46. kapitola – Zlobivý štěně

20. října 2013 v 17:58 | Bičik |  Eragon by Bičik
Je libo cukříček? Tak v týhle kapitole si ho užijete do sytosti!

Jen tak mimochodem, i Eragon se blíží pomaloučku (aneb rychlostí šneka - v očích smrt a na tachometru pět) ke konci. Sice mám nápady i na druhej díl (jako vždycky, to už je prokletí), ale mám v plánu to ukončit z větší části uzavřeně, takže kdyby náhodou z druhýho dílu sešlo, tak mě snad neukřižujete.


Zatim se zkuste prokousat touhle limonádou a pak se zas někdy můžete "těšit" na provokatéra Murtagha...

Bičik


DANIELLE
,,Nazdar, mrňousi," pozdravila jsem na svou osobu až moc radostně procházejícího trpaslíka a abych to dodělala, poplácala jsem ho po hlavě.

Trpajzlík se na mě podival jak na totálního blázna, zamumlal něco tim jejich trpajzličim jazykem, vytáhl si z kapsy dýmku, tu si zapálil a s dalšíma nadávkama odkráčel.

Mě to bylo buřt a dál mi hrabalo. Svítá na lepší časy, tatík je živej a Yvaine podle všeho taky. Můj drahý otec mi ukázal to svý nazírací kouzlo, takže jsem viděla Yvaine živou a zdravou, jak kdesi táboří s tim modrookym rebelem a zrovna se nejspíš dohadovali o životě hovnivála. Bohužel, nazírací kouzlo vám jen ukáže, jestli dotyčný lidi dejchaj, ale kde jsou, z toho člověk nevyvodí. Ke všemu je to kouzlo taková chujárna, kterou zvládnou jen málokterý lidi, takže já na to můžu v klídku zapomenout.

Velký otec akorát každou volnou chvíli nadává na to, že se Yvaine zahazuje s Morzanovym synem, ále já nad tim mávám rukou. Celkem nám pomáhal, když s náma pobíhal a vůbec je vidět, že táta je chlap a nevšímá si Murtaghovejch ,,předností".

A v neposlední řadě, je tenhle den boží, protože se ani Eragonovi nemusim vyhejbat. Táta ho okamžitě vyhnal na cviciště a morduje ho tam tak, že Éro není schopnej dělat po tréninku nic jinýho než tvrdě spát, popřípadě jíst. A protože jsem svině a nezmínila jsem se ani Érovi, ani Reině, že velký Bromius jim na to jejich tokání neskočil, tak ještě před taťuldou předstíraj, že jsou pár. Řeknu vám, že tim se vyloženě bavim, přestože je to trochu nefér vůči Reině. Nevylučuju, že mě Reina uřkne nějakym mě neznámym kouzlem, až zjistí, že to dělá všechno zbytečně.

Dokonce jsem si i vesele pískala, když jsem směřovala do svýho pokoje, abych si vyzvedla knížku, co mám momentálně rozečtenou. Tu mám v plánu si vzít se židlí na cvičiště a jako škodolibej divák sledovat, jak si fotřík dává Eragona k večeři.

Rozrazila jsem dveře pokoje a dál si pískala jednu odrhovačku, co v Carvahallu zpívávali ožralové v lokálu a nevědomě ,,přeladila" na melodii, co se hraje na pohřebních hostinách, když jsem uviděla nezvanýho hosta čekajícího na mý posteli.

Dopískala jsem a sykla na tu osobu: ,,Táhni!" Aby to pochopil, hodila jsem po něm polštář, kterej se mi válel na křesle u dveří. Ten úchylák ho chytnul za letu a zašklebil se znuděně, jako kdyby chytání polštářů za letu pro něj byl denní chleba. Světe div se, že měl vůbec tu slušnost ležet na tý posteli oblečenej, jinak by místností nelítal polštář ale on.

,,Žádný takový," odmítal, ,,musíme si promluvit." Dokonce se na to posadil a nahodil psí očíčka. Schází k tomu jen psí kňučení. Kurňa, musí při tom vypadat sladce jak ten čokl?

,,Myslim, že mluvení Dračí Jezdec nemá v popisu práce. Jaktože nejseš na cvičišti?" zajímala jsem se a snažila se, co nejlíp ignorovat ten jeho štěněčí výraz. Kdo ho to učil? Vardenové mu nějaký štěně dali a on to od něj odpozoroval nebo co? V duchu jsem si pro jistotu plánovala, jak vezmu roha a napráskám ho tátovi.

Erouš pokrčil rameny, jako kdyby to nebylo zajímavý. ,,Dneska Brom trénuje se Safirou, tak mám volno." Zatraceně, to jsem ti něco udělala, otče, že mi tohle děláš?

,,Tak to volno zabíjej se svou ,přítelkyní'," nadhodila jsem a slovo přítelkyně řekla ještě víc ironičtěji, než jsem zamejšlela.

,,Jooooo... tak to už nepujde, když mě a Reinu s tou šarádou Brom poslal někam," pochlubil se skoro vítězoslavně. Nespokojeně jsem se zamračila. Co ti to dneska přelítlo přes nos, fotříku?

,,Tak uháněj za elfí babí," vzpomněla jsem si na tu nádheru Aryu. Reina mi pořád dává přednášky na to, že Arya není tak špatná, ale stejnak mě ta fosílie vytáčí, ať dělá, co chce.

Eragon se hlasitě zasmál a nevěřícně vrtěl hlavou. Teda nechápu, čemu se řehní. Kdykoli jí vidí, tak je z tý elfky odvařenej, div za nim nezůstává cestička slin. Přestal se chlámat, když si všiml, že nechápavě čumim na místě a uchází mi v čem je vtip. Zvednul se a nechal tak můj pelíšek konečně na pokoji. Přikráčel nějak moc rychle až ke mně a těma svýma psíma očkama mi zíral do mejch očí. ,,Táhni," opakovala jsem se, ale tentokrát jsem na to dala větší důraz.

Ten idioto mou poznámku ignoroval a v klídku si stál přede mnou. Nechce můj osobní prostor omezovat ještě víc? Vydechl, jako kdyby byl nervózní a trochu se i klepal, takže to chvíli trvalo, než z něj vypadlo, co měl na jazyku. ,,Nechci Aryu, ale tebe."

Vydala jsem ze sebe zoufalej skřek. Nemám daleko od toho se zoufalstvím rozbrečet, což možná není špatná taktika, třeba by ho to vystrašilo a zdrhnul by. Ale spíš ho podezřívám, že by měl potřebu mě utěšovat.

Z tohodle plyne ponaučení nikdy nepít alkohol, když pak spim s Dračíma Jezdcema a ty trpí utkvělou představou, že po mě toužej nebo co si to Eragon vsugeroval. To má z toho, že ještě s žádnou holkou nic neměl, jinak by nade mnou ani nevzdechnul.

Místo bulení jsem si akorát povzdechla. ,,Nechceš mě, ne doopravdy."

Eragon se nechápavě zatvářil, čímž mě utvrdil v tom, že není nejbystřejší. ,,Si myslíš, že tě chci jenom proto, že jsme spolu spali?" Dobře, beru zpět, najednou je nějak moc bystrej. Neuvěřitelný, co s člověkem udělá pár hodin s mym tátou. Ten stařík má světu pořád co nabídnout.

,,A jakej jinej důvod bys měl?"

,,Co třeba, že tě podle Safiry miluju?" zeptal se rádoby jen tak mimochodem.

,,CO?" vyjekla jsem tak zděšeně a hlasitě, že bych se nedivila, kdybych zalarmovala celý město.

Eragon se znovu nepochopitelně zasmál. Nevim, co je tu vtipnýho! ,,To byla přesně moje reakce, když mi to řekla. Ze začátku jsem si po tý naší noci myslel, že jsme byli ožralý jak prasata a zbláznili se. Chtěl jsem to ignorovat a vyhejbat se ti. Jenžééé... Safira věděla, že se něco děje a vydíránim to ze mě vytáhla a pak mi řekla, že z mejch myšlenek už dávno poznala, že tě mám rád víc než bych si přiznal."

Šklebila jsem se o sto šest. Tohle se právě neděje. Éro z tý svý nezkušenosti vůbec neví, co kecá a takhle to dopadá. ,,To jako posloucháš draka, kterýmu je jen pár měsíců? Vždyť je ve věku kojence!" durdila jsem se. Ten idiot se nechává opíjet rohlíkem od Safiry a potom mě takhle traumatizuje.

,,Draci jsou vnímavější, než si myslíš," doslova citoval jedno tátovo moudro. Výborně, ještě proti mně začíná používat kecy vlastního táty. Maminkó, pomóc!

,,Proto Safira dneska ukecala Broma, aby trénoval s ní a mě dal voraz," dodal. Hmmm, nevim, čim to může bejt, ale mám neuvěřitelnou chuť na dračí polívku.

,,Sviňská intrikánka," zamumlala jsem si nenávistně pod vousy. Jen počkej, Safiro!

Erotoman využil mý chvilkový nepozornosti a najednou jsem ho měla přilepenýho na puse. Hm, a kdyby jen na puse, ono vlastně i v puse. Tim mě rozptýlil na pár minut, takže jsem ho od sebe odtrhla mnohem pozdějc, než jsem měla. ,,Táhni z mý pusy," chtěla jsem zakřičet, ale vyšlo z toho nějaký zasněný šeptání.

Eragon se samolibě usmíval. ,,Líbilo se ti to. Z toho se nevykecáš."

Zavřela jsem pusu a otřela jsem si jí. Ne, že by Eroslav slintal, ale můj mozeček doufal, že když si pusu otřu, tak na toho hudlana zapomenu. Nějak to nevyšlo. ,,Táhni, řikám," nahodila jsem vytočenej tón, přešla k dveřím a držela je, abych mu ukázala, že očekávám, že se do několika vteřin odporoučí pryč.

Eragona to akorát pobavilo. Přesunul se ke mně do takový blízkosti, že jsem preventivně uskočila. Hm, jenže jsem stála u těch dveří, takže jsem si o ně zádama akorát nabančila. I přesto jsem nevydala ani hlásku a v hlavě zvažovala únikový cesty. Smůla, Eragon byl opět sakra blízko, takže prostor k hnutí ani nebyl. Asi bych ho měla praštit, ale to jeho zírání do mýho ksichtu a rozevřený rty mi zakalujou mozek.

Nakonec jsem byla ještě tak blbá, že jsem na podruhý iniciovala polibek já. Eragon to vzal jako dobrý znamení a ponořil se do toho líbání natolik, že kolemjdoucí nás mohli podezřívat, že se nelíbáme, ale rovnou se navzájem žereme. A možnost těch kolemjdoucích vůbec nevylučuju, když dveře byly pořád dokořán.

Dostalo to úplně nový grády, když Eragona přestalo bavit se ke mně sklánět, popadl mě za boky a vyzdvihnul si mě na těch dveřích do úrovně svýho obličeje. A protože nejsem fanda toho, aby mi nohy jen tak lítaly kolem, obmotala jsem je kolem jeho zad. Zkrátka, potencionální šmírák by si pomyslel, že za chvíli si to na těch dveřích rozdáme, obzvlášť když mi Eragon začal šátrat rukou pod košilí.

Smutné je, že jako první k smyslům přišel Erotoman (a to právě doslova) a ne já. Odtrhnul se ode mě a přerývaně dýchal, ale to mu nezabránilo dál mě probodávat očima jak to pověstný štěně. ,,Doufám, že víš, že jsem nepřišel kvůli..." odmlčel se a trochu se začervenal. Málem jsem vyprskla smíchy, právě mě tady líbal a ošahával jak profík a zčistajasna je stydlivej. ,,...tomuhle," dokončil, když nepřišel na jinačí výraz.

,,Jo, vim to až moc dobře," přiznala jsem. Bohužel mu žeru tu jeho povídačku, že si myslí, že se do mě... tento... zabouch.

Ale muj nadrženej slepičí mozeček si dal dovolenou, tak řekl ještě větší ptákovinu: ,,A teď sklapni, než si to rozmyslim." Popadla jsem ho za tu jeho dutou hlavu a znovu ho políbila. Tentokrát Eragona osvítilo. Využil toho, že jsem na něj nohama i rukama přisátá jak klíště, přesunul se se mnou ode dveří, s těma hlasitě prásknul a šmíráci tak měli útrum. Opatrně mě položil na postel, jako kdyby se zas bál, že mě rozbije. Nejradši bych mu řekla, ať na to jebe a klidně se mnou hází, ale nechci vyznít jak pervezní úchyl.

Nějakou dobu jsme byli ještě mládeži přístupný a jen se líbali. Pak mě ale chytaly vášně a svlíkala jsem Eragona jak nedočkavý dítě, co rozbaluje dárek k narozeninám. Éro se s mym oblečenim taky moc necrcal, takže něco skončilo i na druhý straně místnosti. Div, že mi nějakej kus oblečení rovnou nevyhodil oknem, aby mu nepřekážel.

A potom... no, řeknu to asi takhle... budu potřebovat spravit pelest u postele a nová noha by taky bodla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mere :3 Mere :3 | 27. října 2013 v 17:34 | Reagovat

No WAU! Spravit pelest a nohu? No tak to musela být jízda. I když, u Danielle se není čemu divit. Ale Erotoman? :D Ten je romantik celou duší :DDD

2 ZuzunQa ZuzunQa | 27. října 2013 v 19:48 | Reagovat

OMG :-D  :-D  úplne super :-D teším sa na pokračovanie :-)  :-)  :-)

3 sasenka333 sasenka333 | Web | 6. listopadu 2013 v 15:27 | Reagovat

užasná kapitola som zvedavá ako to dopadne:) :) teším sa na ďalšiu :)

4 Hope Hope | Web | 6. listopadu 2013 v 18:05 | Reagovat

i tobě se omlouvám, že jsem se ke kapitole nedostala dřív...a že komentuju jako když nekomentuju, i když čtu...doesn't matter
z kapitoly samozřejmě vůbec nemůžu, protože to je přesně to, co zbožńuju...ach, slaďárny - ty já můžu od rána do večera :-D
akorát teda za to, že mu nevěří, bych jí dala jednu výchovnou :-D

5 meg meg | 22. prosince 2013 v 22:42 | Reagovat

opravdu  suprový... chci už aby to pokračovalo.. opravdu tento příběh miluju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.