28. Dammit! It’s the end!

13. září 2011 v 19:51 | Šílenej |  My Life Would Suck Without You by Šílenej
Ošklivej, moc, moc ošklivej Bičik!!! Ta mrcha mě donutila přidat Bloncku. Jinými slovy, přátelé, THIS IS THE END!

Přizvávám se bez mučení, je to uspěchaný, protože už mě nenapadalo co tam dál tvořit a tím pádem se mi to ani trochu nelíbí, ale snad to přežijete ve zdraví. Většina už nejspíš ví, že se chystá druhej díl s jinou ústřední dvojkou, ale můžu vám už teď slíbit, že se Terka s Matym rozhodně minimálně jednou zastavěj.

Bohužel mám i špatnou zprávu a to takovou, že absolutně netušim, kdy se k psaní druhýho dílu dostanu, troufám si říct, že mám rozepsanejch minimálně 33 povídek a to je račte uznat fakt na provaz! A protože musim alespoň část z toho nějakym způsobem dotvořit, tak si budete muset počkat na další díl Bloncky s pracovním názvem Nicka.

Tak zdar, já běžim zase slintat nad jednim sexy vojáčkem.


Na nový rok se zase všechno vrátilo do starých kolejí a Maty s Terkou do horoucího pekla zvaného škola. Ještě ke všemu gymnázium. Začínali si ZASE uvědomovat, jak stupidní tehdy před čtyřmi lety byli, že se tam vůbec hlásili a u přijímaček uspěli. Kdyby se tam ale nedostali, tak se s největší pravděpodobností ani nepoznali a to by byla věčná škoda. Navíc aby nikdo nepoznal, že se mezi nimi něco změnilo dřív než o sobě chtěli všem říct, tak se chovali stejně jako před Vánoci. Možná jen Matěj trochu víc provokoval a Terka ho o to častěji třískala po palici.

Hned první týden nového roku začal dost dobře. Do třídy přišla zase jednou třídní Šenkeříková, nebo mám spíš říct dokutálela se, protože přes svátky se vůbec nehlídala a už předtím byla pěkná kulička… a když uviděla Matyho zase sedět vedle Terky, tak rozhodla.

,,Když se ti tady tak líbí, tak už tady zůstaneš. Jdu to zapsat do zasedacího pořádku v třídnici." řekla ještě předtím, než si vůbec sedla a začala jednat. Otevřela třídní knihu vzadu, kde bylo rozepsáno kde kdo sedí, přeškrtla Terezinu dosavadní spolusedící, která se na školu už vážně vykašlala a místo ní tam naškrábala: Pospíšil Matěj.

Maty se na Terezu ušklíbl jako největší borec na světě a jako by toho nebylo málo, trhl obočím.

,,Co jsem komu udělala?" zaskučela Fordová a radši pohled odtrhla nebo by ho musela znovu inzultovat.

O pár dní později měli velice "vzrušující" hodinu matematiky, takže z nudy šermovali propiskami, jenže toho si profesor Ježek všiml a hned je za to seřval.

,,Když nemáte co dělat, tak si napíšeme písemčičku. Už dlouho jsme žádnou neměli." zaradoval se Ježoun, že taky jednou nebyl za špatného on, když by jim dal přepadovku, ale mohl to na někoho svést. Skoro si až mnul ruce.

,,Vidíš? A to je jen kvůli tobě." ušklíbl se Mates provokativně a málem za to schytal dloubanec tužkou do žeber.

,,Drž hubu, vole, čumí sem." ozval se za nimi sedící Bendy, který celý ten "match" sledoval a netrpělivě očekával, kdo bude vítěz. A ten blbec učitelskej mu to takhle zkazí… asi bude brečet.

,,Takže Pospíšil si dá dva příklady navíc." znělo od tabule. Ten matematik si snad nedá pokoj.

,,A víc jich už nebude?" brblal si blonďák sotva slyšitelně.

,,Dost poznámek! Budeš mít čtyři a teď už opisujte. Do konce hodiny vám zbývá jen dvacet pět minut a Pospíšil by rád spočítal všechno, že jo Pospíšile?"

,,Jasná páka, šéfe." přitakal Maty a učitelovi ukázal zdvižený palec.

,,Ty seš blbej." šeptla mu Terka a měla dost co dělat neprskat smíchy.

,,Budeš to řikat ještě chvíli a asi si to nechám zapsat jako druhý jméno."

,,Pospíšile, tobě těch devět příkladů nestačí? Chceš přidat?" otočil se zase na nebohého blonďáčka Ježoun a Maty radši už nadobro sklapl. Už teď bude mít dost co dělat spočítat alespoň těch šest.

V podobném duchu probíhal celý leden. V únoru skoro všichni začínali plašit, že je předposlední termín pro odevzdávání přihlášek na vysoké školy a jako vrchol všeho se na konci měsíce konal ples. A to ty "veselé starosti" teprve začínaly.

,,Už zase mi oxiduješ na židli?" přišla takhle jednou ráno Tereza dřív do školy, protože doma hned od probuzení prudili s přihláškou, tak se naštvala a radši se "šla učit dřív" a to blonďaté stvoření jí okupovalo místečko. Den jak malovanej.

,,Jo, odsud je totiž lepší výhled kolem a navíc se nemusim bát, že slítnu, až usnu." šklebil se Maty od ucha k uchu a očíčka mu bezmála svítila.

,,Proto jsem si ho vybrala."

,,Co se zase děje?" všiml si hokejista, že je jeho přítelkyně nějaká naštvaná, a tak si ji stáhl na klín, kde mu hezky v barvách vylíčila, jak už má všeho plné zuby.

,,Wow, tak tohle bych nečekal." vrazil do dveří Bendy a málem mu huba vypadla z pantů, když viděl to, co viděl.

Fordová i Pospíšil ztuhli na místě. Maty se z toho ale rychle oklepal a Terce něco pošeptal. Ta jen přikývla a odešla ze třídy. Mates taky vstal a přešel k Jirkovi.

,,Je mi jedno, co si myslíš, žes viděl, ale jestli…" začal blonďák.

,,Hej, vole, v klidu. Já vás nenaprášim." dával Bendy ruce vzhůru.

,,Sorry, kámo, ale tomu se dost těžko věří."

,,Jo, taky jsem si to myslel až do Dušiček." zamumlal Jiřík a nervózně se podrbal na obočí.

,,Co se stalo na Dušičky?"

,,Ehm no… tak trochu jsem na hřbitově potkal holku, která není jen na jednu noc?" přiznal Benda dost neochotně. Matěj na něj zíral s očima rozšířenýma. Tomu se taky dost těžko věřilo. Navíc ten fakt, že se potkali na hřbitově? ,,Znáš Kláru Hořejší?"

,,Alberta Einsteina jednadvacátýho století v sukních, co nejpozději do patnácti let získá Nobelovku?" ujišťoval se Pospíšil, jestli oba myslí tu stejnou dívku z vedlejší třídy.

,,Spíš tak za deset, ale jo, přesně ta."

,,Od Dušiček? Ty? Vážně?" nevěřil Mates vlastním uším a pořád mu na tom něco nesedělo, jen pořád netušil co. Třeba se ale v Jirkovi zmýlil.

,,Divný, viď? Sám se tomu pořád divim." přitakal útočník. ,,Ale ty a Fordová? Je to vůbec možný? To bych spíš čekal, že dřív zamrzne peklo a nastane apokalypsa."

,,Věř mi, že apokalypsa nastala."

,,Tak to je hustý." žasl Bendy dál a je to sice s podivem, ale kluci hodili pokec o tajných vztazích a všem možném s tím tématem spojeným, dokud se do třídy pomalu nezačali trousit další spolužáci, kteří je vyrušili.

Aneb jedna krize zažehnána. Snad.

Maturiťák, který byl opravdu namáhavý a konal se poslední únorový večer všichni ve zdraví taky tak nějak přežili. A to byl taky večer velkého odhalení. Matěj se od Terezy nemohl hnout ani kdyby chtěl a ona se od něj vzdálit taky nechtěla, takže spolu prováděli jednu neoblíbenou činnost - tancovali. Smáli se spolu a líbali se. To když zahlédla školní hlásná trouba Karolína, tak se jí dokonce zlomil podpatek a ona ve svých princeznovských svítivě růžových šatech sletěla doslova na zadek, ale to ji nijak neštvalo. Zjištění, že spolu největší nepřátelé v historii celého gymplu chodí, ji v tu chvíli zajímalo mnohem, mnooohem víc. Byly z toho druhé Vánoce pomalu pro celé město.

Dokonce i první setkání rodičů Pospíšilových s Fordovými proběhlo hladčeji, než mladí vůbec očekávali. Chlapi sice jako vždycky drbali hokej a dohadovali se, jestli je lepší Sparta nebo Slávie a ženské vzpomínaly, jak byli Matěj s Terezkou roztomilí jako miminka a jak to rychle uteklo. Dokonce si i několikrát pobrečely - při nástupu, při šerpování a při tlachání.

A od toho dne to šlo všechno od desíti k pěti. Jestli byli učitelé do té doby padlí na hlavu, tak teď by je vážně měli zavřít do nějakého výzkumného zařízení někde v Antarktidě, protože si vymýšleli prakticky nesplnitelné úkoly. Písemek pětkrát tolik, co normálně. Zkoušení každou vyučovací hodinu a stejně výsledků, jakých si představovali nedosahovali. A najednou… byl tady květen, kdy se valná většina žáků hroutila.

4. A a B byly první maturující třídy. Naštěstí týden největších nervů už končil. Na programu už bylo jen několik posledních studentů, jedním z nich byl Matěj a jako vrchol všeho, byl jeho poslední předmět angličtina. Většina žáků 4. B už byla ve škole a čekala, kdy konečně proběhne slavností ukončení, kvůli kterému museli jak debilové zase vstávat. Poslední návštěva školy, která už není skoro ani důležitá, ale oni je tam stejně tahají jen kvůli pěti minutám možná ani to ne blbých nezáživných a hlavně prázdných slov o ničem.

Maty se ale ještě pořád nevrátil, aby se pochlubil jak dopadl. Tereza byla mnohem nervóznější, než když v úterý sama maturovala a jak jinak než úspěšně, ale teď Matěj? Málem vyletěla z kůže a chodila sem tam, což nebyl moc dobrý nápad. Fordová a podpatky? Vražedná kombinace.

Dveře třídy se ale konečně otevřely a Maty suverénně ráčil dorazit jako poslední. Za to ho bylo zabít fakt málo. Navíc přišel se svěšenými rameny a netvářil se zrovna moc nadšeně.

,,Tak? Jak to dopadlo?" ptala se Terka, když se k němu konečně doklapala a málem se až sesypala, když dobrých deset vteřin nic neříkal.

Matesovi zasvítily očíčka a řekl: ,,Lilas mi to do hlavy po galonech, jak myslíš, že to dopadlo?" ušklíbl se, ale tím brunetě nijak nepomáhal, pořád byla jako na trní. Chtěla čistou, jasnou odpověď bez nějakých vytáček. ,,Nějak jsem to přeci jen dal." usmál se a Fordové spadl ze srdce pořádný balvan, že to museli zaznamenat i seismologové, jaká to byla šlupka.

A jak to skončilo? Kdoví…

Tereza a Matěj, kdo mi může říct, že neexistovali? Že nebyli hokejoví nadšenci fandící největším českým sportovním rivalům? Nebo že se nesnášeli? Nikdo. A jaká je možnost, že by se do sebe nakonec zamilovali? Velká. Třeba ti dva skutečně někde existují. Třeba ne v České republice, třeba ne ani v Evropě, ale někde ve světě se takový příběh určitě odehrává a jestli ne, tak to my už se nejspíš nikdy nedozvíme…


Nevim jak vám, ale mě "Bloncka", což je pracovní název povídky, bude docela i chybět. A tenhle obrázek je taková "sladká" tečka, snad se líbí. Byla celkem i sranda ho tvořit.

A teď prosím komenty a řádný rozloučení.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 13. září 2011 v 22:57 | Reagovat

na začátek ti chci strašně moc poděkovat za to, že tady ta kapitola je, protože už první odstavec mě donutil zasmát se a to je co říct, protože dneska celý podvečer a večer brečím a nejde to zastavit...
ano, byla by škoda, kdyby se ti dva nepoznali =o)
když jsem začala číst dloubanec tužkou tak mě napadlo, že byl do oka :-D ano, jsem sadista...Matěje by byla škoda ;o)
Bendy a brečet? není možná :-D teda nebyla by možná :-D
chudáček Maty, takových příkladů navíc...
bože, Bendy, zavři pusu a dveře - ty nejlíp zvenčí a ještě zamknout :-D všechno jim zkazíš! :-D
školní hlásná trouba - umírám :-D :-D :-D
Matěj to určitě jenom hraje...mám pocit, že jsem už někde zmiňovala, že je to hééérečka :-D ok, jdu pokračovat ve čtení a budu doufat, že se nepletu a Maty fakt odmaturoval =o)
takový příběh se určitě někdy někde stal ;o)
obrázek se ti povedl, je krásný =o)
povídka mi bude chybět a moc =o( ale to ty víš, protože jsi hrozně dlouho poslouchala, jak chci další kapitolu a nechápala mě...mno, já sebe taky nechápala, ale jsem strašně ráda, že jsem nepolevila a na každou další kapitolu si počkala...takže, Šílenej, mnohokrát děkuji za tuhle povídku a jsem ráda, že jsem do ní mohla taky přispět, byť jen obrázkem a popisem šatů =o*

2 wladka wladka | Web | 14. září 2011 v 14:49 | Reagovat

poviedka docitana....
a koniec sa mi pacil...zrychleny bol ale neviem si predstavit co by si dala do dalsej kapitoly keby to nebol koniec...
poviedku som mala rada, velmi...Terka bola spravna baba a Maty haluzak :D
bude mi za nou smutno, ale dufam ze pokracko v podobe novej poviedke bude coskoro napriek tomu co si napisala (ja ju chcem!!! a hned ))) :D) noch noch...
konecny obrazok bol krassny...detal ako skolska drbna spadla na zadok genialny, len som zabudla kto bol Bendy (alebo kto je Bendy?) nevadi...nevadi... idem o dum dal, teda vlastne spat, citat ostatne kapitoly (ak to nebude hned tak sorry,citam na dlhe pauzy - pisanie, citanie a robenie videa dava nacas :D )
koncim a tesim sa dalsiu kapitolu a je jedno coho... :D

3 Ráďa Ráďa | 14. září 2011 v 15:40 | Reagovat

Ta povídka byla prostě perfektní. Naprosto jsem se u ní bavila a jako odreagování byla prostě dokonalá. Ani si nepamatuju, kdy jsem se u povídky smála tak, až mi slzely oči. A to téměř u každé kapitoly. A při posledním díle jsem se culila jak debil už jen proto, že šlo o Bloncku. Ani mi to nepřišlo zrychlené, prostě to byla poslední kapitola, kde se dořešili menší detaily, a mě osobně to takhle vyhovovalo. Neumím si představit, co bys měla napsat jinak, aby to bylo ještě lepší. Prostě excelentní :-D

4 Delly Delly | Web | 14. září 2011 v 16:39 | Reagovat

Ani nevíš, jak mě mrzí, že je týhle povídky konec. Byla skvělá a strašně se mi líbila :-) Rozhodně patří mezi mý oblíbený.
A k týhle kapitole.. Podle mě to není uspěchaný, spíš by mě zajímalo, co bys tam dál psala, kdyby to nebylo takhle. Je to úžasný závěr. A tahle kapitola byla zase úžasně vtipná, skvělá a prostě báječná :D Co víc k tomu napsat? :D Takže doufám, že nás nenecháš moc dlouho čekat na to pokračování :-P A ten poslední obrázek je taky skvělej.
Abych to shrnula :D Byla to úžasná povídka, u který jsem se děsně natlemila a která mi bude chybět. Bylo fajn nedočkavě čekat, kdy přibude další. Ale já si to vynahradím na dalších dvaceti povídkách tady :D Prostě úžasná povídka i kapitola! :-)

5 Faillë Faillë | Web | 14. září 2011 v 20:14 | Reagovat

Áááá! Je konéc! Áááá! *běhá do kolečka a ječí jako nějaká histerka. Rodiče už chtějí volat Bohnice*
Nevím proč, ale tak nějak asi budu brečéét! mně ta "bloncka" bude chybět. A bude se mi po ní stýskat. A já tu povídku mám strašně ráda xD (sakra, takhle vyvádím jenom když mám odjet někam do prháje)
Ta Šenkeříková je borka!
Hustý!
Ten gympl jim nezávidím. Já něco podobnýho prožívám taky, akorát lyceum.
Ta Šenkeříková je borka!
Jů! Jedi propiskový meče! :D Mámí, já ci taký!!! xD :D
Nemám ráda matiku.
Bendy, ty úchyle jeden šmíráckej! Takhle ty dvě hrdličky očumovat a k všemu vyrušovat?! Že se nestydíš!
Potřebovala bych tu Kláru, třeba by mi pomohola s matikou :D nebo fyzikou :D chemii snad zvládnu (musím, je to nejlehčí předmět na maturitu z těhle tří)
Hodnej, Bendy. Zamknout ústa a zahodit klíče :D
Jo maturiťák... NO COMMENT, nebo jo. Faillë je mrtvá smíchy z pádu hlásný trouby na prdel :D
Maturitá!!! Tak z tej zatím stracj nemám. Jenom mám lehce obavu, abych se dostala do druháku :D
Chudáčci, je nutili vstávat.
Terko, klid, on to dá.... Snad :D A bacha na podpatky.
Tak a je to v.... Brance. To dáál, hérečka jeden. Nenominujeme ho na Oscara :D
No vida, blonďatý pokolení není zase tak blbý :D
Ten tvůj závěr mě rozsekal, přišlo mi to, nebo to bylo fylizoficky položené? (Nevšmejte si, listovala jsem latinou a tam se občasně budeme zabývat filozofií :D )
A co říct závěrem? Povídka mi bude strašně moc chybět, je naprosto dokonalá, prefektní a já nevím co ještě a... už se těším na pokráčko :D

6 Seryn Seryn | Web | 14. září 2011 v 21:00 | Reagovat

úááá.. konec? čemu se budu smát? dobře pár adeptů by bylo, ale bloncka.. už od zveřejnění, že bude druhý díl, se na něj těším :-D no vezmu to krátce (někdo se totiž musí učit do tří předmětů na zitřek a je teprve hodinu doma) :-D fakt úžasná povídka. bude mi chybět. každopádně si ji přečtu, jsem si jistá že i několikrát, znovu :-) fakt naprosto boží. Matyho bych někdy nejradši zabila, ale naštěstí si dal v hlavě vše dokopy :-D a Terenc, to je taky dílo :-D a navíc když nakonec skončili spolem... :-D jenom ten kousek ve škole byla komedie :-D

7 wladka wladka | Web | 16. září 2011 v 11:39 | Reagovat

odpoved mas v clanku

8 Rézi Rézi | 16. dubna 2015 v 23:54 | Reagovat

No. Původně jsem povídku o mudlech vůbec číst nechtěla :D ale nakonec proč ne? Já a angličtina je boj sám o sobě. Jazyky mi jednoduše nejdou :-x Jediný co zvládám, je mluvit. Ikdyž úplně blbě. A navíc mě příští rok z ájiny čeká maturita, takže symbolika na můj vkus až moc  velká. :-!  :-D Jinak povídka je úžasná ;-) Pan Ford je úplně boží! :D A nepotřebovala by Terka kurz sebeovládání ??? :-)  a maturiťák s odhalením? :-?  PERFEKT! :-P :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.