TŘICET ŠEST

21. října 2014 v 21:38 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Hrááááááábě!


Ťuk, ťuk.

Někdo se mi zase dobejvá do chaloupky, beztak Dimitrij. S vypětím všech sil, jsem se zvedla z gauče, kde jsem nepřítomně listovala časopisem a šla otevřít dveře.

,,Dobré ráno, princezno, jak se dnes máte? Záříte jako sluníčko, vyspala jste se dobře?" chrlil na mě Will jednu otázku za druhou a přitom stačil lhát, jako když tiskne. Ještě jsem se neobtěžovala malovat a vlasy jsem si taky jen svázala do neupraveného drdolu a on mi řekne, že zářim jako sluníčko?

,,Wille, přejdi k věci a vyklop to."

,,Dobře," srovnal se do své normální pózy a přestal šaškovat jak nějaký strážce Buckinghamu, co stojí podle pravítka. ,,Bell na mě na pár hodin přehodil hlídání, protože si musí něco zařídit."

,,Vážně?" ožila jsem. Jedinečná příležitost! ,,To je skvělý, takže to uděláme takhle, teď se každý rozejdeme svým směrem a kdyby se Dimitrij ptal, tak jsem na tebe použila nátlak, co ty na to?"

,,No…" začal přemýšlet a pravděpodobně si promítal veškeré možné scénáře, ve kterých by mě nechal o samotě. ,,Tak jo, ale na devátou vás za nim musim odvíst, jinak by mi vyrval všechny chlupy a když řikám všechny, tak myslim úplně všechny, i ty v nose a určitě i s cibulkama!"

,,Platí," usmála jsem se a na zpečetění naší dohody jsme si podali ruce. S tím se Will zase vzdálil.

Sama tomu nevěřím, ale trvalo přes hodinu, než jsem se dala trochu do pořádku a aby se mě okolí nelekalo. Poznámka pro příště: nenatáčet si vlasy, když pospíchám! Tak, aby to nikomu nepřišlo moc podezřelé, jsem rychlým krokem šla k Nigelovi na kolej a strávila jsem s ním dvě zbývající hodiny do… kruci, teď mi teprve došlo, že jsme si s Willem nedomluvili, kde si dáme sraz, aby mu Dimitrij nesrazil vaz. To bude malér. No nic, rozloučila jsem se s Nigelem, nechala ho o samotě s tou objemnou encyklopedií doposud vzniklých hodnotných uměleckých děl a pospíchala jsem zase pryč. Pevně jsem doufala v to, že budu mít z pekla štěstí a na toho blonďáka z Anglie někde natrefím, jenže ouha.

Kruci! Další malér, vidim Dimitrijův profil, jak se vykecává s nějakými třemi kluky v podloubí na opačné straně nádvoří, kde jsem se kryla za sloupem. Marně jsem se rozhlížela do všech možných stran, jestli toho anglánskýho mešuge, jak Willa Belikov označuje, nezmerčim, jenže nikde nebyl. To bude fakt malér!

,,Hledáš snad někoho?" ozval se mi za zády nepříjemně známý hlas. S hraným úsměvem jsem se otočila a tam Dimitrij.

,,Né, vůbec, jen jsem se zamotala do pavučiny, tak se snažim zase vymotat," lhala jsem jak politik. ,,Jak to děláš, ještě před chvíli jsi stál tá…" ukázala jsem na místo, kde jsem ho viděla, ale on tam pořád byl. To není možný! Zazoomovala jsem na tu Dimitrijovu věrnou kopii a nevěřila vlastním očím. Ten kluk byl sice mladší a možná o nějaké to číslo menší než Dimík, ale stejně udělaný, stejné vlasy a dokonce i stejné držení těla.

,,Ty ses nechal naklonovat?" valila jsem oči a otočila se zase na Belikova.

,,Ne, toho kluka neznám a navíc nejsem zase tak opálenej… to jen tak pro tvoji informaci," pokrčil nad tím rameny a zamával na někoho na konci chodby. Rychle jsem se podívala na koho a spatřila Willův vzdalující se úšklebek. Ten hajzl! On mě celou dobu hlídal zpovzdálí!

Poznámka číslo dvě: zjistit si všechno o Dimitrijově klonu.
Poznámka číslo tři: pomstít se Willovi!

,,To si ještě vyřídíme," mumlala jsem si.

,,Prosím?" zamračil se Dimitrij. Vim jistě, že mě slyšel i přes okolní hovor, ale stejně se snaží dělat, že je nahluchlý.

,,Ale nic. Proč jsi mě vlastně přehodil Willovi?"

,,Rose má nějakou práci a stejně tak jsem měl něco i já," mlžil. ,,Připravená?" rázem obrátil o sto osmdesát stupňů.

,,Na co?" zeptala jsem se přitrouble, ale nijak neodpověděl, jen se usmál, kývnul hlavou do strany a donutil mě jít s ním. Ocitli jsme se hodně daleko od kampusu, vedl mě směrem k lesu.

,,Konečně mě máš plný zuby a rozhod ses mě zakopat na co nejodlehlejším místě školy?" tipovala jsem. To ticho bylo ubíjející.

,,Ne, ale máme přece rande," usmál se a provokativně nastavil ruku, s mírným úšklebkem jsem ho za ni chytla. No co, je relativně tma, takže nás stejně nikdo neuvidí. A až po tom, co jsem se ho chytla, jsem si všimla, že v druhé ruce nese piknikový koš. Já jsem ale fakt blbá jak malovaný sáně! Už pět minut vedle něj jdu a ničeho si nevšimnu, ani mi nic nedojde, jo, možná na tom má trochu zásluhu vymýšlení odplaty pro Willa a promítání různých scénářů, jak se mě Dimitrij zbavuje, ale tohle jsem měla zaregistrovat i přes to přese všechno.

,,To jsme přece měli mít včera," podotkla jsem.

,,Jo, no… Rose mi dost zavařila tím, co o mě navykládala, takže jsem se podle toho musel nejdřív zařídit."

,,Za to si ale můžeš sám, všechno mi řekla. Měl jsi tu kartičku vyplnit," posmívala jsem se mu. A zaslouží si to. Hm, škoda, že Rose neřekla něco jako, že rád plete, vyšívá, skládá puzzle nebo utírá dětem zadky v kojeňáku, ale vaření a milostné romány, což je šifra pro pornočtivo a šlehačku ve spreji taky není k zahození. To chci vidět s čím se chlapec vytáhne.

,,Kam to vůbec jdeme?"

,,Nech se překvapit," ušklíbl se a přitáhl si mě blíž, protože se mi pod nohama objevila větev, které jsem si vůbec nevšimla a nejspíš bych se přes ni natáhla a zaryla si tlamkou v zemi.

,,Netáhneš mě do toho srubu, že ne?" Představa, že bysme měli "rande" tam, kde si to rozdával s Rose mě dost znepokojovala, mnohem víc, než to, že jsem s ním o samotě v lese a za tmy.

,,Holky a orientační smysl," brblal si.

,,Hele, nech si to," provokativně jsem do něj drcla bokem, ale tomu se jen zasmál, než aby udělal krok stranou, jako každý jiný.

,,Ne, nejdeme do srubu, míříme úplně opačným směrem."

,,K bráně? Zdrhneme ze školy?" ožila jsem a trochu přidala do kroku. Vidina alespoň hodinového úniku z tohohle místa je přímo skvostná, vážně mi to tady leze na nervy.

,,Ta je taky jinde," prohlásil ten Rus a pokračoval v cestě. Dalších pět minut jsme šli v tichosti, dokud se Dimitrij neozval. ,,A teď stůj klidně."

No dobře, čekala jsem, že už jsme na místě a vymyslel si nějakou novou habaďůru, ale ne, ten pacholek mi pustil ruku a zmizel k zemi. Až když jsem se správně natočila, tak jsem díky měsíčnímu svitu zahlédla, že stojím na asi metrovém srázu a Dimitrij i s košem už byli dole. Dřív než jsem stačila vůbec něco zahalekat, tak jsem ucítila Dimitrijovy ruce na svých bocích a během vteřiny už jsem zase stála vedle něj. Vážně? Jen tak? Fakt ho začínám podezřívat, že denně sbírá místo činek lednice, jenže vůbec nevim kdy by si na to našel čas, když je pořád mě za zadkem nebo spí… a to většinou stejně u mě v pokoji.

,,A už jsme skoro tam," řekl, když mě pustil, udělal dva kroky a zmizel na zemi. O vteřinu později jsem uslyšela podivné chrastění následované škrtnutím a malým plamínkem. Postupně se rozhořelo víc a víc plamínků, protože můj nej(ne)oblíbenější Rus zapaloval svíčky kolem dokola.

,,Co to je?" vyprskla jsem smíchy. Bylo tam všechno, co jsem si snad dokázala představit, rozprostřená deka, svíčky kolem dokola, druhá deka ještě složená vedle plného piknikového koše, odkud začal vytahovat všechno, co tam určitě pracně nacpal a dokonce nezapomněl ani na malou kytičku.

,,No… když už to je to to rande… navíc jsem ti chtěl alespoň trochu vynahradit tu jobovku," svěsil hlavu a soustředil se na vyprazdňování koše, zatímco mluvil.

,,Vlastně… tohle je mnohem lepší, než několikahodinový zírání na obrazy, kdy by mi o nich Nigel dával sáhodlouhý přednášky."

,,Vždyť máš přece umění ráda," zamračil se ó mocný.

,,To mám, ale přijdu k tomu, mrknu na barvy a co to vlastně asi má symbolizovat, zasměju se opilosti autora a jdu zase dál. Nepotřebuju vědět všechny nechutný detaily."

Tsss, je to čirá pravda a Belikov se tomu směje? To mě uráží.

,,A kdyžs už zmínil tu jobovku, jaks to krucipísek proved? Celou dobu jsem stála vedle tebe, kdys těm holkám stačil co nakukat?" zamračila jsem se a založila si ruce na prsou.

To Dimitrije pobavilo ještě víc. ,,Kouzelník nikdy neprozrazuje svoje triky, to je přece první pravidlo kouzelnického kodexu. To neznáš?" Ještě chvíli a asi si natrhne papulu, jak ji má od ucha k uchu.

,,Tak kouzelník jo?" pochybovala jsem a protože ta cesta byla dlouhá, tak jsem si sedla na deku vedle Dimitrije s košem.

,,Kouzelník," ušklíbl se Belikov a udělal ze mě chodící automat, když mi z "ucha" vytáhl minci.

,,Tak jo, dobrý, ale tohle už nedělej." Než jsem stačila mrknout, tak měl mincí plnou dlaň a hezky mi je vysypal do klína, že prej kdybych náhodou potřebovala volat. Copak neví, že v Montaně už ani nejsou telefonní budky na mince? A i kdyby, tak nejbližší město je víc než hodinu cesty autem daleko. To si dřív někde seženu mobil. A s tím, jak mě každou chvíli nosí na rameni, tak by mi stejně s největší pravděpodobností všechny ty drobáky vypadaly z kapes.

,,A umíš ještě nějaký kousky, nebo ses omezil jen na přebytečný drobný?"

To jsem asi neměla říkat. Dimitrij se na mě v tu ránu podíval takovým pochybovačným pohledem, tleskl a z dýmu se přede mnou objevil papírový tácek se sendviči. To jsem teprve vyprskla smíchy a nemohla přestat. Čím déle jsem se smála, tím víc se Belikov začínal obávat, že mi zaskočí a bude mě muset křísit. Naštěstí se nestalo ani jedno z výše zmíněných.

,,Dokonalý rande," dostala jsem ze sebe, když největší vlna smíchu opadla. Dimitrij se podrbal ve vlasech. ,,To nebyla urážka, tohle je fakt dokonalý. Další miniporcičky čehosi doposud neznámýho původu bych už asi nesnesla."


,,Na svoji obranu musim říct, že jsem původně dělal pořádně velký kotlety, jenže jsem se ztratil v myšlenkách a než jsem se vzpamatoval, tak z nich byly dokonalý brikety," mračil se.

,,Copak? Olga nebyla po ruce?" provokovala jsem a chtěla vědět víc. Při vzpomínce na tu korpulentní kuchařku, co mě nutila jíst ještě víc než Dimitrij jsem si představila, jak lamentuje nad uhelnatým masem.

,,Olga… Olga jen když mě viděla, tak radši všechny z kuchyně vyhnala a sama utekla taky, když jsem jí řek, co jdu dělat. Podle jejích vlastních slov takovou odvahu nemá, aby mě pozorovala při vaření," řekl naprosto vážně a já se začala smát nanovo. Jen ta představa, jak krysy opouštějí potápějící se loď...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 20. listopadu 2014 v 22:48 | Reagovat

Dimitrij jako salónní kouzelník? To je vážně vtipný. Kéž by mi taky vyčaroval hrst plnou prachů :-D A jeho kuchařský umění je pořád asi lepší než moje. Spolu by nám to šlo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.