DVACET PĚT

3. června 2013 v 13:46 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Všude je hnusně a beztak se všichni cejtěj pod psa, tak snad někomu alespoň trochu zvednu náladu.

P.S.: Kruci, jak já chci fotku svlečenýho Belikova!


Dimitrij se už dva dny neukázal, tak jsem všechno vzala do svých rukou a zašla za ním. Možná jsem si mohla vybrat jiný čas a ne hlubokou noc, ale nemohla jsem usnout, tak jsem si řekla, že teď nebo nikdy. Cestou jsem nikoho nepotkala, takže mě ani nikdo nezpovídal a do Belikova pokoje jsem se dostala taky bez potíží, ta klika je totiž buď pořád nebo už zase rozbitá.

Héršvec! Normálně je ten chlap vzhůru beztak klidně i tejden, ale když potřebuju, tak chrní jak zabitej. Ne, byl živej, viděla jsem, jak se mu zvedá hrudník. Rozhodla jsem se teda, že si počkám až se mi Růženka vyspinká do růžova a pro ukrácení dlouhé chvíle při čekání, jsem mu z poličky sekla nějakou knížku. Jako na potvoru měl všechno v azbuce, ale tak co, alespoň se pocvičím. Jenže to byl kámen úrazu. Celé mé znalosti ruštiny byly jako mávnutím kouzelným proutkem fuč, ty letní prázdniny jsou fakt úhlavní nepřítel pro vědomosti.

Už dobrý dvě hodiny louskám třetí stránku, ale vůbec si nejsem jistá, že to čtu dobře. Zatím jsem se totiž dozvěděla, že je v tý knížce těžká zima, barevný jehličí a holka s kachním zobákem. Takže jsem buď totálně mimo, anebo čtu šílený sci-fi. Zrovna jsem se dostávala k části, kde se začínala objevovat přímá řeč, když se Dimitrij zavrtěl a otočil na druhý bok. Marně jsem doufala, že se probudí, ale ne, spal si dál. Smutně jsem pokrčila rameny a pokračovala v tom, co jsem dělala.

Už jsem toho začínala mít dost, pátá stránka a je z toho fakt to nejšílenější, co jsem kdy četla. Chtěla jsem s tím zrovna hodit o zem, když se Dimitrij znova zachrul a na okamžik otevřel oči, které zase zavřel. Ježiš, já se z něj fakt zvencnu. Pak jako kdyby ho najednou jebli do zadku, ty oči přímo vytřeštil a koukal se do všech stran. Vlasy mu samozřejmě lítaly na všechny strany a to, že je měl maličko zacuchaný, mi přišlo vtipný, alespoň vim, že v tom nejsem sama.

,,Co? Proč? Jak?" vyhrknul naráz a pořád poulil oči. Kdybych mu neseděla v nohách postele na přikrývce, tak by si ji možná přitáhl víc k tělu a snažil se zakrýt obnažený hrudník, takhle měl leda peška.

,,Tak co? Já. Proč? Protože se mi vyhejbáš a mobil taky ignoruješ. A jak? Ta klika je furt v pytli," pokrčila jsem rameny a odložila si knížku do klína.

Dimitrijovi chvíli trvalo to všechno zpracovat. Nakonec si promnul oči a posadil se.

,,Nevěděl jsem, co říct," přiznal bez mučení.

,,Jo, tak ses radši zahrabal tady a dělal, že neexistuješ."

,,Tak nějak," ušklíbl se. ,,Dokonce jsem se pokoušel ovládnout pouto, ale bez výsledku."

,,Jo tak ukázat se to ne, ale na šmírovačku, jo? Styď se," provokovala jsem. Dimitrij se ošil tak jak umí jenom on a rozhodně to nebylo, protože by mu byla zima.

Chvíli mezi námi bylo trapné ticho, které mi tak akorát pilo krev.

,,Uhm… nevim, proč jsem si na to všechno vzpomněla, proč se mi to zdálo nebo proč zrovna teď. Každýmu bylo jasný, žes byl strigojí mafián, nebo to číms byl. To, že při tom někdo umřel, jsem taky věděla, jen jsem nemyslela, že to někdy uvidim na vlastní oči," nakousla jsem to, čemu se vehementně snažil vyhnout poslední dva dny, co nevystrčil nos z pokoje. ,,Ani nevim, proč nebo jak je možný, že i vim, jak to bylo s tebou a tím, cos cítil."

Dimitrij se zavrtěl a promnul si krk. Evidentně mu to nebylo příjemný, ale má smůlu hošek, nerada to řikám, ale chybí mi.

,,S Rose už jsem taky mluvila, jestli tě to zajímá," ušklíbla jsem se. ,,Řekneš něco, nebo jsi náhle oněměl?"

,,Nechtěl jsem, abys o něčem z toho kdy věděla. Vlastně jsem nechtěl, aby o tom kdokoliv věděl," ušklíbnul se nevesele a zavrtěl hlavou.

,,Pamatuješ si to?"

Přikývl. ,,Pamatuju si každého z nich. Vlasy, oči, jak se báli. Všechno. Nemine den, abych na ně nevzpomínal."

,,Proč?"

,,Abych si připomněl, co jsem byl za stvůru a kolik desítek životů jsem vzal jen tak z rozmaru."

,,Tak s tím okamžitě přestaň!" zamračila jsem se na něj a myslela to naprosto vážně. ,,Pak se div, že se mi o tom zdá." Dobře, to už možná trochu přeháním, to není jistý, ale nechci, aby sám sebe trestal za něco, za co ani nemůže.

,,Na tom možná něco bude."

,,No to bych si prosila," snažila jsem se znít jako generál, ale celkem určitě vim, že mi to nevyšlo. ,,Hele, taková vlezlá otázka… dals vědět domu, že žiješ?" měřila jsem si ho ostřížím pohledem.

,,Uhm… ne, ještě ne. Nemůže jim přece jen tak zazvonit telefon, do kterého řeknu: 'Jé, čágo, tady Dimitrij, už jsem zase sám sebou. Pořád mám choutky vraždit, ale už ne vysávat' uznej, že to by asi dost dobře nešlo," zašklebil se, zatímco já vyprskla smíchy.

,,Ne, to fakt nedělej," smála jsem se. ,,A hlavně už nikdy neřikej 'čágo'!"

,,Proč?" zasmál se. ,,Mě se líbí." To jsem vyprskla podruhé.

,,Jo, ale taky je to z nějakejch devadesátek."

,,A to je snad problém?" nechápal a evidentně to myslel vážně, podle toho jak se tvářil.

Ne, tohle je na mě moc. ,,Nech to radši koňovi, ten má větší hlavu." Hm, poznámka pro příště, radši na Dimitrije nezkoušet "pořekadla", aby na mě zase nezíral jako teď, když vůbec netuší o co běží.

,,Co tady vlastně děláš?" zeptal se místo toho, aby řešil čím ho to zase mystifikuju.

,,No, čekala jsem až se milostivej pán probudí, tak jsem si půjčila knížku, ale nerozumim jí ani slovo." To bych se snad víc chytala s němčinou a z tý umim… vlastně ani slovo, vlastně jo, jedno znám, 'klobása'.

,,Tak to ukaž," vyzval mě a zkoušeli jsme číst spolu. Trochu mi to připomínalo rodiče, když si se svým dítětem v první třídě čte pohádku a asi to nebude podoba jen tak náhodná, když jsem při tom taky nakonec usnula, ale ještě předtím jsme se dost nasmáli. Jak jsem předpokládala, moje ruština byla dost zrezivělá.

Od tý doby se všechno vrátilo do starých kolejí a zas mi začal lízt na nervy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seryn Seryn | Web | 5. června 2013 v 12:09 | Reagovat

už zase si budou dělat naschvály? No konečně! :-D není nad to sledovat Dimku, jak se snaží vymyslet nějakou lumpárnu (dobře, nebudeme zmiňovat jeho tělo :-D ) těším se na další kapitolu ;-) a kdyby byl příště Momoík s Oliem nebo Olie tak bych byla velmi velmi ščastná! :-D

2 Illandris Illandris | Web | 6. června 2013 v 21:15 | Reagovat

Ha, ten konec opět slibuje nějakou kulišárnu, který se od Lissy doufám dočkám. Jinak bych taky chtěla, aby mi Dimka četl pohádky před spaním, klidně i bez toho trička :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.