21. What I've done?

28. června 2011 v 13:10 | Šílenej |  My Life Would Suck Without You by Šílenej

Bičik stávkuje, takže přidávání je zase na mě... a protože se mi nechce tvořit rubriku na "novou" povídku, tak jdu na jistotu aneb drama pokračuje...

Chjo, nechce za mě někdo dopsat předposlední kapitolu DYB2?

Zdrávas

Šílenej

Matěj byl následující týden vážně naprosto mimo. Sedal si všemožně po třídě, ale pokaždé se chytil při tom, že čumí na jedno jediné místo.

Spolužáci a všichni, co ho měli možnost ten týden potkat, ho snad pokaždé viděli s telefonem u ucha, jak se snaží někomu dovolat, jenže to se mu nikdy nepovedlo.

A to všechno jen kvůli tomu, že byl kretén, dělal, co neměl a Fordová se vykašlala na školu a hrála si na nemocnou, takže si to, co se stalo, ani nemohli vyříkat. Telefony mu nebrala a na smsky neodpovídala. Jedno ale věděl jistě, mobil měla zapnutý celou dobu.

To ale není všechno, Matěj byl tak v háji, že málem zabil Jirku, když mu řekl "Mates", což bylo vyhrazené jen pro Fordovou, která jediná mu tak mohla říkat, protože to oslovení nesnášel a holku by nepraštil… no alespoň ne tak jako kluka nebo protihráče...

Co čert společně s Fordovou nechtěl bylo, aby ji navštívil jistý mladý muž s příjmením Šťastný, jenže ten se jako na potvoru zjevil v jejím pokoji po zaklepání.

Tereza překvapeně a zděšeně zároveň vyskočila ze své postele, odkud se za posledních několik dní hnula jen velice sporadicky. ,,Co tady děláš?" zeptala se bojácně a sama se vyděsila, jak to mluví.

,,Volalas sice, že jsi nemocná, ale skoro celej tejden bez jediný zprávy? To je nějaký divný. Musel jsem se proto přesvědčit na vlastní oči, jak moc vážný to s tebou vlastně je." usmíval se hokejista jako sluníčko nad tím, jak to všechno skvěle vymyslel. Ač sportovec, pálí mu to!

,,Aha." zamumlala bruneta.

Hokejista přišel ještě blíž a chtěl jí dát pusu na přivítanou.

,,Nedělej to." zamračila se Terenc a odstrčila ho.

,,Proč? Trocha bacilů mě nezabije." ušklíbl se sporťák a zase se sápal.

,,Štěpáne ne!" zavrčela Fordová a tentokrát odstoupila mnohem dál. Celou dobu ale zírala na podlahu a zkoumala barevný vzor na svém koberci, který si před několika lety pečlivě vybírala. Nakonec se rozhodovala mezi plánkem města a medvídky u různých domů, přepravních prostředků a tak podobně. Nakonec vyhráli medvědi.

,,Co je?" začínal hokejista čuchat, že něco nehraje. ,,Co mi tajíš?" Fordová pořád zírala na medvědy a nijak ani neplánovala přestat. ,,Terry, podivej se na mě a řekni mi o co jde."

,,Nevim jak." vymlouvala se bruneta a vážně nelhala, protože šetrný způsob neexistuje.

,,To si mám hrát na detektiva a vypátrat si to sám? Víš, že kriminálky nejsou moje oblíbený čtivo." snažil se ji Štěpán nějak rozveselit, jenže to nepomohlo, pořád smutně zírala na koberec, i když jí před chvílí zvedl bradu.

,,No tak fajn." vzdal se hokejista. ,,Tak co Zlatej chlapec zase udělal?" zeptal se otráveně a získal si tak Terezinu pozornost, když urychleně zvedla hlavu a vyděšeně na něj kulila své hnědé oči.

,,Jaks přišel zrovna na něj?"

,,A byl to snad někdo jinej? Neodpovídej, vim jistě že ne podle tvý reakce." zarazil ji dřív, než stačila z pusy vypustit jediné slovo "obhajoby". ,,Chceš se rozejít, že jo?" vypálil bez varování. Tereza němě zalapala po dechu.

,,Jak…?"

,,Celej tejden nezavoláš. Když jsem tady, tak se na mě ani nepodiváš. Nechceš mi nic říct. Nejsem blbej. Ten blonďák se ti líbí." spíš než se ptal konstatoval.

,,Ne tak docela." zavrtěla Fordová hlavou. Matěj se jí zase kdovíjak moc nelíbil.

,,Ale stejně se chceš rozejít." ujasňoval si Štěpán a bral to až podezřele klidně. ,,Řekneš mi alespoň proč?"

Tereza si vzala pár vteřin na rozmyšlenou, co mu řekne, pak se zhluboka nadechla a vyklopila pravdu: ,,Líbali jsme se a já ho nezastavila."

Hokejista se jen hořce zasmál a chystal se odejít. Ve dveřích se ale zastavil a otočil se zpátky. ,,Kdyby se Zlatej chlapec neobjevil, odjela bys se mnou?"

,,Nevim." odpověděla bruneta popravdě. To Šťastlivci stačilo.

,,Štěpáne, neodcházej takhle." zavolala na něj ještě Tereza, ale nemělo to žádný účinek, už slyšela jen prásknutí domovními dveřmi a pak nastartování auta, které bylo taky hnedka pryč.

Po Štěpánově "zdvořilostní návštěvě" Terka opětovně lehla zpátky do postele a hodlala tam minimálně umřít.

***

Šťastný přesně věděl, co udělá. Navíc byl pátek, takže měl jasno. Přeci jen byl taky "mladý" a hrál za místní dorostence, odkud se okamžitě dostal do Pardubic, a jako by to nestačilo, tak hned první zápas odehrál v extralize. Prostě borec a přezdívka The Best není jen tak pro nic, za nic.

,,Trenére." pozdravil zdejšího "boha", ale nijak výrazně si ho nevšímal, vlastně se na něj po příchodu ani nepodíval, jen ho zaregistroval periferním viděním.

,,A hele, hvězda. Co tady děláš, mladej? Copak ti ten vejprask, co jste dali neprofesionálům, nestačil?" usmíval se trenér, který průběžně bruslil mezi svými hráči, ale zrovna v tento moment příhodně lelkoval u trestné lavice.

,,Ne." zavrčel Štěpán a hlasitě hvízdl na prsty, čímž si upoutal veškerou pozornost. Ten, za kterým měl namířeno, byl naštěstí přítomen. Šťastný si ho zavolal rukou a pár kroků ustoupil. Většině hráčů dokonce přišlo, že po trestné lavici chodí jako lev v kleci a div neřve vzteky, že ho "zavřeli".

,,Co ten tady asi chce?" šeptl Bendy Matějovi, který se jen nehezky ušklíbl a jel za The Bestem. Věděl moc dobře, proč a hlavně kvůli komu navštívil "obyčejné mladíky".

Úplně všichni - hráči, trenér, asistent trenéra, bába z kiosku, prostě všichni, co byli zrovna na zimáku a viděli na kluziště, valili oči, ani nedutali a hlavně vůbec netušili, co se děje. Matěj mezi spoluhráči musel kličkovat, ale to mu nijak nepomáhalo z náhlého strachu, který začal pociťovat… zná Šťastného vztek z dob ne tak dávno minulých.

Matěj nevěděl jak, ale sotva se dostal na trestnou lavici, tak za ním třískly dveře a rozzuřený obličej Štěpána přímo před ním. Pospíšil měl sice asi deseticentimetrovou výškovou výhodu díky bruslím, ale stejně mu to nijak neulehčovalo. Ani hokejka, kterou cestou nikde neztratil, mu nijak nezaručovala bezpečí. Štěpánův hněv nezná mezí. Jednou jednoho jeho protihráče museli přímo z ledu odvézt do nemocnice se zlomenou čelistí, klíční kostí a dalšími zraněními, která se nikdy nedostala na veřejnost na přání hráčovy rodiny. A to byl prosím jeden z jeho lepších dnů a navíc mu bylo pouhých šestnáct.

,,Teď mi hezky od začátku vyklopíš, co jsi Tereze udělal!" zuřil Štěpán a i když Matěj původně neměl v úmyslu dělat něco jiného, kromě toho, že bude stát jako solný sloup a smíří se s trestem, který zahrnuje celý fialový obličej s tvarem Šťastného pěstí a krve všude kolem, tak řekl pravdu. Ostatní neslyšeli ani slovo, jen viděli svého spoluhráče občas pohnout rty, ale hlavně viseli pohledem na "vytočenci".

,,A to je všechno? Nic víc?" žasl Štěpán a zase začal chodit sem a tam. Pak se zastavil a ukázal na Matěje varovně prstíčkem. ,,Radim ti dobře, zkusíš jí něco udělat a najdu si tě, to mi můžeš věřit! Kdyby k tobě nic necejtila, tak by mě nepustila k vodě." mračil se a to, že by se Terce líbil tenhle blbeček se mu ani za mák nelíbilo. Kdo by se mu taky divil…

,,Vážně mi teď dal 'požehnání' k chození s jeho holkou?" přemýšlel Maty, ale víc toho nestihl, protože si profi hokejista opět vyžádal jeho pozornost.

,,Znáš ten fakt velkej bílej barák směrem k řece na konci města?"

,,Ten se mramorovejma sochama lvů místo plotu?" nechápal Pospíšil o co zase go. Štěpán jen souhlasně přikývl, nějak neurčitě možná dokonce potěšeně se ušklíbl a otočil se k odchodu.

,,Počkat, vy jste se rozešli?" docvakla blonďáčkovi jedna dost podstatná informace, možná ta nejzásadnější za celý týden.

,,Varuju tě Zlatej chlapče, mám tě na mušce." řekl jako poslední Štěpán a zmizel.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seryn Seryn | Web | 28. června 2011 v 13:19 | Reagovat

Vlezu sem a co nevidím.. :-D před 52 vteřinama byla přidána kapitola :-D skvělá byla.. nejlepší byla trestná :-D jak lev v kleci.. :-D

2 Illandris Illandris | Web | 28. června 2011 v 15:32 | Reagovat

Mě to je celkem jedno,  třeba fotku nějakýho obilnýho pole:D

3 Hope Hope | Web | 29. června 2011 v 0:16 | Reagovat

děláš si ze srandu? ??? takhle to ukončit? styď se! takhle skončit kapitolu...budu brečet, protože další bude určitě za sto let a to já umřu do té doby =o(
ha, teď k povídce, ten koberec chci takyyy! :-D a ta Paulova fotka...ach, jak na ní mu to sluší =o) já ho prostě žeru :-D
jo a doufám, že Terka v té zatracené posteli neumře a že se konečně dá dohromady s Matějem! už by taky bylo na čase ;o)
moc, strašně moc, se těším na další kapitolu =o)

4 Chris Chris | 29. června 2011 v 7:24 | Reagovat

Takže Pišta mu dal požehnanie :D Som zvedavá ešte ako Terenc zareaguje na Matesa :D

5 wladka wladka | Web | 29. června 2011 v 15:48 | Reagovat

akoze ja byt Stevkooo tak asi Matejovi jefnu taku pri*ebem ze sa nespamata nikdy...
ale kapitola skvela :D co ti poviem...mam tuto poviedku rada...

6 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 30. června 2011 v 12:30 | Reagovat

Nádherná kapitola, gratuluju Šílenej, jsi dokonalá :-) Opět jsem se výtečně pobavila a spravila si po vysvědčení náladu :D

P.S. Ne, nikdo za tebe nic psát nechce. Páč to musíš dopsat jedině ty <3 A já už se nemůžu dočkat <3 :-)

7 Faillë a draco Faillë a draco | 30. června 2011 v 16:35 | Reagovat

A dvojčata jsou rozdělena na dva tábory... Draco fandí Matějovi a Faillë by nejraději poslala Matěje bůhvíkam a šoupla k Terce Štěpiho ;-) No, ať už je to tak nebo tak, povídka je naprosto dokonalá :D  :D  :D  :D

8 miselka miselka | Web | 2. července 2011 v 23:08 | Reagovat

fakt podarené Stefan... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.