DVACET ŠEST

6. července 2013 v 17:52 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Chrose by Bičik útočej, tak hezky komentujte...


Spokojeně jsem si spala v posteli po tréninku se Stanem (tim myslim, že trénink byl se Stanem, ne, že jsem v posteli se Stanem, jen tak pro pořádek) se sluchátky v uších, když mě najednou probralo, jak mi ty sluchátka, chtěj vyřvat mozek z hlavy nebo aspoň to, co z mozku zbylo...

Nadskočila jsem tak, že jsem dala čelovku vetřelci, kterej byl tak drzej, že mi mp3 dal na plný pecky a ,,jemně" mě tím probudil. ,,Kterej kretén?" zařvala jsem, sundala si naštvaně sluchátka a ještě mi zvonilo trochu v uších. To mám za to, že poslouchám písničky, kde rádi hrají na bicí a řvou jak o život.

,,Au!" bylo mi jedinou odpovědí od tmavé siluety stojící u postele.

Aby to nestačilo, vetřelec zamířil k oknu a rychle odhrnul závěsy. Pořídila jsem si černé závěsy, díky kterým během noci-dne neprosvítá do pokoje vůbec nic, takže teď ta vlna světla byla další rána pod pás.

Zamžourala jsem očima a uviděla před oknem klejícího Ozeru, co se chytal za čelo. Čapla jsem z nočního stolku tenisák, který tady včera nechala Lissa, protože si jím pinkala o zeď, aby drnkala soudruhovi na nervy, a mrštila jím po Ozerovi. Ten parchant ho chytil za letu a strčil si ho do kapsy šortek, které by v pohodě prošly jako havajský denní kroj.

,,To by se mohlo hodit," okomentoval to a radoval se z toho tenisáku, jako kdyby takový míček viděl poprvé v životě. Já se dál mračila a zděšeně si prohlížela zbytek Ozerova úboru. Měl dost volnou světle modrou košili s nějakýma příšernýma chcíplýma kytkama a Nike pantofle.

,,Co tu sakra chceš?" prskla jsem na něj. ,,Je Halloween nebo co?!"

,,Jsi nějakej tejden mimo," pronesl líně Ozera a probodával mě naštvaně pohledem. Tak on se mi sem vloupá, páchá na mě sluchový a zrakový atentáty a vraždí mě pohledem on?! Jaká drzost.

,,Tak proč jsi oblečenej jako David Hasselhoff?" zeptala jsem se a vylezla z postele.

Ozera se na chvíli zarazil, když uviděl, že jsem jenom ve spodním prádle a pak si tam zabručel něco jako: ,,Ivaškovi došla tráva, tak se nudil a schytal jsem to já. Použil nátlak na nějaký blby, co mi zasvinili všechno moje oblečení a muj spolubydlící mi pujčil tohle."

Byl z těch hadrů tak zhnusený, že mi to probuzení skoro vynahradil. Hodila jsem na sebe triko a kalhoty a zamířila ke skříni. ,,A ty jsi tady, aby sis půjčil oblečení ode mě?" S jistotou jsem hmátla na dno skříně, kde se mi válely jedny ohyzdné puntíkované krajkované šaty od Natalie Daškovové, zesnulé dcerunky drahého zkurvysyna Vikouška. ,,Myslim, že tohle by ti seklo."

Položila jsem šaty na Ozeru, abych si je na něm představila ještě živěji a škodolibě se na něj usmívala.

,,Ne," zavrčel Ozera, ,,jsem tady kvůli Lisse."

To na mě okamžitě zafungovalo, zahodila jsem šaty a byla jsem připravená okamžitě vyrazit, jestli se Lisse něco stalo. Do háje! Nemám vyspávat! Kdybych nespala, tak okamžitě vím, jestli je s Lissou něco špatně. ,,Co se jí stalo?"

,,Klídek, nic," mávnul nad tím Ozera rukou.

,,Tak proč mě budíš a pokoušíš se mi o infarkt?" křikla jsem na něj. Je tohle nějakej brutální budíček nebo co?

,,Prostě mě Lissa za tebou poslala. Ten její Clint Eastwood jí přivádí k šílenství," vypadlo z něj. No, nevim, jak by se Dimkovi líbilo, že ho přirovnává k takovýmu dědovi, ale to nechme bejt.

,,Někdo by měl soudruhovi domluvit," mumlala jsem si naštvaně, vypadla z pokoje a automaticky zamířila k Lissině pokoji. Ozeru jsem nechala někde za sebou dělat bůhvíco, ale toho vem čert a klidně doslova...

Když jsem zaklepala, dveře se trhnutím otevřely a Lissa po mě skočila, jako kdyby mě neviděla roky. ,,Můj zachránce!" vykřičela bezmála do nebes.

,,Lisso, dusíš mě," upozornila jsem jedinou žijící Dragomirovou. Lissa ode mě odstoupila a broukla tiché ,,promiň".

,,Tak co tady hoří?" zeptala jsem se a rozhlížela se po pokoji. Nakonec jsem zahlédla Dimitrije, který se tam rozvaloval po Lissině posteli s notebookem na klíně. To, že ten Lissin noťas byl věčně přehřátej ho očividně netrápilo. Ale co bych se divila, když má i hubu plechovou a vypije vařící čokoládu na jeden lok a ani nad tim nevzdechne.

,,Nic. A i kdyby, dávno bych to uhasil," ozval se ten dvoumetr z postele a pozorně sledoval obrazovku noťase. Samozřejmě přitom periferně sledoval Lissu. Možná by se měl začít léčit, tohle začíná bejt posedlost.

,,To nepochybuju," neodpustila jsem si komentář. Pak jsem přistoupila k posteli a spráskla ruce.
,,Tak co si proved? Omezuješ Lissinu osobní svobodu?"

,,To vždycky, ale to už jakž takž skousnu, ale tentokrát to přehnal. Zakazuje mi jít na rande jako bych byla jeho dcerunka," odpověděla mi místo Dimky Lissa a přitom se abnormálně šklebila.

,,Rande?" byla kupodivu má první otázka. Ten Stan mi poslední dobou dává zabrat víc, než jsem tušila, když nejsem ani trochu v obraze.

,,S Nigelem Drozdovem, Adrianovym kámošem. Dneska před hodinou mě na něj pozval. Nestačil ani zmínit čas a místo a tenhle magor už mu za mě odpovídal, že odmítám, protože mám na starosti lepší věci. Pak mě odtamtud odtáhnul," vylíčila mi to Lissa s naštvaným výrazem ve tváři a já se nestačila divit. A jo vlastně, tenhle kuliferda.

,,Nelíbí se mi a můj instinkt mě nikdy nezklamal," prohodil téměř znuděně z postele Dimitrij a dál si v pohodě hrál s notebookem.

Lissa v tu chvíli vypadala, že se vykašle na to, že její hlavní element je éter a sáhne po magii ohně a přiškvaří Dimitrije na místě.

Taky jednou mě napadlo zapojit dřív mozek než pěst. Přiznejme si to, pěst proti Dimitrijovi není moc dobrý nápad, takže mi stejnak nic jiného nezbývalo. ,,A co když prokážu, že ten kluk je neškodnej a Lisse nic neudělá?"

,,A to chceš udělat jak?" zajímal se Dimitrij a taky jednou vzhlédnul od notebooku.

,,Já něco vymyslim. To se neboj," ujistila jsem ho a Dimitrij pokrčil rameny.

,,Pro mě za mě, ale ne že to bude jen nějaký: Anča říkala, že Evča říkala atd..." varoval mě s téměř výhružným výrazem. Zdá se mi to nebo je trochu psycho potom, co hlídá Lissu na plný úvazek?

,,Rozkaz, šéfe!" zvolala jsem a naschvál ještě zasalutovala.

Soudruhovi to moc vtipný nepřišlo, tak se jen ušklíbl a dál se věnoval tomu, co dělal na notebooku. Jen doufám, že tam nesleduje porno.

Lissa se naopak doširoka usmála a skrze zuby mi poděkovala, když jsem odcházela vstříc pátrání po Nigelu Drozdovi. U dveří jsem skoro narazila do Ozery. Hm, tak to vypadá, že se jen tak po cestě neztratil.

,,Tys tady špehoval?" hnedka jsem ho obvinila a nejspíš i oprávněně.

,,No a?" nechápal, co je na tom špatného. ,,Tenhle školní rok se nudim jak pes. Berem samou obranu, kterou už mě dávno teta Taša naučila, tak si musím najít jinou zábavu."

,,Šmírováním svý bejvalky? Stylový," rýpla jsem si okamžitě a nevěřícně si ho měřila pohledem.

,,Taky si řikám. Mimochodem jak chceš dokázat, že je ten pták nevinnej?" zajímal se nějak moc.

,,Sama nevim, ale nejspíš budu muset začít u Adriana," prohodila jsem a pokrčila rameny. Sama se nestačim divit. Vyhejbám se Adrianovi, co to jde a teď za nim dobrovolně polezu. Kam ten svět spěje? Nejspíš do konce světa roku 2012.

,,Fajn, pujdu s tebou," slíbil Ozera, čímž si ode mě vysloužil nechápavý pohled.

,,A to jako proč?"

,,Vážně se dneska nudim. Asi mám krizi identity a kdo by se mi divil, když mám na sobě tyhle hadry jak vystřihlý z šatníku hippies. A za Ivaškovem jsem stejně chtěl jít, abych si to s nim vyřídil," tvrdil a téměř nenávistně se zatvářil při vzpomínce na Adriana.

Pokrčila jsem rameny. ,,Fajn, ale podpaluj si ho, až s nim skončim."

,,To ještě uvidíme," řekl s téměř ďábelským výrazem, čímž si ode mě vysloužil vražedný pohled, tak radši sklapnul.

,,Kolik vlastně je?" zeptala jsem se ho, protože jsem neměla sebemenší tušení.

,,Asi deset," nejspíš si tipnul Ozera. Zřejmě taky nevede hodinky, budu mu muset věřit.

,,Tak to Adriana v jeho pokoji nenajdem," prorokovala jsem.

,,Jsi snad na něj specialista?" podivil se Ozera a měřil si mě nedůvěřivě pohledem. Tak vim, že Adrian jde pravidelně chlastat v 9 večer a vrací se v poledne, kdy si jde lehnout... no to je toho.

,,Nech si takovýhle kecy nebo řeknu Lisse, že jí šmíruješ a Dimitrij ti zmaluje prdel. I když... beztak věděl, že tam za dveřma stojíš a jenom se rozhodnul, že jsi neškodnej," došlo mi. Možnost, že by si velký Dimitrij Belikov nevšiml, že někdo šmíruje jeho chráněnku? Nulová!

,,Už držim zobák, Rózo," tvrdil a naznačil, jak si zavírá pusu na zámek. Označení Róza na mě fungovalo, jako kdybyste před býka strčili červený kus hadru. Říkal mi tak jenom ten přeslavný bůh Akademie, tak kde to do pytle vzal on?

Rozhodla jsem se to neřešit a radši jsem mu to vrátila zdrobnělinou, kterou ho označovala Lissa během jejich vztahu. Jestli si myslel, že mi unikla anebo že jí proti němu nikdy nepoužiju, tak se šeredně mýlí! ,,Dobrej nápad, myšinko."

Ozera zblednul až tak, že jsem čekala, že to s ním švihne. Naneštěstí se ale nějak vzchopil a pokračoval se mnou ve výpravě za notorikem Adrianem Ivaškovem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Seryn Seryn | Web | 6. července 2013 v 19:04 | Reagovat

že myšinko :-D no to mě dostalo :-D soudruh jako obvykle v klidu, ale je divné, že nevystartoval na myšinku, aj když byl neškodný. To já bych ho hnala! :-D a za ten budíček kór :-D

2 Illandris Illandris | Web | 13. července 2013 v 22:36 | Reagovat

Opět jsem se skvěle pobavila. Hlavně nad představou, jak Dimka Christianovi zmaluje prdel :-D Jinak jsem fakt nadšená dvojicí Rose a Christian. A když se k tomu ještě přidá notorik Adrian, tak to bude mít určitě grády ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.