TŘICET

12. března 2014 v 10:06 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Včera jsme byly na VA v kině... no... nečíst knížky, tak bysme asi byly hodně mimo, takže nevim jak na tom byl jedinej další návštěvník-kluk, ale nechápu co na tom kritici maj, zase tak strašný to nebylo... ruskej bůh nezklamal, bylo to plný hlášek a Chrose měli víc scén než by kdo čekal, pounaučení pro příště: nemit velký nároky a pak budem zase spokojený...

Jinak tohle kdysi dávno tvořila kolegyně...

Znáte to... v klídku si vykuřujete trávu na pařbě s puberťákama a v tu ránu vám zvoní v kapse mobil. Poslal jsem trávu dál a ten otravnej krám vytáhl. Fotr, jaké štěstí.

Se sebezapřením jsem to vzal. ,,Otče, čemu vděčím za tak příjemné překvapení?" zeptal jsem se ho konverzačním tónem. Bylo mi jasný, že mě jako vždycky sprdne. On si vždycky něco najde, i když třeba nic neudělám, tak ho musim aspoň trochu provokovat.

,,Ty fracku nevděčnej! Potopil si jen tak z nudy poršáka? Víš, kolik takový věci stojej?!" křičel na mě zplna hrdla Nathan Ivaškov.

,,Jo. Jeden tvuj měsíční plat, tak co máš za problém?" odvětil jsem. Zvedl jsem se z gauče těch puberťáckejch smažek, který už tam dávno odpadly. Ta dnešní mládež, nic nevydrží. Vzápětí jsem se rovnou odebral na odchod. Blíží se dvanáctá hodina a je čas zahrát si na spícího zbohatlíka.

Přitom jsem automaticky odtáhl sluchátko od ucha. Následovaly samozřejmě fotrovy nadávky, který mě zajímaly asi tak jako módní trendy, který určuje Lady Gaga. Pravou rukou jsem dál držel mobil daleko od sebe a ani trošku nevnímal křik vycházející ze sluchátka a levou jsem si vytáhl cigaretu a zapálil si jí. Zapálit si čvaňho jednou rukou není zrovna lehký, ale když máte cvik jako já, je to hračka.

Spokojeně jsem si vykuřoval a zhruba po pěti minutách, kdy jsem se pomalu pohyboval po kampusu Svatýho Vláďy, jsem taky jednou přiložil sluchátko k uchu. ,,Už jsi skončil, Nathanieli?" zeptal jsem se otráveně a naschvál fotrovi řekl Nathaniel. V občance má sice Nathan, ale teta Táňa mu tak říká a jeho to vytáčí.

,,Kde bereš tu drzost?! S matkou si utrhujeme jídlo od úst, aby ses měl dobře a ty se mnou ještě jednáš jako s nějakym svým pubertálním kámošem!" vztekal se fotr. Výborně, další kolo. Protočil jsem oči a ani se neobtěžoval sluchátko odtáhnout. Zamířil jsem k fontánce, která byla nedaleko.

,,Jasně, otče," řekl jsem do telefonu ani nevím na co, protože jsem se ho nepokoušel ani vnímat. U fontánky se zrovna napájela nějaká mladá Morojka. Tak jsem jí zdvořile řekl: ,,Dovolíš?"

Morojka se lekla, ale ustoupila mi. Vzal jsem mobil a hodil ho přímo pod proud vody. ,,Děkuju," řekl jsem Morojce, která zírala na můj momentálně umírající mobil s vykulenýma očima. Dvakrát jsem jí neřešil a dál pokračoval po kampusu. Samozřejmě jsem si spokojeně potahoval z cigaretky. Jednoho dne budu mít takovou praxi, že budu vyfukovat kouř ve tvaru zvířat.

Nezamířil jsem ke svému pokoji, ale rozhodl jsem se někoho navštívit. Že mě připravil Ozera o poršák mě netankuje, ale volat mému otci? Hmmm, to překračuje všechny hranice. Chceš válku, Ozero? Budeš jí mít.

Zašel jsem za mým dalším zásobitelem chlastu nekrálovským Morojem Lexem Crockettem.

,,Co je, Adriane?" zeptal se, když mi po zaklepání otevřel dveře.

Dramaticky jsem mu vyfoukl kouř do tváře. Sám je fetka, tak je to pro něj jak vůně domova. ,,Mám pro tebe prácičku, Alexandře," řekl jsem mu a on okamžitě zbystřil. Dobře věděl, že penězmi za jeho služby nešetřím.

,,Obětuj jednu ze svejch palíren, nastrč jí Christianovi Ozerovi do pokoje a pak se o tom zmiň tý starý megeře Kirový," vylíčil jsem mu svoje přání, vytáhl z kapsy pár stovek a strčil mu je do kapsy jeho kostkované košile. ,,Kup si pak něco pěknýho," doporučil jsem a poplácal ho po rameni. Lex se nad tím ani nezarazil a přiblble zakýval.

Po tomhle dostaveníčku jsem si chtěl jít lehnout, ale nějak jsem se nachytal, jak koukám na pokoj Nigela Drozdova, který bydlel poblíž. Vrátila se mi dnešní konverzace s malou dhampýrkou a potutelně jsem se usmál. Takže ona pracuje na tom, aby Nigela sestřence dohodila a Belikovi to nevoní? Hm, čuchám tady zadostiučinění na několika frontách, když Nigelovi pomůžu sestřenku dohodit.

Než jsem se nadál, tak jsem klepal na jeho dveře. Nigel mi otevřel celý udýchaný, jako by právě běžel maraton. Když spatřil mě, koukal na mě jako na zjevení. ,,Adriane, co ty tady děláš?"

,,Já navštěvuju starého přítele, ale co ty děláš? Klátíš tady nějakou roštěnku?" tipl jsem si.

,,Ne," zavrhl tu možnost okamžitě Nigel a zněl téměř uraženě.

,,Tak chlapa?" hádal jsem.

,,Ne, ty blbe! Posiluju," vylezlo z něj a tím mě celkem zarazil. Skoro jsem se chtěl zeptat, co posilování je.

,,A to proč?" zeptal jsem se a dál si v klidu pokuřoval.

,,Jestli chci ještě někdy mluvit s Lissou, tak se budu muset dostat přes Belikova," řekl mi, jako kdyby to byla samozřejmost.

,,A posilování ti v tom pomůže jak?" nechápal jsem.

,,Doufal jsem, že se zmůžu aspoň na jedno pěstí jeho osobě a pak dostanu krátkej čas na únos Lissy," vysvětlil mi svůj vskutku pošahanej nápad.

Nevěřícně jsem zamlaskal a zahodil taky jednou cigáro. ,,Nigele Jaymesi, ty můžeš bejt rád, že jsem se stavil." Objal jsem ho kolem ramen a pozval se tak do jeho pokoje. ,,Na Belikova nemůžeš použít fyzickou sílu, ale svůj mozek," vysvětloval jsem mu zkušeně a naschvál mu ukázal na čelo.

,,To jsem zkoušel. Vyjmenovával jsem mu několik důvodů, proč bych mohl s Lissou jít na rande a neposlouchal mě," postěžoval si Nigel.

Zavřel jsem dveře, aby nás nikdo náhodou nevyslechl. ,,Na Belikova nemůžeš vybalit osobní doporučení. On bude chtít nějaký důkazy o tom, že jsi bezúhonnej občan. Doporučuju ti sehnat si výpis z trestního rejstříku a detektor lži."

Nigel vyprskl smíchy. ,,Dobrej vtip," pochválil mi to.

,,Já si nedělám srandu. Belikov je ukázkovej magor. Jediná možnost, jak ho přesvědčit, je hrát jeho hru a nechat ho tě vyslechnout. Trestní rejstřík ti můžu sehnat po jednom zavolání a o jednom detektoru lži bych taky věděl," svěřil jsem mu. Nadšením bez sebe, že Nigela nutím hrát podle Belikových pravidel, jsem nebyl. Byl jsem si však jistej, že Belikov počítal s tím, že Nigel to vzdá a nepodrobí se ničemu tak šílenému. Představa, že Nigel takhle s Belikovem nepřímo vyjebe, se mi neskutečně zamlouvala, takže Nigela k tomu donutim, jakože se Adrian Ivaškov jmenuju.

Nigel chvíli nepřítomně zíral do zdi, jak nad tím přemýšlel. ,,Fajn, pujdu do toho, ale jen kvůli tomu, že se mi Lissa líbí."

Málem jsem vykřikl štěstím, ale ovládl jsem se, aby Nigelovi nedošlo, že mám postranní úmysly. Místo toho jsem Nigela tak trochu zdrbnul. ,,No... ohledně toho, jestli chceš ty zaujmout Lissu, tak bych ti doporučil zbavit se těch zvířat, co ti vegetujou na hlavě a ty tomu řikáš vlasy. A nějakej ohoz, kterej nezahrnuje potrhaný džíny a batikovaný triko, by taky nebyl od věci." Skoro jsem vyprskl smíchy, když jsem si uvědomil, jaký je tintítko a to si plánoval se Belikovi postavit.


Nigel by možná i nadával, kdybych ho pustil ke slovu. Zeptal jsem se ho totiž na mobil a tím jsem zavolal svýmu holiči a krejčímu. Protože oba věděli, že na stropitnym nešetřim, byli na místě v podstatě během chvíle. Nigel nestačil ani protestovat a už si ho oba vzali do parády. Zatímco tak ti dva dělali, já sehnal jeho výpis z trestního rejstříku, kterej byl samozřejmě čistej a detektor lži. Přitom jsem do Nigela hučel a psychicky ho připravoval na otázky, které by mohly z Belikova vypadnout.

,,To si vážně myslíš, že by se mě zeptal i jestli si Lissu chci vzít?" divil se Nigel a naštvaně zahlížel na holiče, který ho zbavoval toho mopu, co má na hlavě.

,,Jo, klidně se tě zeptá, kolik by si chtěl dětí," prohodil jsem otráveně. Nesměl jsem si zapálit, jinak by Nigel načuchnul a Belikov by ho okamžitě obvinil, že je kuřák a kuřáci nejsou jediné žijící Dragomirové hodni.

Ještě pár minut jsem Nigela psychicky připravoval a pak jsem se nudil tak, že jsem si pročítal Šifru mistra Leonarda, která se mu v pokoji povalovala na stole. Zabralo to nějakou hodinu, ale nakonec tam přede mnou stál vyfešákovanej Nigel Drozdov. Jestli to byl pokrok nebo ne, nedokážu posoudit, to se pak budu muset zeptat sestřenky.


,,Tak připravenej?" ujišťoval jsem se, vrazil mu výpis do kapsy a vzal ten obstarožní detektor lži.

,,Ne," zabručel naštvaně Nigel.

,,S tím se taky dá pracovat," řekl jsem optimisticky a vykopal ho z pokoje.

Zamířili jsme k Lissině pokoji. Tam se sestřenka a ten její pes baskervillskej stejnak zdržujou nejvíc, tak to byla nejjistější volba. Normálně bych tam vpadl bez zaklepání, ale protože Nigel musí udělat dojem, zaklepal jsem jako spořádaný občan.

,,Dále," ozvala se Lissa zevnitř.

Otevřel jsem dveře, vlezl do pokoje a Belikovi ležícímu na posteli jsem hodil do klína detektor lži. Štěstí, že Belikov má fakt postřeh a detektor chytil. Nigel vešel hnedka po mně a s úsměvem pozdravil sestřenku. ,,Ahoj."

,,Ahoj," oplatila mu to sestřenka a skoro zářila štěstím.

,,Och, mladá láska, jak sladké. Že, mladá dhampýrko?" prohodil jsem směrem k mé oblíbené dhampýrce, která s Lissou do té doby vysedávala u stolu. Už jim jen zbejvá Ozera do party, kterej nejspíš někam zmizel hrát si na Pobřežní hlídku.

,,Co to je?" zeptal se Belikov.

,,Šokuješ mě, Belikove. Čekal jsem, že chlap tvýho vzdělání pozná detektor lži."


Lissa vytřeštila oči zděšením a malá dhampýrka pootevřela pusu z šoku.

,,A ještě tady máme výpis z trestního rejstříku," dodal jsem sebejistě, jenže se nic nestalo. Popuzeně jsem se otočil na za zády mi stojícího Nigela a pohledem mu naznačil, aby se s tím lejstrem vytasil.

Nigel jako největší bázlivka udělal několik pomalých táhlých kroků k Belikovi, který se už uráčil vstát z postele, i když kdyby se mě někdo zeptal kdy, tak bych mu nebyl schopen odpovědět.

,,Ten výpis," zašeptal jsem Drozdíčkovi do ucha, když se zastavil a zase se nic nedělo. Tomu, jako kdyby se opět rozsvítilo, si sáhl do náprsní kapsy saka a vytáhl dvakrát přeložený výpis z rejstříku, kde nebylo kromě obvyklé hlavičky vůbec nic a roztřesenýma rukama ho Rusákovi předal. Belikov list sice rozložil, ale zase ho stejně rychle složil. Se vsadím, že kdybych mu tam napsal třeba sprostou básničku, tak si toho ani nevšimne, protože si nepřečetl ani písmenko.

Po "zběžném "přečtení" lejstra se Belikov zadíval na sestřenku, která na něj začala dělat psí oči, i když mi spíš připomínala toho zrzavýho kocoura ze Shreka, na jehož jméno si jako na Strigoje nevzpomenu.

,,Takže?" pípla.

Belikov na ni dál zíral, zatímco všichni v místnosti včetně mé velikosti zírali na Belikova, čímž trpí má mužnost, ale pro jeho porážku a svou výhru vše!

,,Všichni ven… až na tebe," rozkázal Rusák a aniž by spustil oči z Lissy, tak ukázal na Nigela a mířil mu přímo na komoru, jako kdyby ho považoval za Strigoje, kterého musí zakolíkovat. Nevim to jistě, ale nedal bych moc za to, že si chudinka Nigel zašpinil a zamokřil trenky. Být na jeho místě, tak se možná taky připoseru a připochčiju. Zvlášť když by mi ten magor přihrál židli bez hnutí brvy.

,,Dimitriji, ne! To neuděláš! Opovaž se!" zavrčela Lissa. Hele, co to je? To se teď dorozumívaj telepaticky? Nic, žádná odpověď, jen na sebe dál čučeli a neráčili se mi nic vysvětlit. To se dělá? Aby toho nebylo málo, tak už spolu přestali mluvit úplně a Lissa jen vrtěla hlavou.

,,Ven," zopakoval Rusák. Na tohle nemám nervy, došel jsem k Lisse, chytil ji za ruku, cestou chytil malou dhampýrku druhou rukou a obě je vytáhl na chodbu. Jen jsem slyšel, jak za námi práskly dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 12. března 2014 v 21:26 | Reagovat

Módní trendy, který určuje Lady Gaga, to mě teda dostalo. Fakt luxusní hláška :-) Jinak vyprávění z Adrianova pohledu se mi fakt líbí, hlavně ty jeho kecy. Třeba to slovo čvaňho, to jsem nikdy neslyšela, ale málem jsem se počurala smíchy.
Konec byl bomba. Vypadá to, že Dimka všem ukáže, proč mu říkají Bůh. Na to se fakt těším :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.