CHAPTER ELEVEN

13. října 2014 v 22:59 | Šílenej |  Fall For You by Šílenej
Pizda noťas zpátky, potřebný složky v naprostym cajku, takže mi hrabká a to si zaslouží i hrábě někoho jinýho.

Příjemný čteni přeju.


Všemu je jednou konec a Nicholas Archer je toho jasným důkazem. Poprvé za svou školní docházku v Bradavicích se nechoval úměrně svému původu a zařazení do koleje, občas se usmál a neměl jen samé jízlivé mentální připomínky, jenže po několika týdnech to stejně jako rychle to přišlo, ještě rychleji odešlo a byl nevraživější než starý nabručený dědek. Mluvil jen, když musel a i to byl důvod, proč ho většina učitelů raději ani nevyvolávala.

,,Co ty protáhlý ksichty? Vždyť ještě ani nevíte, co vás dneska čeká," byla jedna z mnoha neobvyklých uvítacích frází profesorky Fletcherové a jako vždycky jí nikdo neodpověděl. Jen se dál ksichtili.

,,Nicku, proč jíš ty citróny, když se pak takhle šklebíš?" rejpla si blondýna, když zmerčila Archera, jak se plouží k lavici. ,,Hele, Lysandre, nechtěl bys mu občas nechat nějakej cukr?" přesunula se k mrzimorákovi, který to přehnal se slazením čaje a teď je hyperaktivní, že brzo proskočí stropem do čtvrtého patra.

Co ale úča nečekala bylo, že ten magor k ní přihopsá s celou cukřenkou a strčí jí ji až před oči. ,,Je libo cukříček?"

Fletcherová samozřejmě chytla výtlem, ale aby nezkazila legraci, tak si vyčarovala horkou čokoládu a nechala si do ní dát ten Lysandrův speciální cukr, třeba pak pochopí, co ho tak nabíjí. Nic jí to ale neudělalo, takže mrzimorákovi hrabe vážně jen ze sladkého.

,,Tak jo lidi, sranda stranou. Máme práci," tleskla rukama, švihla hůlkou poprvé, zavřely se dveře, švihla hůlkou podruhé a před každým se objevil kus pergamenu. ,,Tři, čtyři, teď… zapněte mozečky, zapojte všechny mozkový závity a napište jména pět lidí v týhle místnosti, který nejvíc nesnášíte. Vim, že půlka z vás má pifku hlavně na mě, ale lituju, je vás sudej počet, takže se nemužu účastnit." Přesně jak čekala, někdo nadával a vrčel, naštěstí, ale nevěděla, kdo to byl.

,,Dvě minuty snad stačily," rozhodla učitelka a dalším mávnutím přinutila papírky poletovat nad katedrou, kde se různě formovaly, nakonec se po dvojicích poskládaly na profesorčin stůl, kde je jen letmo prolétla očima. ,,Hmmm, Ulyssesi, ty fakt nejsi moc oblíbenej, nenapsal ses snad jenom ty."

,,To není pravda, já se napsal," odporoval zmijozelák a nepřišlo mu to vůbec divné.

,,Dobře, já ti to neberu," dala Fletcherová ruce vzhůru, aby si o ní to dežo nemyslelo, že ho považuje za debila, i když považovala, jen to neřekla nahlas… zatím. ,,Zpátky k dnešní náplni hodiny. Kouzlo, který vám neprozradim, vyhodnotilo, kdo bude s kym v páru proti simulovanejm nástrahám kouzelnickýho světa."

,,Proč? Nemužem si vybrat někoho do toho páru radši vybrat?" ozvala se barevná trpaslice.

,,Nééé, to nemužete, a proč? Protože jsem svině," pokrčila profesorka rameny jako by se nechumelilo. ,,A protože ses ozvala, tak budeš první odstrašující příklad s…" mávla hůlkou a nad katedrou červeným neonem zasvítilo jméno Patsy a Nicka, který otráveně třísknul čelem o lavici a vůbec ho netrápilo, že si tou peckou nejspíš rozrazil hlavu.

,,Proč s nííím?" zaúpěla havraspárka a rozplácla se po lavici jak žába.

,,Protože bagr neumí plavat a vy se nesnášíte. V pravým boji nebudete mit po boku jen toho, koho si vyberete," usmívala se profesorka jako sluníčko, čímž studenty dráždila o to víc a to byl i její pravý záměr. ,,Další párek vyvolenejch je…" mávla hůlkou a Ulrich vyfasoval Sampeyho, prostě dvojice pro sebe jak stvořená. Tak to pokračovalo až do doby, než byli spárovaní všichni.

,,A teď mě laskavě následujte," zatvářilo se to ďáblovo dítko tajemně, prokřupala si prsty na rukou a prošla zrcadlem, které až do teď považovali za pouhou dekoraci. Chyba lávky! Žáčkům okamžitě spadly bradičky a nevěděli, čí jsou nebo co se jim to hromadně zdá.

,,Žijem v kouzelnickym světe, zvykejte si a teď konečně sem!" Vykoukla ze zrcadla profesorčina hlava, spucla je a konečně se dočkala toho, že se ti případi začali trousit za ní.

Ocitli se v něčem, co vypadalo jako hrůzostrašnější Zapovězený les než je ve skutečnosti, město po bombardování, skála uprostřed zátoky, vchod do dolu, důl sám o sobě, rozlomený sanfranciský most, písečný lom s jezerem tmavým jako sama noc a spousta dalších nezapomenutelných krajinek na jednom místě. Nová noční můra studentů hned vedle profesora Snapea.

,,Drapněte parťáka za pačmánku a do světa."

,,Co?" ozvalo se přitrouble v davu.

,,Merline, už zas mi nerozuměj," brblala Fletcherová s hlavou zakloněnou. ,,Vemte parťáka a rozptylte se, tři, čtyři, teď!" luskla a studentíci se doslova rozprchli. Někteří to dokonce vzali tak vážně, že odsprintovali. Například takový Sampey okamžitě zamířil do opuštěného skřetího dolu, kde si myslel, že se ukryje před veškerým nebezpečím.

,,Hej, kreténe, kam to letíš? Já tě z průseru tahat nebudu!" halekal na toho poseru Ulrich, který ho naneštěstí schytal. Sotva domluvil, tak Sampey z dolu s jekotem zase vystřelil a za prdelí mu běžela obří tarantule s hromadou o něco menších dětiček.

,,Maminkooooo!" začal Kavanaugh ječet nanovo s očima rozšířenýma, div nepadal do mdlob.

Fletcherová měla škodolibou radost, když pozorovala, jak její svěřenci bojují o holý život proti bubákům, ale zároveň jim záviděla tu akci. Jiné dva páry bojovaly s nepřejícnými splašenými rarachy na mostě, který byl vratký a jako by to nestačilo, tak se pomalu ale jistě nořil hloub do tekutého písku… samozřejmě bez vědomí studentů.

Hromada dalších chudinků se ztratila v tmavém lese pronásledovaní bůhví jakou havětí, ale takoví divocí kentauři, testrálové a jim podobní tam byli určitě. Několik nešťastníků mělo dost co dělat, aby se neutopili za "pomoci" jezerních lidí z tmavého jezera v lomu, jiný se zase snažili uhnout jejich korálovým kopím a šípům, kterých bylo taky požehnaně. Ale byli i tací, kteří si z náletu obrovských nepřátelských a evidentně hladových hipogryfů vůbec nic nedělali, jen je znuděně odráželi, jako kdyby rukou odháněli mouchu a přitom se ještě stačili dohadovat.

,,Ten byl tvůj."

,,Ne ne, tvůj!"

,,Letěl přímo na tebe, jak moh bejt můj, když jsem ho měla za pr…"

,,DOST!" použila profesorka kouzlo na zesílení hlasu, aby ji všichni slyšeli. V tu samou chvíli zmizely i všechny vražedné příšerky. A aby toho nebylo málo, tak veškeré scenérie jak z hororů byly rázem pryč, místo toho se ocitli na prosluněné louce za jasného dne s příjemným letním počasím, už jen nahodit plavky.

,,Už jsem ho skoro měl!" stěžoval si Horatio, který měl na mysli obřího kentaura s šíleným výrazem v očích.

,,Ticho!" spucla ho úča. ,,Čemu do hajzlu nerozumíte na tom, že máte spolupracovat? Tomu by rozuměli i fakani ze školky, jen vy ne, co?!"

,,Asi na nás má zas pifku," zašeptala holčina se zlatým hárem ve stylu Marge Simpsonové a její naneštěstí parťačka přikývla.

,,Až na to příde, budete potřebovat alespoň jednoho člověka na kterýho se budete moct spolehnout, když už ne věřit. Ale skoro nikdy to nebude někdo, koho si sami vyberete. Uprostřed boje se nedá říct "pauza, jdu si pro nejlepšího kámoše, co mi bude krejt záda". Budete se muset spokojit s tim, kdo je nejblíž a s největší pravděpodobností se nebudete mít vůbec rádi. Proto tohle cvičeni. Možná se vám to nelíbí, jenže s tim nic nenaděláte. Takže si to hodně rychle přeberte v hlavě a pusťte se znova do boje," kolektivně je sjela Fletcherová a byla mnohem příkřejší než když na ně byla naštvaná za nenastudování Myslánek.

Jenže ejhle, nic se nedělo, studentíci po sobě jen zmateně koukali.

,,Nerozuměli jste snad?" zařvala na ně znova. Kolem se znova začínaly objevovat hororové scenérie s tím rozdílem, že byly na jiných místech, s jinými ještě záludnějšími potvorami, ochladilo se a jako na potvoru lilo jako z konve.

Některé páry ale ani po druhém sprdungu nedokázaly spolupracovat, tak se Fletcherová nakrkla a neposlušné dětičky k sobě za zápěstí přivázala očarovaným řetízkem, který se natahoval a zkracoval sám podle potřeby, jen se nedal sundat.

,,Co je? Máte s tím snad problém?" rejpla si. ,,Ulyssesi?" Nic. ,,Newmanová?" Ani tady nic. ,,Ticho po pěšině, tak se mi to líbí, ale zkusíme to do třetice. Archere?"

,,Ne," prsknul Nick, zatvářil se jako vrah, trhnul řetízkem a odtáhl Patsy pryč. I ostatní brzdy se rozutekly z koberečku.

Chudák Ulrich bojoval spíš se Sampeym než s tou mega chobotnicí, ale oba zvládl udolat statečně.

Velice nespolupracující slečna Newmanová z Mrzimoru se pořád snažila jet na vlastní triko, takže tím Horatiovi dvakrát nepomáhala a tříhlavý pes je oba několikrát pokousal.

Komparz se plácal všude možně.

Zatímco Nicholas s Patsy bojovali s rozzuřenými létajícími slony, do kterých si rádi rejpli i rarachové, co poletovali kolem, takže měli vážně o zábavu postaráno. Oba průšviháři se snažili řetízek ignorovat, co to šlo a dál si jet podle svého, jenže zjistili, že to prostě nepůjde, tak se museli přizpůsobit. Ze začátku spolu před slony utíkali a různě se schovávali pod převisem skály, za balvany nebo kmeny spadlých stromů, ale pak toho měli dost, odhodili rukavičky a pustili se do boje jako praví bystrozoři. Nakonec to dopadlo tak, že spolu skoro až tancovali valčík.

Společnými silami sejmuli slonici, co se na ně hnala. Už zbývalo jen splašené slůně, které máma dobře živila. Po pár vyčerpávajících minutách, ale dostali i "mrňouse", jen se mu v těch provazech vůbec nelíbilo. Naštvaně se po nich ohnalo chobotem a sejmulo by Patsy, co stála moc blízko, Nick ale v čas zatahal za řetízek a dostal ji z cesty, jenže nepočítal s tím, že zabere tolik, Patsy poletí vzduchem, sejme Nicka, ten zaškobrtne o šutrák a společně se vymáchají v blátě. Byl to tak pitomý konec, že se tomu museli oba smát. Sice se tomu sám divil, ale Archer zlikvidoval i psa baskervilského, co se k nim řítil nadpozemskou rychlostí a to všechno vleže na zádech a s živou zátěží na břiše. S velkou úlevou si oddychl a plácnul hlavou zpátky do bláta.

Fletcherová, co celou bitvu sledovala s úsměvem přikývla, otočila se a zaměřila se na další páry.

,,Vim, že se ti ta bahenní lázeň líbí, ale neslezla bys už?"

,,Jo, jasně, promiň," omlouvala se trpaslice a okamžitě vyskočila na nohy. Hned jak oba stáli, tak se snažili očistit od toho svinstva, ale Patsy asi hráblo, nabrala si hrst bláta, co ze sebe shrábla a hodila ji Nickovi přímo do obličeje. Archer chvíli nehnutě stál, pak zvedl hlavu, upřel zrak přímo na trpaslici z Havraspáru a dřív než se vzpamatovala, tak ji sám sejmul tím, co zrovna držel.

Fletcherová sice zaregistrovala, že si hrajou jak malý děti, ale bylo jí to upřímně jedno, svůj dnešní úkol už splnili na jedničku, tak si zasloužili trochu odpočinku, řetízek jim sám od sebe zmizel, takže jim nic nebránilo v pořádné blátové bitce. Plus Nicholas Archer, co se zase směje a nehraje se vybíjená? No, nepodporuj to.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 18. října 2014 v 0:24 | Reagovat

tahle kapitola je zatím moje nejoblíbenější z celé povídky! při čtení konce mě něco napadlo, ale bohužel...it's not gonna happen :-D
svoje dojmy jsem ti víceméně řekla někde jinde, takže se už nebudu opakovat...snad jen, že smějícího se Nicholase Archera bych podporovala kdykoliv a už teď se nemůžu dočkat další kapitoly ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.