TŘICET JEDNA

23. dubna 2014 v 19:37 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Božský tyran posílá své pozdravy...


,,Hele, dvojitá nulo se sedmičkou na konci, nahoď motory a koukej okamžitě přiklusat zpátky k Lisse, dějou se tady státní převraty!" slyšela jsem nepochopitelně rozvernou Rose. Aha, tak ona ještě ke všemu volá nějakýmu panu Bondovi, paráda.

,,Co se to tady sakra děje? Musels nosit ten kecací přístroj?" vyjela jsem na Adriana, který se znuděně opíral o stěnu naproti dveřím mého pokoje.

,,Detektor lži," opravil mě. ,,A jestli s Drozdem chceš na rande, tak je odpověď ano, musel! Ale i tak to bude ještě dřina."

,,Adrian má recht," přitakala Rose. ,,S Ozerou jsme bohovi obstarali osobní složku toho kluka a jemu to bylo málo, vidělas sama."

,,Co?" valila jsem oči. ,,Jak osobní složku? To vá…ne, řekla jsem, že nechci nic vědět."

,,No fakt," pokrčila moje budoucí strážkyně rameny, jako by se nechumelilo. ,,Jen nevim, co tě na tom klukovi tak přitahuje, podle složky je to dost nudnej patron."

,,To bych řek, málem jsem při tom čteni usnul," vyrojil se zpoza rohu Christian ještě pořád v obleku. Kruci, tak on je ten pan Bond, jak jsem na to mohla zapomenout, když jsem ho ještě před pěti minutami viděla? ,,Jo a docela bych věřil, že o tom dobrovolnictví v psím útulku kecá," dodal.

,,Ne, to je čirej fakt," vyvedl ho Adrian z omylu. Vážně? Ty dva spolu normálně mluví? A vůbec, odkdy se s ním paktuje Rose a dokonce mu i volá? Co je tohle za noční můru?! ,,Jednoho psa mi dokonce i dal… byl to hroznej smeták, ale chybí mi… po měsíci mě opustil. Nedal bych moc za to, že v jeho smrti má prsty fotr," brblal Adrian a odvedl mě tím od myšlenek na nově utvořená velice prapodivná společenství.

,,A proč jsem se vlastně měl vracet? Pořádáme čajovej dýchánek na chodbě?" rýpnul si jediný přítomný modrooký.

,,Ne, Dimitrij právě uvnitř vyslýchá toho kluka Nigela na polygrafu," mrkla na něj Rose.

,,Tak je to správně," usmál se na ni Christian svým pověstným potutelným úsměvem, který neznačí nikdy nic dobrého.

Opravdu? Už na sebe i mrkaj a usmívaj se? Tady něco smrdí a Adrianova kolínská to kupodivu není!

,,Jdu se prospat, dejte mi pak vědět, jak to dopadlo," protočil bratránek očima, protože sledování těch dvou začínal mít dost, upřímně řečeno ho chápu, a odešel.

,,A jakej má?" ptal se Chris natěšeně jako nějaká školačka. ,,To největší dělo poslední doby nebo tu staromódní vykopávku?"

,,Takovou rozdupanou změť drátků," pokrčila Rose rameny.

,,Vy se v tom vyžíváte, že jo?" obořila jsem se na ně.

,,Jo!" bylo mi jednohlasnou odpovědí a dál se vykecávali jak největší kamarádi a mě si vůbec nevšímali.

,,Co se tam děje? Proč to trvá tak dlouho?" zeptala jsem se po půlhodině vyklepaná jak koberec a na pokraji zhroucení. Už mě přestalo bavit chodit sem a tam po celé délce chodby, navíc už mě bolely nohy.

,,Dimitrij mu určitě teprve teď nasadil všechny ty udělátka, aby ho moh začít testovat," prohlásila Rose a já vytřeštila oči! ,,No… vidělas přece, kolik tam těch drátků je, ne?" snažila se to nějak zachránit, ale to se jí teda rozhodně nepodařilo, spíš mě tim rozhodila o to víc!

Vážně, Belikov není žádnej bůh, je to ďábel! Jestli mě kvůli němu klepne pepka, tak chci vidět, co si pak napíše do životopisu. Možná… možná bych mohla Adriana velmi lehce přesvědčit, aby mu tam napsal nějakou sviňárnu jako odplatu za tohle utrpení.

,,Na co se ho asi tak může ptát?" zeptala jsem se na nahlas, aniž bych si to uvědomila. Sice jsem se tou samou otázkou zabývala poslední půlhodinu, ale to bylo jen v duchu.

,,Kdy plánuje svatbu," řekl Christian.

,,Kolik by si představoval dětí," přidala se Rose.

,,Co si myslí o politice."

,,Jak je na tom s hřebenem."

,,Nebo jestli už někoho zabil," rozsekl to celé Chris.

,,Nebo jestli to v dohledný době plánuje."

,,Fakt dík, vážně pomáháte," zamračila jsem se.

Ti dva se na sebe usmáli a plácli si jak největší kamarádi. Když jim to ale došlo, tak se zašklebili a každý udělal několik kroků, aby se vzdálil od toho druhého. Christian dokonce přešel k protější stěně, o kterou se ležérně opřel zády.

Ubíjející minuty dál plynuly a já za celou dobu neslyšela ani slůvko. Morojové mají lepší sluch než dhampýři, ale ať jsem špicovala uši, jak jsem chtěla, tak jsem neslyšela ale lautr nic! Zatracenej Belikov! Co když chudáka Nigela zabil a zbavil se ho tím oknem se záclonou s Púem?

,,Jak dlouho ještě? Potřebuju čůrat…akutně!"

Christian se zašklebil. ,,Příliš informací," zavrtěl hlavou. Ale má pravdu, to před ním Rose říkat nemusela, já už si zvykla. Ale to bylo zase na dlouho všechno, co bylo slyšet.

A pak najednou se ticho prolomilo, když cvakla klika. Bože, neznám úžasnější zvuk. Okamžitě jsem vyskočila na nohy, toho posedávání před dveřmi už bylo dost. A přímo naproti mně se objevil Nigelův dost pobledlý a o to víc zpocený obličej. Vážně z něj lilo jako z konve. Byl dokonce tak statečný, že se i zkusil pousmát, ale jak byl ještě pořád vyděšený z Dimitrije, tak to dopadlo spíš jak bolestná grimasa.

,,To je von?" zeptal se zvědavě Christian. Ovšem ten nevěřícný výraz by si mohl odpustit. Co proti chudákovi Nigelovi pořád všichni maj?

Chrise jsem přestala řešit ve chvíli, kdy jsem za rozklepaným Nigelem zahlédla tmavý stín. Dimitrij měl dokonce tolik drzosti, že se natočil tak, aby mu světlo z chodby ozářilo jen obličej, takže to vypadalo skoro, jako kdyby mu ksicht lítal v prázdnu.

,,Můžete odvést Nigela? Teď tady nebude nejbezpečněji," požádala jsem novou dvojici Chrose a zachytila Nigelův děkovný pohled.

,,To Ozera zvládne sám, já mám to… tu neodkladnou záležitost…" zaslechla jsem Rose a vzdalující se kroky. Christian ani moc neprotestoval, asi chtěl zjistit něco málo sám a ne aby všechnu slávu sežral Dimitrij. Kluci odešli, já vstoupila do pokoje a třískla za sebou dveřmi.

,,Co si sakra myslíš, žes dělal?" vyjela jsem na toho regulérního cvoka. Nevim jak, ale všimla jsem si, že ten slavný detektor leží tam, kam ho Dimitrij před naším hromadným odchodem odložil a evidentně se ho ani nedotkl. Co se tady doprčic dělo?!

,,Udělal jsem jenom to, co se po mě chtělo," opáčil Belikov.

,,To je všechno, co mi k tomu řekneš? Cos mu udělal? Vždyť se o něj pokoušel infarkt, když odcházel," vřískala jsem dál a přísahala, že se Dimitrij slabě ušklíbl. Tak jemu to ještě přijde vtipný? No počkej, ty parchante!

,,Pořád si s ním chceš vyjít?" zeptal se jen tak.

Naštvaně jsem založila ruce. ,,Co bys tak řek?"

,,Dobře. Souhlasím."

Tím mě dostal! Fakt řek, že souhlasí? V čem je háček? ,,Tak to vybal, jaký jsou podmínky?"

Já to věděla! Dlouze se nadechl a spojil si ruce za zády. ,,Bude to jen krátká schůzka, na veřejném prostranství, mezi lidmi a v rozumnou hodinu."

,,Děláš si ze mě legraci? To zní spíš jak moje běžná cesta na hodinu," rozhodila sem rozčíleně rukama.

Ale Belikov na to vůbec nic neřekl, jen tam tak stál s rukama za zády a sledoval mě. Dejchá ten kolohnát vůbec?

,,Fajn," prskla jsem.

,,A není dovolen žádný větší tělesný kontakt!" dodal zčistajasna.

Musela jsem se kousnout do spodního rtu, abych se na něj rovnou nevrhla a nerafla ho do krku. ,,Myslíš, že bysme si to spolu hned rozdali třeba na lavici nebo na polici v knihovně?" zavrčela jsem.

Dimitrij ale zase nehnul ani brvou. Pořád na mě zíral jak zhypnotizovaný. ,,Ber nebo nech být," řekl po několika vteřinách. Víc to neřešil a vrátil se k mému notebooku. Ten zápas už sice dávno skončil, ale rychle si našel nový.

Ach jo, za co?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seryn Seryn | Web | 29. dubna 2014 v 10:55 | Reagovat

no byt Lisou, tak seru na boha Belikova a dělám si věci po svém :-D přece jen musí Moroje poslouchat ne? kapitola skvělá, ale stejně by mě zajímalo, co mu tam chudákovi dělal :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.