DVACET SEDM

28. září 2013 v 9:51 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Provádim tajnej pokus, tak schválně... jinak tahle kapitola je pozdrav od Bičika o kterym zatim neví, muhehéééÚžasný


Zamířila jsem k jednomu z míst, kde by mohl Adrian trávit noc. Řekněme, že do doupěte jednoho študentíka, jehož největší zálibou bylo udržovat v chodu vlastní palírnu alkoholu. Z toho zmiňovaného doupěte se ozývala hlasitá hudba. Zaklepala jsem a nic. Protočila jsem oči v sloup a zabušila tak, že zbývalo jen málo a žádné dveře by už nebyly.

,,No tak, klídek, nezboř to tady!" ozvalo se zpoza dveří a v příští vteřině je otevřel sám hostitel Karl Tarus. Bylo mu myslím patnáct nebo šestnáct, ale pořádal chlastačky dennodenně zhruba od svých třinácti. Jak jsou na tom jeho mozkové buňky po požití tolika alkoholu radši ani nechci vědět.

,,Nazdar," pozdravil, sjel mě od hlavy až k patě a hvízdnul. Znechuceně jsem se zašklebila. Na to může to děcko zapomenout. Klidně bych to nechala bez komentáře, protože mise je najít Adriana, ne poslat tohle děcko brečet do polštáře, ale Ozera nemlčel. ,,Klidni hormon, kluku. Není náhodou čas tvýho kojení?"

,,Co?" houknul Tarus a skoro nepřítomně se podíval na Ozeru. Nejspíš mimo chlast si dal i jiné povzbuzovací prostředky. Že mě to překvapuje.

,,Neřeš," mávla jsem nad tím rukou, aby to tomu klukovi ještě nedošlo a přestal se s náma bavit. ,,Je tady Adrian Ivaškov?"

,,Baby, já tady neznám jménem nikoho," přiznal se bez mučení ten blbeček, tak jsem to musela zkusit jinak. To jeho označení baby jsem vypouštěla. ,,Moroj, kolem metru devadesát, tmavě zelený oči, věčně rozcuchaný hnědý háro, značkový hadry, úchylnej způsob mluvy a blbý kecy. Přijde ti to jako dost barvitej popis?"

,,Zapomnělas, že nepustí cigáro z huby," doplnil mě Ozera. ,,A pro příště, hochu, zkus balit holky
v tvym batolecím věku." Podívala jsem se téměř nechápavě na Ozeru. O co se to tady snaží? Hraje si na nějakýho psa obranáře nebo co?

Dřív než jsem Ozerovi stačila něco říct, Tarusův mozek něco málo vyplodil: ,,Ten se válí na gauči v tom největším dýmu." Ukázal směrem dovnitř a uhnul nám z cesty. Vešli jsme dovnitř a podívali se k tomu gauči. Přes ten kouř byla vidět jen silueta. To určitě bude Adrian.

Silueta típla cigáro a výhled se nám trochu projasnil. Samo sebou, že se tam povaloval Adrian. ,,Malá dhampýrko," pozdravil mě typicky a úchylně se usmál.

,,Velkej Moroji," oplatila jsem mu to. ,,Přejdu rovnou k věci, když ještě zdánlivě vnímáš. Znáš Nigela Drozdova?"

,,Jo. Sestřenka už se na něj ptala, tak proč se ptáš i ty? Víš o ní přece první i poslední, ne? Anebo snad Nigel někoho zabil a hrajete si na kriminálku?" hádal.

,,Skoro," odkývnul to Ozera a Adrian se něj poprvé podíval.

,,Kde ty ses tady vzal?" podivoval se. ,,Ale pěknej vohoz, to se musí nechat," pochválil mu havajský obleček a přitom si vrazil čvaňho zase do sosáku a naschvál vyfoukl kouř směrem k Ozerovi.

Ozera nehnul ani brvou, to se mu musí nechat. ,,Jsi tak blbej, že si mě nejspíš přes kouř neviděl, jak jinak? A v podstatě jsem tady, abych ti osobně řekl, že jsem ovlivnil jednoho blba, aby ti vzal poršáka a nechal ho sjet z útesu," pochlubil se škodolibě. To mě docela zarazilo. Jestli tím ,,ovlivnil" myslel nátlak, tak to dopadne hodně špatně, protože on v nátlaku stojí za starou i mladou Bellu Swanovou.

Vypadalo to, že Adriana to vůbec nezajímalo a znovu vyfoukl další obláček kouře. ,,Nevadí, fotr má takovejch aut plnou garáž."

,,Zvláštní, že ho zmiňuješ. Taky jsem mu řekl, aby to vyfotil a poslal tvýmu papínkovi. Ten si pak určitě rád rozmyslí, kolik peněz ti bude posílat," řekl Ozera ještě víc škodoliběji, až to Adriana zvedlo z gauče.

,,Tos neudělal!" spíše doufal Adrian a vypadal, že by mu nejradši to svoje předrahý cígo típnul do obličeje.

Protočila jsem oči v sloup a vměstnala jsem se mezi ně, aby se na sebe vážně nevrhli. Taková rvačka mezi nima by nedopadla dobře, Ozera by z něj udělal lidskou pochodeň a Adrian by mu to s radostí oplatil akorát s rozdílem, že on by ho podpálil zapalovačem. ,,Změřit svoje ega si můžete jindy. Teď se tady řeší Nigel Drozdov," připomněla jsem jim a naštěstí se jakž takž uklidnili.

,,Co s nim furt je?" nechápal Adrian.

Šla jsem s pravdou ven. Co jinýho mi zbejvalo. ,,Pozval Lissu na rande a Dimitrij jí nechce pustit. Když ho ale prověřim a dokážu mu, že je neškodnej, tak dá pokoj."

,,Nepřehání to už Belikov?" divil se ten velkej Moroj až tak, že se zamračil, což k němu zrovna nepatří. Dle jeho slov mračení jeho krásnému obličeji neprospívá. Občas má takový kecy, že by mohl být šampónů král.

,,Dá se říct," nepřímo jsem souhlasila. ,,Tak co mi o Nigelovi řekneš?"

,,Jak už jsem řikal Lisse, je neskutečně ukecanej, ale dobrák od kosti. Klidně bych si tipnul, že ve volnym čase vodí stařenky přes přechod a zachraňuje koťata ze stromů," pronesl líně. Típnul cigáro a zapálil si další. Nebejt Moroj, tak timhle stylem už dávno pojde na zápal plic.

,,Víc o něm nevíš?" ozval se taky Ozera, který pokus o táborák z Adriana Ivaškova, nejspíš pro tuhle chvíli pustil z hlavy.

,,Copak, mapuješ si konkurenci?" provokoval ho Adrian.

Ozera vypadal, že se chystal z plna hrdla ho poslat někam, tak jsem mu radši skočila do řeči, aby to fakt neskončilo nějakým pokusem o táboráček. ,,No tak, Adriane, nebuď labuť. Jde tady o Lissu, tak vysyp, co víš."

,,Fajn," zabručel a zakoulel očima. ,,Je mu 18. Nekouří, nepije, ani si nešlehá, posera. Jeho element je země. Má staršího bráchu a mladší ségru. Papínek je velký zvíře na královskym dveře. Myslim, že se jmenuje Rufus. Matinka je původem Badicová a patří mezi úzký okruh přátel mé velké tety. Stačí?" Hm, myslim, že tohle není dost informací, aby ho schválil Dimitrij, ale Tánička by ho Lisse určitě schválila. Jaké to štěstí.

Neodpověděla jsem mu, protože odpověď byla jedno tučné NE. Myslím, že Dimitrij by nejradši chtěl znát i jeho míry a vidět výpis trestního rejstříku. Jenže v tu ránu mě napadlo lepší řešení než tahat do nekonečna informace z přiopilého prasynovce královny. ,,Jo, užij si zbytek pařby s náctiletýma," popřála jsem mu a zamířila k odchodu. Ozera mě následoval a nechápavě na mě civěl. ,,Je ti jasný, že to Belikovi stačit nebude?"

,,To mi je jasný jak facka."

,,Tak co hodláš dělat? Vymlátit z něj souhlas?" tipnul si a ty jeho ledově modrý oči se rozšířily údivem.

,,Chci ještě pár let žít," odvětila jsem mu. ,,Mám lepší nápad a zahrnuje tebe, drahý Strigoji."

Ozera se zašklebil a mého ďábelského obličeje se vyděsil tak, že mě ani nesprdnul za označení Strigoj. ,,Měl bych bejt polichocenej, ale nejsem ani trochu."

,,Dobrý uvažování," pochválila jsem mu to, zatáhla ho za flígr a táhla ho směrem do jižního kampusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 29. září 2013 v 20:04 | Reagovat

Ten tajnej pokus mělo být to písmo, co není vidět? Ale mě to stejně neodradilo, označila jsem si ho :-) Jinak, opět jsem se pobavila, hlavně nad některými výrazy. Stojí to za starou Bellu Swanovou, to byla vážně pecka, úplně jsem prskala smíchy. A vidím, že spolupráce Rose a Christiana ještě nekončí, takže se opět těším, co mají v plánu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.