohy bylo nalepených několik mladších kluků, tak ve věku 13-14, kdo ví, Dani si prohlížela koště a od skupinky "malých slintalů", jak pojmenovala ty mladíky, zaslechla slovo "Famfrpál". To asi neměli říkat, blondýně potom začalo šrotovat v hlavě, co to asi znamená. No bohužel na to nepřišla a přišlo jí divné ptát se takových uch, co to znamená, ještě by z ní měli srandu. Zrovna když se rozhodla, že se vrátí zpět k Luc, uviděla v davu dost dobře vypadajícího mladíka, který také div neslintal na sklo výlohy. Dani se ihned ohlédla a pohledem hledala Luc, protože ta slečna má dobře vyvinutý "smysl pro sexy řiťky", jak to sama nazývá.

Bohužel pro ní, ale naštěstí pro kluka, ho její velmi citlivý radar na kluky nezachytil, stále zírala do pergamenu se školními pomůckami. Dan si mládence zběžně prohlédla a za boha nemohla pochopit, jak Lucin radar mohl zklamat, poté upalovala zpět za svou hnědovlasou kamarádkou.

Takže jejich první zastávka byla Gringottova banka. No zrovna milí chlapíci to teda nebyli, řeknu vám, mít někoho z nich za souseda, no nevim nevim.

Pár hodin se potloukali po Příčné a nakupovaly. Hábity byly jako jedna z prvních věcí ze seznamu odškrtnuta, to víte, Luc a hadříky, to je její. Brunetka si to nekonečné stání na stoličce, kdy kolem ní jedna boubelatější dáma pobíhala kolem dokola a špendlila takový černý hadr, aby nevypadal, jak pytel na brambory náramně užívala, zato Dani skomírala, řekla, že si ten hadr klidně vezme, tak jak je, jen když už to skončí.

,,Hůlky." vypískla nadšeně Luc, když vycházely z obchodu madam Malkinové.

,,Cože?" nechápala naprosto mimózní blondýnka.

,,Hůlky," zopakovala zelenoočka, ,,musíme si jít koupit hůlky, jinak budem nahraný."

,,Jo aha, hm, obchod s hůlkama byl myslim tam." ukázala Dani někam do tramtárie a vyrazily.

Asi po pěti minutách prodírání davem se ocitli přímo před obchodem s hůlkami, kde byla vyvěšená cedule U Ollivandera. Luc se ohlédla, jestli má Dani někde poblíž a když zjistila, že jí má přímo vedle sebe, vešla do krámku následovaná svou kamarádkou.

Nad dveřmi zacinkal zvonek a znovu když se dveře opět zavřely. Sotva holky vešly dovnitř, praštila je přes nos vůně čerstvě nařezaného dřeva, no ale to je asi blbost, zas tak čerstvý to nebude. Ale to dřevo je celkem logický, když jsou hůlky dřevěný, že jo.

Sotva udělaly pár kroků k pultu, vynořil se pravděpodobně ze skladu takový postarší opelichaný a hlavně rozcuchaný šedivý chlapík s brýlemi na nose, vypadal skoro jako Albert Einstein, akorát mu chyběl ten knírek. Ani si dívky moc neprohlížel, jen s nimi prohodil pár vět, když se dozvěděl odkud pocházejí a taky, že teprve letos nastupují do Bradavic. Víc se neptal, jak se zdá, Brumla se stavil a něco povykládal, to by mu tak bylo podobný, ukecanej je na to dost.

Ani ne po pěti minutách se vydal do skladu, a pořád si mumlal něco jako: ,,Á… hmm… ano." zatímco Luc se ksichtila stylem: "to mu hrabe? Asi mu doporučim Kopeček" (A/N: psychiatrické zařízení v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Myslím, že se to tady ještě někdy objeví, tak se kdyžtak moc nedivte.)

Dani měla jisté problémy, aby se nepoprskala smíchy, ale naštěstí svůj smích mohla maskovat kašlem. Právě včas.

Ollivander se vrátil s plnou náručí malých kvádrovitých krabiček. Celou hromadu rozložil na pult, každou otevřel a přizval si k sobě Luc.

,,Na co čekáte, slečno? Myslíte že vám sama skočí do ruky?" Luc byla tak překvapená tím množstvím, že vůbec netušila, co se po ní chce. ,,Bože, v tomhle se nedá pracovat!" zavrčel Ollivander ,,Tak s ní přeci mávněte." přikázal brunetě a té se konečně rozsvítilo. Jenže to s tím mávnutím evidentně nebyl dobrý nápad. Hned po tom slavném mávnutí se ze skladu ozývaly mnohačetné tupé rány, jak ostatní krabice padaly z polic a že jich tam teda asi bylo.

Luc zděšením vyjekla, ale Ollivander naléhal dál ve zkoušení dalších několika hůlek, bordel ve skladu ho, jak vidno, vůbec netankoval.

Takhle to bylo asi se šesti hůlkami, dokud se Luc nenaštvala a nevzala si poslední hůlku z řady, protože zkoušet dalších sedm se jí teda fakt nechtělo, a tak vyzkoušela přechcat zákon schválnosti a povedlo se.

Sotva bruneta vzala hůlku do ruky, rozzářila se. Obě holky na to čuměly jako péra z gauče, ale majitel obchodu, jak vidno, nebyl na rozdíl od nich překvapený vůbec, ještě si mumlal něco jako: ,,No konečně, že to ale trvalo." ale svou normální hlasitostí podal menší info ohledně hůlky: ,,Jasmínové dřevo s vlasem víly, moc dobrá volba."

Poté si chvíli prohlížel Dani, která nevěděla, jestli mu jednu vypálit za to šmírování nebo ho nechat být, jelikož byl očividně v letech, takže by se to neslušelo. Za necelou minutu se sebral a vrhl se do nitra skladu, kde přeskakoval popadané krabičky jako kamzík horský v nejlepších letech, kde se zdržel hodnou chvíli. Asi pečlivě rozmýšlel, co s sebou vezme, protože pravděpodobně nechtěl riskovat ještě větší svinec, než už tam byl, ehm, pokud je to teda vůbec možný, že jo.

Když se vrátil, neobtěžoval se ani krabici pokládat na pult a rovnou jí Dani hodil, Luc jen zírala s pusou dokořán, jak je možné, že jí chytla jako by to trénovali, kdovíjak dlouho, zvlášť když blondýnka čučela někam úplně jinam.

Ani ne vteřinu poté, co hůlku vytáhla z krabičky, začala zářit podobně jako ta Lucina. "Svině, až mě to rozcuchalo." pomyslela si Luc. Když konečně světlo ustoupilo, tak Dani chvíli nic neviděla. Oslepující světlo a koukat do něj? Blbej nápad! Ale nadávky si nechala pro sebe, je to sice záhada, jak se udržela, ale ani necekla, normálně by se Ollivander divil, kde k některým výrazům přišla, no ale neměl k tomu možnost.

Ollivander si za pultem jen zamumlal: ,,No sláva, toto je dubové dřevo s blánou z dračího srdce. Koukám slečno, že jste pěkně paličatá." neodpustil si poznámečku.

,,Ehm, proč myslíte?" lekla se Dani, jak jí mohl tak snadno prokouknout. No jo, holt beran je beran. Zatímco Luc se tlemila za zády.

,,Copak neznáte pořekadlo: je to palice dubová, tudíž paličák?" vysvětlil a oběma dívkám konečně došlo o čem mluví ,,A navíc ta dračí část… myslím dámy, že od vás můžeme čekat velké věci, stejně tak jako od pana Pottera, hm, ano." mumlal si poslední část, takže mu bylo dost špatně rozumět.

,,Promiňte, kohože?" nedalo to Luc. Ona těm klukům popřípadě chlapům nedá pokoj, no vidíte to? Otřesný!

,,Však vy ho určitě poznáte již brzo." odvětil rozevlátý stařec a zase si začal něco drmolit pro sebe.

Při tom jeho mumlání se Dani otočila na Luc, která okamžitě pochopila, co má blondýna v úmyslu a společně pozvedly hůlky a řekly nahlas stejné kouzlo. Všechny popadané krabice byly hned zpět na svých původních místech.

Ollivander se nejdřív podíval do skladu a pak se otočil zpět na holky. ,,Ha, to je poprvé za mou dlouholetou kariéru, co nemusím uklízet sám a mě by to zase trvalo věky… jak říkám velké věci." zaradoval se, ale náhle se zarazil ,,Jedné z vás ještě nebylo 17, takže nesmíte kouzlit dokud nenastoupíte do školy, nebo alespoň do vlaku, měla byste problémy." varoval jednu z dívek, ale neměl potuchy kterou.

Dívky raději nechtěly vědět, co by se stalo, kdyby Luc čarovala, a tak se ani neptaly, beztak by jim zase řekl nějakou nesrozumitelnou větu. Proto raději zaplatily a spěšně odešly, seznam věcí co si musí pořídit, byl totiž stále ještě dost dlouhý.

No a jak se jednou Luc pustí do nakupování po krámech, zabere to věčnost, jinak tomu nebylo ani zde, takže se nakupovalo až do pozdních hodin večerních. Pár věcí jim ještě pořád scházelo, ale ráno je taky den. Půl dne na dlouhé, snad dokonce nekonečné ulici, kde na každém druhém metru čtverečném někdo čaroval, nebo na vás štěkal plechový kohout, je přeci jen na dvě docela obyčejné holky z České republiky trochu moc.

***

Druhý den ráno se opět vydaly na Příčnou ulici, naštěstí tentokrát už věděly dobře kam jít. Dokonce se Dani stavila i v kouzelnickém zverimexu, kde si koupila zvířátko, zatímco Luc čekala před obchodem. Dovnitř nešla, protože argumentovala slovy: ,,Tam to určitě smrdí jak bolavá noha, takže mě tam nedostaneš." Naštěstí to bylo jen dobře, že zůstala venku a kousala si nehty nudou, alespoň do té koupě nebude moct frkat.

Dani se v obchodě s obdivuhodným zvířectvem zdržela poměrně dlouho, takže si určitě dokážete představit, jak Luciny nehty vypadaly, pokud ne tak asi takhle: děs běs, starý zlý čarodějnice by jí určitě záviděly.

Sotva blondýnka vystrčila hlavu ven, začala na ní Luc pištět: ,,Cos tam…?" ale v půlce věty se zarazila, protože byla doslova v šoku z toho, co Dan držela v ruce, respektive spíš z toho, co měla v kleci, kterou držela v ruce.

,,Co to do háje je? Že sis to nekoupila?" děsila se bruneta.

,,No na tamtu malou sovičku od Brumbála si nadávala, tak jsem se rozhodla, že si koupim tohohle krasavce." odpověděla Dan a se štastnými jiskřičkami v očích hleděla do obří klece, kterou koupila spíš jen jako zástěrku vůči Luc, rodince a kolemjdoucím. ,,A navíc ta paní říkala, že orli dokážou lítat na delší vzdálenosti za kratší dobu, takže ideální pro posílání dopisů našim." obhajovala dál svého nového mazlíčka.

,,Já nemůžu uvěřit, že sis koupila orla, seš ty vůbec normální?" nadávala Luc dál, ale toho si blondýna nevšímala a naprosto jí ignorovala, s čímž se její kolegyně musela smířit.

Znovu se procházely po Příčné, jenže tentokrát směrem zpátky k Děravému kotli. Dani se ještě zastavila u obchodu s košťaty, kde se chvilku kochala, jenže tento stav nevydržel moc dlouho, protože se přihnala Luc a odtáhla modroočku za kapuci pryč. Ještě k tomu nezapomněla: ,,No to víš že jo, doma nevemeš koště do ruky, co je rok dlouhej a tady bys na něj věčně zírala, žádný takový."

Do svého pokoje dorazily o pár minut později, ale nezdržely se, jen pohodily tašky s nákupem někam, kde se o ně nepřizabijou a Dan postavila klec se svým orlem na stůl. Jenže nechat ho několik hodin o samotě a navíc v kleci se jí moc nezdálo a navíc ta prodavačka říkala, že ho může klidně pustit lítat, že se pak vrátí, a tak ho pustila.

Luc stále trvala na své nakupovací mánii, kterou hodlala provozovat v normálních ulicích Londýna, a tak Dani nezbývalo nic jiného než se přidat. Sice jí její velká chuť k mlácení žehličkou nebo žehlícím prknem vůbec nepřecházela, ale musela si začít zvykat, škola bude plná těch "idiotů co neumí mluvit", jak je nazývala. Jenže po celém dnu mezi stojany se šaty a krabicemi s botami rezignovala, zabejčila se a šla zpátky ke Kotli. Luc nechtěla zůstávat sama mezi hadříkama, údajně že by si je jinak koupila všechny a zas tak velký kufr nemá, tak ač dost neochotně, ale přeci jen šla s Dani.

Hned po příchodu do pokoje Dani padla do postele a už ani neodpovídala své kolegyni, která se jí neustále na něco ptala. Skoro hned usnula, teda až po dovymyšlení svého ďábelského plánu, což bylo během chvilky a celou dobu se mu šklebila, naštěstí měla obličej zabořený v polštáři, takže Luc neměla šanci si všimnout, jak se unavená blondýnka tváří, kdyby to věděla, asi by nebyla moc ráda, jelikož ten ďábelský plán se z hodně velké části týkal jí.

Tak co? Jakej je Šílenej?

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější "mužská" postava z Hogwarts?

Oliver Wood 33.8% (24)
Harry Potter 14.1% (10)
Draco Malfoy 25.4% (18)
Leo Wyatt 12.7% (9)
Ron Weasley 1.4% (1)
Severus Snape 8.5% (6)
Albus Brumbál 4.2% (3)

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 4. března 2009 v 12:16 | Reagovat

ahoj   je mi luto ze som nekomentovala ale dlho som tu nebola    nemala som cas  a da sa povedat ze ani teraz ho nemam ale ked si to precitam tak urcite napisem komentár lebo sa mi to paci

2 wladka wladka | Web | 6. března 2009 v 10:17 | Reagovat

tak precitala som si ju a tiez je super    asi sa mi aj najviac paci z tych co som si precitala

3 pimpinela pimpinela | Web | 16. března 2009 v 20:33 | Reagovat

jééé aj ja chcem orla :))). to sa mi páčilo :DDD. super. teším sa na ďalšiu kapitolku. :)

4 Šílenej Šílenej | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:29 | Reagovat

no vidíš, já chci taky orla a Bičik mi za něj nadávala (a to hned dvakrát) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.