27. Když ptáčka lapají…

6. října 2013 v 23:20 | Šílenej |  Hollywood star by Šílenej
Sice se mi tuhle kapitolu nechtělo zveřejňovat ještě dlooooooooooooooooooooooooouho, ale měnim názor a dělám z ní poděkování Hope, která se tak mordovala s nastavovánim novýho "Valdaya" laye, co mi trval celý odpoledne, ale vyplatilo se a teď mužem kolektivně slintat. Vážně dobrá práce, ještě jednou dík a snad se bude kapitola líbit... je "zlomová".


Jensen to vzal tryskem ke schodům, kde v mezipatře zahlédl Valina záda. Sotva dvěma kroky seběhl těch pár schodů a zatarasil jí tak cestu.. Lekla se ho tak, že jí z ruky vypadl mobil, když chtěla zavolat spolužačce Patricii, jestli by jí neposlala zápisky, co si přepisovala do počítače, když jí králík Honzíček rozežral všechny sešity, protože svůj sešit v tom spěchu nechala v hercově pokoji.

,,Já ti to vysvětlim!" spustil Ackles i když upřímně řečeno sám zatím nevěděl jak.

,,Nechci, pust mě," zavrtěla hlavou a snažila se ho obejít, ale už tak tam nebylo moc místa a to jeho tělo pořádného kusu chlapa taky nějaký prostor zabere. Leda by si to chtěla zkrátit oknem, u kterého se dohadovali.

,,Ne, dokud mě nevyslechneš."

,,Dej mi pokoj a nech mě jít!" vřískla a pořád se ho snažila obejít, jenže se jen tak nedal. Zkusila tedy jinou taktiku, kdy do něj strčila, čímž ho donutila sejít několik dalších schodů, zatímco sama utekla zpátky do pokoje, kde měla v plánu vzít si sešit a najít si jinou únikovou cestu třeba druhou stranou chodby.

Myslela, že bude rychlejší a vyběhne mnohem dřív, ale Jensen je prostě Jensen a přiřítil se i s jejím mobilem v ruce, co tak ochotně sebral ze země zrovna ve chvíli, kdy se přiblížila ke dveřím a chtěla pláchnout. Měla mega smůlu! Ackles ji doslova zahnal do pokoje, třísknul za sebou dveřmi a aby toho nebylo málo, tak zamknul a klíč si vrazil do kapsy. Aneb útěk se nekoná!

,,Otevři!"

,,Až za chvíli. Nejdřív si promluvíme."

Val zavrtěla hlavou a hledala různé únikové cesty, ale nikde nic. Dveře zamknuté. Klíč v nenávratnu. V koupelně by se taky neschovala, když tam klíč radši vůbec nikdy nebyl a okno… se nedalo otevřít tak, aby jím vylezla ven.. Tak a teď, babo, raď! Byla jako zvíře v kleci. Zahnané do kouta. Bez možnosti útěku. Dokonce se tak i chovala, když chodila sem a tam od stěny k posteli a zpět, jen aby se nějak zaměstnala a nehonily se jí hlavou všechny ty myšlenky, co tam zrovna měla.

,,Co se děje? Mluv se mnou!"

Val jedním krátkým pohledem zavadila o noťase a pokračovala v přešlapování.

,,Jared jen občas moc kecá," snažil se to Jensen ještě nějak zachránit, ale sám dobře věděl, že tohle už by neuhasil, ani kdyby byl zkušený hasič požárů.

,,Je to pravda?" vyhrkla.

Jensen tam jenom stál a sledoval ji.

,,Tak je to pravda?" zopakovala a bylo jasně slyšet, jak jí přeskakuje hlas.

Neochotně přikývl.

,,Proč…pročs něco neřek?"

,,A co jsem měl asi udělat? Přijít za tebou a říct: 'Čau, dneska je fakt hnusně. Nejspíš tě miluju. Co takhle vyrazit na pivo?' Nebo jako co? Řekni mi co!"

,,Jo, třeba," rozhodila rukama. ,,Nebo radši ne," zavrtěla nad tím posléze hlavou. ,,Já vlastně nevim."

,,Zastavíš se na chvíli?"

,,Pusť mě odsud. Užs mi to vysvětlil. Nech mě jít," žadonila a skoro jí nebylo rozumět, jak se zalykala vztekem, což na ní bylo jasně poznat. Normálně člověk nemůže mluvit, když je mu do pláče, ale tohle byl čistý vztek.

,,To nemůžu udělat, ne teď," zavrtěl hlavou. ,,Proč jsi naštvaná? To bych měl snad bejt já ne?"

Valerie po něm švihla nevěřícným pohledem. Vážně to řek? Proč by měl bejt naštvanej on? Protože jemu Erika nic neřekla, i když sama nic neví? Nebo protože si jeho kámoš Jared pustil pusu na špacír, když neměl?

,,Tohle není možný! Do čeho jsem se to krucinál dostala? To nezvládnu! To nedám! Musim se odtud dostat, jenže jak? Zatracenej chlap!" brblala si spíš jen tak pro sebe, čímž spíš připomínala blázna v léčebně. Zatímco Jensenovi chvílemi tím svým výlevem až připomínala kámošku Radku z Putny, jak drmolila rychle.

,,Souhlasim se všim až na to poslední, to rozhodně nejsem!" vpadl to toho jejího monologu.

Val se na něj podívala a zamračila se. ,,Vždyť ani nevíš, co jsem řikala!"

,,Vždycky když mluvíš česky, tak nadáváš!" snažil se nějak zmírnit situaci a celé to drama okolo.

,,Ne ne, vždycky ne!" vyvedla ho z omylu, i když zase tak mimo taky nebyl. ,,Pust mě už kruci!" bezmála si až dupla, vážně ji začínal dopalovat. Když ale udělal dva kroky k ní, tak nahodila zpátečku, až se zastavila o okno.

,,Jen klid, nic ti neudělám," slíbil a na důkaz svých slov držel ruce od těla, aby je jasně viděla a z ničeho ho nepodezírala, dokonce i ten mobil konečně přestal žmoulat v dlani a odhodil ho na křeslo.

,,Chceš vážně vědět, proč jsem ti nic neřek? Tak dobře. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem jen vygumovanej debil, co ho lidi znaj z televize a sbalí koho jen chce, protože je něco víc," vyklopil pravdu, protože toho začínal mít tak akorát.

Val sklonila hlavu a pohled zaryla do koberce. Nějak se nemohla rozhodnout jestli mu věřit nebo ne. Nakonec zavřela oči a doufala, že jí to nějak pomůže. ,,Jak dlouho?" zeptala se, aby získala trochu času.

,,Jistě to vim asi tak od toho vejšlapu na Putnu," zamumlal.

Skoro týden. To se dělá zadržovat tak důležité informace takhle dlouho?

,,Musim vypadnout!"

,,Proč?"

,,Protože jinak si budeš myslet, že jsem jenom malá blbá holka, 'malá Valerie' na kterou se stačí párkrát usmát a máš ji na háčku," vřískala a hlas jí přeskakoval na každém druhém slovu. Vážně už byla tak vytočená, že zaryla nehty do okenního parapetu až v něm zůstaly vrypy a to byl z plastu…

Jensen tam jen tak zkoprněle stál několik vteřin a díval se. ,,Nejsem v tom sám, že ne?" zeptal se, i když si nebyl zrovna moc jistý, jen věděl, že na tom všem něco nehraje. Proč by hned od začátku tak vyváděla, když k tomu v podstatě ani neměla pořádný důvod?

Val se na něj jen na zlomek sekundy podívala a pak zase pohledem uhnula a při tom se jí celou dobu chvěla brada. Navíc si defenzivně založila ruce na prsou a přešlápla z nohy na nohu.

,,Řekni to. Mám pravdu? Nebo si jen představuju něco, co tam není?" dožadoval se odpovědi. Jediné, co ovšem dostal, byl krátký smutný pohled, který zase hned odvrátila.

Jensen udělal dalších pár krátkých kroků k Val a zvedl ji bradu, aby se na něj konečně podívala víc než jen tak letmo. Tiše jí po tváři začala stékat slza, kterou Američan hned pohotově setřel a měl tak celou půlku Valeriina obličeje v dlani, kterou se snažila dát, pryč, jenže čím blíž byl a čím víc se dotýkali, tím to bylo horší. V místnosti jako kdyby bylo třicet stupňů, nesnesitelné dusno a všude samí motýlci, především v břiše a ti zmetci ne a ne chcípnout!

,,Nedělej to," zamumlala už bez jakékoliv známky odporu, to už spíš jen tak ze setrvačnosti, jenže Jensen se skláněl čím dál tím víc. Parchant, si v tu chvíli mohl dělat prakticky co by se mu jen zlíbilo a on se zastaví tak daleko, že by se mezi ně nacpal leda absolutně hladký, nijak nezmuchlaný papír? Valentová hodila všechno za hlavu, už jí to bylo všechno jedno a byla to ona, kdo ho políbil, nemusela ho ani moc pobízet a sám se ochotně přidal.

Nějakou dobu vydrželi přilepení na okně přisátí jeden k druhému, dokud si Jensen nezamotal ruku do popruhu tašky, kterou měla ještě pořád hozenou přes rameno, ne na dlouho. Ackles jí ho jednoduše stáhl a tašku nechal spadnout na zem. Dalších několik set vteřin zůstávali na tom stejném místě, dokud se nezačali pomalu přemisťovat k posteli.

Jensen do postele narazil, jak se přibližoval pozpátku a nečekaně sletěl na zadek, naštěstí do měkkého, ale to mu nijak nebránilo si Valerii stáhnout k sobě do klína, kde pokračovali v kompletním seznamování svých tlam. Pak ale najednou, i když ani za mák nechtěl přestal a posledními zbytky čistého rozumu, co mu ještě zbýval z kapsy vytáhl klíč, kterým zamkl a doslova ho Valentové vtiskl do dlaně, i když věděl, že toho bude určitě litovat.

Blondýna se odtáhla a postavila zpátky na nohy. Podívala se na dveře, a pak na klíč ve své dlani. Kolečka v hlavě rotovala tak rychle, že není vyloučené ani zadření v důsledku nedostatku chladící kapaliny. Nakonec klíče pomalu a opatrně odložila na noční stolek, čímž si upoutala Acklesovu pozornost, který už ztratil veškeré naděje. Když si ale svlékla svetr a znovu ho políbila, tak měl chuť zaječet si radostí jako malé dítě.

Prožili si snad tu nejkrásnější a nejdelší noc plnou vášně a něžností v životě. Ráno, když se Jensen probudil, tak byla Valerie pryč a nikde ani známka její přítomnosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 6. října 2013 v 23:40 | Reagovat

If the end was just a dream, I swear I'll kill you! :-D
dobrá, občas jsem měla chuť tě praštit, když jsi úžasnou romantiku, kterou bych ani já nenapsala!, "zkazila" vtipnou poznámkou, ale jsem ochotná ti to odpustit za splněné přání =o* (vážně nemáš zač a nebylo to potřeba, ale jsem ráda ;o) ) a ujištění, že se mu to jenom nezdálo!
a taky...ty tvrdíš, že já přeskakuju to nejlepší, jenže ty děláš úplně to samé :-D
do kapitoly jsem se zamilovala a doufám, že další bude brzy =o* když budu muset, tak ti za to klidně nastavím další lay O=o) :-D

2 Ráďa Ráďa | 9. října 2013 v 11:07 | Reagovat

Tak tohle byla parádní kapitola :-D Moc se povedla, i když bych těch písmenek klidně snesla mnohem víc :-D Konečně se k něčemu dopracovali :-D Takže děkuju za tuhle kapitolu a moc se těším na další

3 sasenka333 sasenka333 | Web | 10. října 2013 v 22:48 | Reagovat

Úžasná kapitola konečne sa stalo to na čo som tak dlho. Dúfam že ďalšia kapitola tohto bude cim skôr ;-)

4 Trubka Trubka | 15. října 2013 v 20:45 | Reagovat

Nádherná kapitolka ;-) už se těším na další :P

5 Anne Anne | E-mail | 2. listopadu 2013 v 17:34 | Reagovat

Ježiš vživotě sem nečetla lepší povídku. Už se moc moc moc těším na další kapču :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.