53. kapitola – Podpásovka

9. srpna 2014 v 16:06 | Šílenej |  Eragon by Bičik
Trauma by Šílenej









DANIELLE
Následujících pár dní bylo fakt krušnejch. Tetky mě ze začátku ani za dračí vejce nechtěly pustit ze svejch spárů a Eragon mi to nijak neusnadňoval, když mě navštěvoval každou volnou chvilku, což bylo skoro pořád, protože ho nikdo neproháněl na tréninkách. Nakonec jsem to vzdala a skoro pokaždý, co přišel, předstírala spánek.

Celou dobu mi mozek jel přesčasy, snažila jsem se přijít na nějaký schůdný vysvětlení celý tý situace, ale na nic jsem nepřišla. Eragon je prostě můj brácha a basta, tím pádem nemám jinou možnost než se s nim rozejít… vlastně to ani nemůžu, když spolu ani nechodíme, nebo snad jo? Stín aby se v tom vyznal! S bráchou prostě nic mit nechci, tak to musim nějak vyřídit a zlomit mu srdce co nejšetrněji, i když pochybuju, že nějakej takovej způsob existuje. Ten wincest, incest nebo jakkoli se to jmenuje za každou cenu skončí!

A aby toho nebylo málo, tak mu nemužu říct ani o tom, že kromě sestřičky získal i bratříčka, protože by se potom vyptával, odkud to vim a i když tu vyšinutou Angelu neznám, tak vim celkem jistě, že by mu všechno naprášila, když už jsem u toho, tak se dost divim, že už to dávno neudělala. Asi chce vidět, jak se dusim ve vlastní šťávě.

Jakmile mě tetky osvobodily, tak se situace snad ještě zhoršila. Předstíranej spánek už nezabíral, takže jsem věčně courala po místech hory, kam dlouhý léta nikdo nestrčil nohu, moje vlasy plný pavučin a pavouků jsou toho jasnym důkazem. Prostě jsem se prachsprostě schovávala a chvíli mi to vycházelo. A když jsem se nějakým nedopatřením potkala s tím, jemuž jsem se vyhejbala jak čert kříži, tak jsem si dávala velkýho majzla, aby bylo kolem dost lidí a tak nic nezkoušel. Jenže Éro ať už je jakej chce, tak není nekonečně blbej a dřív nebo později mu dojde, že je něco špatně, takže jsem musela jednat a zašla za Reinou. Jako vždycky mě uvítala s pusou od ucha k uchu.

,,Zase tě nahání Brunhilda s další dávkou mastičky?" zubila se.

,,Už to vzdala," mávla jsem nad tím rukou. Ta teta mě fakt naháněla jak stíhačka, horší než nasraná vosa. ,,Máš chvilku?"

,,Na tebe vždycky, pojď dál," zvala mě do pokoje a nabízela mi i místo k sezení, ale s díky jsem odmítla, počkala, až si sama sedne a bez nějakejch zdlouhavejch okolků přešla k věci.

,,Jsi zamilovaná do Eragona?"

Reina upustila talířek, co zrovna držela do klína a zděšením rozšířila ty svoje velký zelený kukadla. ,,Co? Cože?" ptala se nervózně a kromě rukou se jí začal třást i hlas. ,,Kdo ti napovídal takovou…"

,,No tak, Reino, to stačí."

,,Dobře, tak jo, ale nikdy bych nic… protože vim, že vy…"

Zase jsem ji nenechala doříct, co myslela. ,,Pomužu ti ho získat."

Dlouho chvíli na mě upřeně zírala a hledala známky šílený nemoci. Moc se jí nedivim, celá tahle věc je šílená a můj návrh taky. ,,To myslíš vážně?"

,,Smrtelně."

,,Ale vždyť vy…"

,,My nic!"

,,To přece nejde. Eragon miluje jenom tebe. Ani neví, že existuju," vrtěla hlavou.

,,Nech to na mě, o to už se postarám, jen… drž se blízko a dej na něj pozor."

Zase si mě měřila pohledem. ,,Asi tě nechápu."

,,Nevadí, já se nechápu většinu času," mávla jsem nad tim rukou a přešla ke dveřim.

,,Proč to děláš?"

,,Protože jsem pitomá a je to všechno v háji." Co víc na to říct, když je to pravda obraná o pár podstatnejch detailů? Nečekala jsem, až se zeptá na něco dalšího a vypadla.

Nechala jsem tomu den, aby Reina mohla nahodit udičku, chtěla jsem přidat ještě jeden, ale Eragon mi zhatil plány, když si mě odchyt při mým obvyklým bloumání po opuštěnejch nebo sotva používanejch chodbách.

,,No sláva, už to vypadalo, že jsem se zase ztratil a nenajdu tě," promluvil za mnou a já se tak lekla, že bych ho nejradši na místě zabila. A Eragon? Ten se jen dál zubil tak jak to umí jenom on.

,,Pašák, našels mě," vykouzlila jsem něco jako křeč místo úsměvu a chtěla pokračovat v cestě daleko od něj, jenže Eragon se nechtěl nechat jenom tak setřást, předběh mě a zastoupil mi cestu. Musej mu ve světle louče tak blikat ty jeho modrý oči? V tomhle se nedá pracovat!

,,Kam pospícháš?"

,,Probádat doposud neprobádaný," plácla jsem první koninu, co mi přišla na mozek a chtěla ho obejít, jenže jsem měla smůlu v podobě Érovy ruky, kterou mi bránil v cestě a aby mi práci znesnadnil o to víc, tak mě obtancoval rukou i z druhý strany a přitisk k chladný vlhký zdi.

,,Kdybych tě neznal, tak bych řek, že se mi od toho přepadení vyhejbáš."

Tak teď nebo nikdy! ,,Asi neznáš, když právě to dělám."

,,Ale proč? Já ani nikdo tady ti nemá nic za zlý."

Sakra, je to těžší, než jsem myslela. Nejdřív jsem ho od sebe musela odstrčit, jinak bych se snad nechala přesvědčit ke všemu, o co by mě požádal. Eragonovi se to vůbec nelíbilo, ale nakonec si dal říct, dal ruce dolů a ustoupil o krok zpátky.

,,Marně jsem doufala, že když se tě budu stranit, tak pochopíš, že tě nechci vidět."

,,To mě napadlo, ale nevim, proč bys to dělala. Přece jen na pohled nejsem nejhorší," usmíval se. Když těžký, tak pořádně!

,,Protože… tam v lese, už to vypadalo, že to mám spočítaný a už se odtamtud nedostanu živá a jediný na co jsem v tu chvíli myslela, byl Baldor a jak moc mi chybí."

,,Co?" ptal se Éro a všechen úsměv byl tutam. ,,Co tim… co to má znamenat?"

,,To znamená, že jsem myslela, že už ho nemiluju, ale to jsem se spletla. Takže to, co bylo mezi náma dvěma, je u konce, tak dělej jako že se nic nestalo." Jestli mužu bejt ještě hnusnější, tak teda fakt netušim jak, ani teď nevim kde se to ve mně všechno bere. Ale ještě chvíli a pozná, že to všechno jenom hraju, protože se mi brzo zlomí hlas.

,,Jestli je to nějaká hra, tak mi radši vysvětli pravidla, protože to vůbec nechápu."

,,Žádná hra, je to tak, jak jsem řekla."

,,Takže Baldor jo? A to mi řekneš jen tak?" zvýšil hlas a praštil dlaní do zdi.

,,Lepší teď než-li později."

,,Nenávidim tě, slyšíš? Nenávidím!" zasyčel mi přímo do obličeje a pak odkráčel pryč. V tu chvíli jsem cejtila, jako kdyby půlka mě uvnitř umřela. Nedošla jsem daleko, jen jsem se sesunula do nejbližšího nejtmavšího rohu chodby a zůstala tam. Asi to bylo hodně dobrý místo, když si mě za celou hodinu, kdy kolem prošli tři trpaslíci, ani jeden nevšimnul a já si mohla vesele brečet, aniž by mě kdokoliv viděl. Musela jsem se ale vzchopit a nedat na sobě nic znát, navíc "pomoc" byl na cestě.

,,Wille?" promluvila jsem do naprostého ticha a blonďáka tak vylekala, že vim celkem jistě, že si bude muset přeprat spodky.

,,Děláš tohle často, že děsíš ušlý pocestný?"

,,Máš teď něco na práci?"

,,Éhm, pokud vim, tak ne," podrbal se na hlavě, jak přemejšlel.

,,Dobře, protože mi dáš do těla," informovala jsem ho a donutila k chůzi chycením za košili.

,,Tak jo, ale musíš bejt konkrétnější. Co přesně ti kam dám?"

,,Prostě mě zvalchuješ, dokud ti budou síly stačit."

Mám takový tušení, že pohodil ramenama smířenej se všim. ,,Ničemu se nebránim, odvedu práci všeho druhu."

,,Ou, jo tys to myslela takhle," divil se, když jsem z písku na cvičišti vyhrábla meč a praštila mu jím do hrudi. Aneb tolik k tomu, že se veškerý zbraně maj okamžitě uklízet.

,,Jo, napadlo tě snad něco jinýho?"

,,Co? Mě? Nééé," tvrdil, mával nad tím rukou, jak kdyby odháněl mouchu a jakmile jsem popadla meč pro sebe, tak vyrazil k útoku. ,,Hele, seš v pořádku? Nějak se ti lesknou oči a máš je zarudlý," mračil se a stopnul boj sotva začal.

,,Byla jsem na ošetřovně a všechny ty bylinky a kytky mi nedělaj dobře," lhala jsem, jak když tiskne. Pokud za celej prolhanej dnešek nedostanu flek u ochotníků, tak už fakt nevim, čim bych si ho zasloužila.

S Willem jsme do sebe řezali celý odpoledne. Teda já si spíš vybíjela vztek a on se věčně kryl, všechno šlo ale do kopru, když Eragona napadlo to samý a zastavil se na cvičišti. Jakmile jsem ho uviděla, přestala jsem dávat pozor a skončila na lopatkách s mečem na krku, zatímco Eroslav mě jen propaloval nasupeným pohledem a zase vypad.

Nevim jak dlouho to ještě vydržim. Asi počkám než se vrátí táta, aby převzal hlídání Dračího Jezdce a sama prásknu do bot.

Všechno vyšlo podle z vody uvařenýho plánu. Eragon na mě měl takovou pifku, že se okamžitě vrhnul do náruče Reině, která mu dělala novej osobní stín a tak mě ani moc nepřekvapilo, když ji vzal do Surdy pro zásoby, když ta naše zpackaná výprava nepochodila. Do vzduchu se urgalové snad ještě nedostanou, to jediný mě utěšuje, že je Eragon alespoň tam nahoře v relativním pořádku.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Annabeth Annabeth | 19. srpna 2014 v 15:38 | Reagovat

je to úplně na nic  že jsou sourozenci :/// bylo by fajn kdyby spolu mohli být ... ale i tak prosím pokračování :)))))

2 Seryn Seryn | Web | 19. srpna 2014 v 17:26 | Reagovat

Dan lže jakokdyž tiskne.. čekala jsem, že ju Éro prokoukne a on nic. Asi je uplně zabedněný :-D

3 Ansy Ansy | 22. srpna 2014 v 20:38 | Reagovat

Zajímavé. Velice zajímavé. :-) Dlouho mi vrtalo hlavou, jak to Dan s Eragonem vyřeší. ;-) :-D

4 Jessica Jessica | 15. listopadu 2014 v 12:56 | Reagovat

Úžasné už se moctěším na další ;)

5 Winx Kája Winx Kája | Web | 20. září 2015 v 18:20 | Reagovat

Hustý!!! Piš dál!!! :-D  :-D  :-D

6 Kralicek Kaja Kralicek Kaja | Web | 23. září 2015 v 13:24 | Reagovat

Super!!!
Kdy bude další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.