DVACET ČTYŘI

14. května 2013 v 21:00 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Managementu a zejtřejšímu testiku zdar, neumim vypočitat už ani ten podělanej diskriminant... to bude žůžovejch 0 bodů :D :D :D

Přeju příjemnou dráma kapitolu.

P.S. Kolegyně vyplácala veškerý železný zásoby a do psani se během zkouškovýho (i dloooooouho před nim) nežene, takže si budem buset ještě dýl vydržet spolu sami...


Těch několik dní, co jsem Liss "povolil uzdu" se mi pekelně vymstilo. Zjistil jsem, co všechno si zařizovala. Zapsala si několik předmětů, co nejsou jen neautorizované procvičování éteru po většinu času o samotě jen s Ivaškovem. To, že si zapsala hodiny navíc by mi nevadilo, ale ta mrcha malá mě obešla a samozřejmě, že to byly hodiny, na kterých se vyskytuje ten Drozd. Měl jsem sto chutí si namlátit, když mi oznámila, že jde na vyučování a po příchodu na místo si sedla k tomu špatně česanému nadutci. Týden jsem to jejich pokukování a špitání do oušek vydržel, ale když se zdrželi po hodině, aby spolu s několika dalšími páry dodělali zadání, tak jsem toho začal mít dost, protože po sobě začali stříkat kdovíco za chemikálie. Jo, jeden z nových předmětů je totiž chemie.

,,Zklidněte se!" okřikl jsem je.

Drozd okamžitě přestal a snažil se mi nabulíkovat, že je v tom nevinně.


Když jsem se zase o kus vzdálil zpátky na své původní místo, tak Liss vyprskla smíchy a strhla sebou i toho blbečka. A dál se usmívali.


Čímž mě utvrdili v tom, že ho fakt nesnáším. A to už jsem myslel, že to ani víc nejde.

Zbytek dne s princeznou bylo k nevydržení. Buď se usmívala a vesele poskakovala, nebo o tom královským spratkovi vykládala každýmu na potkání. Nejhorší to ovšem bylo, když se odpoledne spřáhla s Rose a vydržely o něm klábosit tři hodiny v kuse. Tři hodiny! Zvažoval jsem, že si propíchnu ušní bubínky tužkou, jak to bylo k nesnesení! Užuž jsem po té tužce sahal, když se dohodly, že už si pokecaly dost. Mě Liss vyhnala o půlhodiny později, když řekla, že je unavená a jde spát. Nekecám, děkoval jsem bohu!

Sám jsem na tom ale nebyl líp, sotva jsem se stačil vysvléknout, než jsem padl na postel a do pěti minut usnul. Na sprchu jsem neměl sílu ani pomyšlení. Přísahám na svůj život, že jestli se mi bude zdát o Drozdovi, tak ho brzo zabiju.

Ne. O Drozdovi se mi nezdálo. To, co se mi zdálo, bylo mnohem horší. Viděl jsem sám sebe očima někoho jiného, jak celý bledý bez hnutí ležím na zemi bez známek života a se stříbrným kůlem v srdci. No fuj, já jsem ale obluda, zrcadlo mi asi lže.

Sen pokračoval.

Pomalu se ke mně natahovala něčí drobná ručka a prsty se pomalu dotkla kůlu. Všechno začalo až nepřirozeně zářit podivným teplým zlatým světlem. Zasáhlo mě to jako tlaková vlna. Ale ten příjemný pocit byl náhle přerušen. Všechno potemnělo. Slyšel jsem jen samé výkřiky a naříkání. Kolem sebe jsem měl spoustu mrtvých těl s rozsápanými krky a ty obličeje… ty obličeje mi byly nepříjemně povědomé. Všechny ty lidi jsem připravil o život.

,,Ne!" vykřikl jsem a náhle mi došlo, že jsem se probudil. Lapal jsem po dechu jak kdybych běžel maratón. Rozhlížel jsem se kolem sebe, když v tom mi najednou svitlo. ,,Liss!" To byl její sen.

Dvakrát jsem se nerozmýšlel, popadl kalhoty na cestě z pokoje a mířil za Liss. Mám neblahý pocit, že při tom oblékání za běhu jsem si ty jeany natrhl na několika místech, ale to mě ani v nejmenším nezajímá. Když jsem doběhl na místo, tak byly dveře otevřené a Rose se rozhlížela kolem.

,,Lissa si vzpomněla, jak tě zachránila," vyhrkla, když slyšela, jak jsem doběhl na práh.

,,To je všechno, cos viděla?"

,,Ono je toho snad víc?" vyvalila oči zděšením. Neřešil jsem to.

,,Kde je?"

,,Tady ne," rozhodila rukama.

,,Pouto." Víc jsem říkat nemusel a Rose se okamžitě dostala do jakéhosi transu, za chvíli byla zase zpátky.

,,Já myslela, žes ty dveře na střechu zamknul!"

,,To já taky!" zavrčel jsem a tryskem běžel na Liss. Ty dveře jsem málem vyrval i s panty, jak jsem je nestačil otevřít a narazil do nich.

Liss tam ale byla, seděla na okraji střechy a tiskla si kolena k bradě.

Rose mi byla v patách a když viděla, že Liss může kdykoliv spadnout, tak jí srdce vynechalo několik úderů.

,,Uh, Lisso, ahoj, co kdybys slezla?" zkusila na ni Rose taktiku policejních vyjednávačů a po malých krůčcích jsme se přibližovali.

,,Jaks mohla? Jaks ho mohla jen tak zabít?" vyhrkla Liss přes vzlyky a mnula si zápěstí. Nátepníky si na noc nebere, ale teď je v takovém stavu, že má nejspíš zase choutky na žiletku. ,,Jaks to mohla udělat? Víš, jak moc tě miloval?"

S Rose jsme se na sebe zděšeně podívali. Tohle nikdo neví, asi Rose jsem nikdy neřek jak moc.

,,Stejně tak jako já jeho," odpověděla Rose a mírně se na Liss usmála, jak se ji snažila uklidnit a neprovokovat, aby neudělala nějakou hloupost.

,,Tak proč?" zadívala se na ni Liss smutnýma uslzenýma očima. ,,Pročs ho zabila?"

Vůbec jsem nevěděl co si o tom myslet nebo co říct.

,,V dobu, co jsem mu zarazila ten kůl do srdce už byl dávno mrtvej. Ten Dimitrij, kterýho jsem milovala, byl už dávno pryč. Sorry, soudruhu," omluvila se mi spíš jen tak mimochodem.

Já nad tím jen zavrtěl hlavou, nemám jí to za zlé. ,,Má pravdu. Tím mě vysvobodila. Já bych nedělal všechny ty zvěrstva… To jsem nebyl já jako předtím, nebo jako teď." Liss se tentokrát zaměřila pohledem na mě a posmutněla ještě víc.

,,Nechápu to," zavrtěla hlavou a dál si nervózně třela zápěstí, až si ho rozedřela a začínaly se objevovat kapky krve.

,,To nevadí. Není na tom nic k pochopení," vyhrkla Rose.

,,Někdy prostě děláš nepochopitelný věci pro ty, co miluješ," doplnil jsem ji.

Lissa zůstala dlouhé minuty ticho, jak nad tím uvažovala. Jenže čím déle to dělala, tím víc jsem se bál, že přepadne přes okraj.

,,Co kdybychom šli dovnitř? Je zima?" navrhl jsem.

Liss zavrtěla hlavou. ,,Adrian. Chci za Adrianem."

Nemůžu říct, že by mě to překvapilo tolik jako Rose, ale na druhou stranu zase nemůžu říct, že mě to nepřekvapilo vůbec.

,,Dobře," souhlasil jsem a tím tak Rose dorazil už úplně. Vůbec nechápala, proč by Liss chtěla jít za Ivaškovem a už vůbec nechápala, jak ji v tom můžu podporovat. Jenže ať se mi to líbí nebo ne, tak je to nejspíš v tuhle chvíli jediná osoba, která jí může alespoň trochu pomoct. Éter ani jeden z nás neovládá a vůbec mu nerozumíme. Ivaškov má přeci jen větší šanci.

Chtěl jsem princezně pomoct slézt z toho okraje, ale ucukla, abych ji neprovokoval, tak jsem radši ustoupil a Rose udělala to samé. Liss celkem v pohodě seskočila dolů sama.

,,Odvedu ji tam."

Jen jsem nad Rosiným návrhem zavrtěl hlavou. ,,Udělám to." Sice toho blba nemám rád ještě víc než Drozda, ale nějak to překousnu.

,,Vážně?" ujišťovala se, ale když jsem přikývl, tak se přestala dohadovat a odešla ze střechy jako první, Liss šla mezi námi až do doby, než se Rose odtrhla, naposledy se ujistila, že princeznu odvedu sám a odebrala se k sobě.

Ivaškova kolej nebyla vůbec hlídaná, takže nebyl problém se tam pohybovat. Najít jeho pokoj nebyl problém už vůbec. Ten smrad, co se linul po chodbách, se nedal ignorovat a ta obří jmenovka na dveřích taky dost napomohla.

,,Seš blbej? Je noc! Proč mě budíš!" prskal hned mezi dveřmi, když je otevřel a zamžoural na mě. Spíš se divím, že byl vůbec u sebe a ne na nějakých orgiích pod ředitelnou. Nic jsem neřekl, jen se podíval na Liss, která stála opodál. Ivaškov okamžitě otevřel oči dokořán a dost ho podezřívám, že si prohlédl naše aury. Nedal bych moc za to, že byly černé jak moje minulost. Ještě než stačil skončit s důkladným prostudováním, tak se k němu Liss nenápadně přitiskla. Adrian mezi námi několikrát kmitl pohledem a nakonec jí něco pošeptal.


Liss jen přikývla a zmizela mi z dohledu v pokoji.

,,Krátká verze?" zeptal se Ivaškov nanejvýš otráveně.

,,Vrátili se jí vzpomínky na to, jak mě vrátila zpátky a viděla i něco, co neměla," řekl jsem co nejstručněji všechno, co jsem věděl.

,,Hm," zamumlal a zmizel za dveřmi, které zavřel.

Nevím, co tam s ní dělal nebo co jí říkal, radši zůstanu ve sladké nevědomosti, pokud ji odradil od hloupých nápadů zahrnující veškeré možné pokusy o sebevraždu. Až po dvou hodinách jsem konečně něco slyšel, to jak se Adrian snažil potichu otevřít dveře. Okamžitě jsem se postavil, to posedávání na podlaze už mi stačilo.

,,Áh, agent nudnej boršč, to jsem si moh myslet, že nevypadneš," protočil oči, hned jak za sebou stejně opatrně zavřel.

Jeho poznámku jsem ignoroval a nějaké pokusy o konverzaci jsem taky vzdal, co se obtěžovat, místo toho jsem na něj vysílal jasné pohledy a k mému překvapení ten dement pochopil.

,,To vaše zpropadený pouto ji dostává, dost na tom, že má takový dvě. To, co máte mezi sebou je ještě o pár levelů horší než to s Rose," neodpustil si kousavou poznámku. To mi ale řek novinku, to vim sám, že mezi sebou máme jinačí pouto než to, co má s Rose.

,,A jinak?"

,,Jinak zrovna spí. Nebylo to zrovna snadný, ale nasadil jsem jí tam pár vzpomínek z dětství," s tím odešel pryč. Když se po dvaceti minutách vracel zpátky, tak jsem ho už z dálky slyšel, jak si prozpěvuje: ,,Skákal vlk přes pole, přes vysokou krávu…" a vůbec ho neštvalo, že si mění slova, pokud to není mě neznámá americká verze "skákal pes".

,,Ježiš, von je tady furt!" protočil oči, když mě zaregistroval. Oblak dýmu, cigáro v sosáku a s krví v koutku. Takže si byl pro "sváču".


,,Hele, řeknu ti to jednoduše. Spí, ještě dlouho bude a ty mi děláš špatnou reklamu, když se tady producíruješ jen tak v kalhotách… navíc děravejch. Fakt nepotřebuju, aby se mi před dveřma promenádoval chlap do půli těla bez bot, co ukazuje, že má bílý Kleiny. Kdybych to chtěl, tak si to udělám sám," brblal a znova si potáhl.

Pořád jsem nic neříkal, toho mě není hoden. Jen jsem na něj zíral. To, že jsem pospíchal a nestihl si vzít nic jiného než kalhoty, se dá ospravedlnit krizovou situací.

,,Tak jinak. Nijak jí nepomuže, že budeš nevyspalej a nejspíš dost namrzlej, až to bude nejvíc potřebovat. Tak laskavě zmiz."

Krucinál! Nerad to přiznávám, ale ten parchant má pravdu. ,,Kdyby něco…

,,…tak vystřelim světlici!" Přerušil mě a doslova mě odháněl jak nějakou slepici. Neochotně jsem přikývl a odešel. ,,Kdyby něco, tak ho můžu přece kdykoliv zlikvidovat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seryn Seryn | Web | 16. května 2013 v 19:21 | Reagovat

sem otřesná! kapitolu přečtu a zapomenu ji okomentovat! :-D skvělá! a ten konec :-D Áďa je dost dobrý, když takto pěkně uklidil Dimku :-D těším se na další ;-) a kdyby byl příště Woodík, vůbec bych se nezlobila :-D a nebo Hvězdička :-D

2 Illandris Illandris | Web | 16. května 2013 v 22:20 | Reagovat

Hm, Dimitrij v bílých Kleinách. Mě by teda vůbec nevadilo, kdyby se takhle producíroval před mým pokojem. Adriana vůbec nechápu, co já bych za to dala;-) Jinak ale doufám, že se Lissa rychle vzpamatuje. Tu Lissu, která dělá Dimkovi problémy, mám mnohem radši :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.