TŘICET SEDM

27. listopadu 2014 v 23:22 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Kouká tady na Barbie filmy ještě někdo nebo jenom já? :D

Btw, tohle je druhá část "rande".


,,Dobrý to bylo, vyřiďte mé pochvaly kuchaři," utahovala jsem si z Dimitrije.

,,Bude rád," přitakal Rusák. ,,A teď druhá část naší neopakovatelné schůzky," začal, odkašlal si a i když ležel na boku, tak zkušeně zpoza sebe vytáhl knížku. ,,Milostný román," řekl a mrkl na mě jak největší gigolo.

Okamžitě jsem se začala smát jak smyslů zbavená a nebyla s to přestat, jenže to Dimitrije nijak nezastavilo a začal knížkou listovat, jak se zdálo, tak už byl na první stránce, protože předmluvu, věnování a prázdné stránky přeskočil. Znovu si odkašlal a začal nahlas předčítat: ,,Když mi bylo sedmnáct, můj život se navždy změnil. Vím, že jsou lidé, kteří nevědí, co si o mně myslet, když to říkám. Dívají se na mě jaksi divně,…"

,,Né, dooost!" smála jsem se, až mi tekly slzičky a hodila po Dimitrijovi první, co mi přišlo do ruky. Buráky. Belikov je ale liška podšitá a bez kapky námahy je chytil přímo do pusy. To vyvolalo další salvu smíchu a já se bála, že brzo dostanu škytavku. Rusák se nejspíš taky bál, že mi minimálně přeskočí, tak se čtením radši přestal.

,,Dobrý? Tak můžem pokračovat," odpověděl si po chvíli sám a hledal řádek, kde skončil. Užuž se chystal číst, jenže to schytal burákem přímo mezi oči.

Znova jsem vybuchla smíchy, ale Dimitrij to dodělal svým jednoduchým protáhlým "á-u". To už byl prostě konec! ,,Za co to bylo?"

,,Řeklo se milostnej román, proč mi čteš autobiografii?"

,,Jakou? Já to nenapsal," zamračil se. ,,Mě život začal až v… nedávno," dodal. Buď je jak ženská, co odmítá přiznat svůj věk, anebo naráží na naše první shledání, nebo ještě hůř, na znovuoživení.

,,A to ti bylo kolik?" rejpala jsem dál, ale za to jsem si vysloužila leda pozdvihnuté obočí. Takže je to fakt ta věc s věkem, to bych do něj neřekla, citlivka. ,,Co to teda je?"

,,Uhm…" zamračil se a ukázal mi obal, protože sám evidentně netušil, to je mi spolupráce.

,,Hm, tak to má špatnej konec."

,,Co? Není možná!" vypískl jak ženská a okamžitě si našel popis knížky.

,,Věř mi. Četla jsem jak knížku, tak viděla film," pokrčila jsem rameny a znova po něm hodila burákem a tak moc se soustředila na svůj terč, že jsem měla i vyplazený jazyk. Ten zmetek mi ale zkazí každou radost a zatímco si dál četl, tak ten burák chytil do ruky a do pusy si ho hodil sám jako naprostou samozřejmost.

,,Jaks na to přišel?" snažila jsem se ho nějak rozptýlit a dál po něm házela buráky, jenže jsem nepochodila.

,,V knihovně jsem popad první věc, co mi knihovnice nabídla," pokrčil rameny a sám si do zobáku hodil pár buráků, který popadaly na deku kolem a on je nepochytal.

,,Pro příště se vyhejbej všemu, co napsal tenhle týpek Nicholas Sparks."

,,Tak nám to rande naprosto vybouchlo," zamračil se Dimitrij a Nezapomenutelnou cestu zahodil do piknikového koše, tak, aby ji už neviděl.

,,Co to žvaníš?" valila jsem oči. ,,Tohle je to nejlepší rande, na jakým jsem kdy byla."

Dimitrij nedůvěřivě povytáhl obočí a měřil si mě pohledem. Najednou mi docvaklo, na co asi myslí.

,,Opovaž se to říct Christianovi!" vyhrkla jsem zděšeně. ,,A jestli řekneš, tak to okamžitě popřu!"

Belikov pokrčil rameno a tvářil se, že je mu to docela fuk, co by z toho asi tak měl, kdyby to Christianovi vyklopil. ,,Tvoje přání je mi rozkazem," zamumlal.

Spokojená se svými "přesvědčovacími schopnostmi" jsem se rozhlížela kolem, co by se hodilo jako munice, takže jsem nedávala pozor a schytala to burákem do čela. Poplašeně jsem se podívala na šklebícího se Rusa přímo přede mnou.

,,Pomsta je sladká," zazubil se a tím rozpoutal burákovou válku. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je dobře, že sebou vzal dva maxi pytlíky nebo ne. Po pěti minutách řádění nám ale munice došla a kdo má lámat klacejčky? Já teda ne, to bych celou tu naši třetí světovou projela v první vteřině. Nakonec jsem byla celá od soli a buráky měla nekecám úplně všude.

,,A teď se ukaž, frajere," postavila jsem se s rukama v bok a dívala se na dece se povalujícího Belikova, co se jen šklebil, jak kdyby vyhrál, což teda není pravda! ,,Co s těma burákama v mý podprsence?"

Dimitrijovy rysy výrazně ztuhly, to je šok. ,,Víš, že bych pro tebe udělal cokoliv na světě, ale vyklepávat ti je teda nebudu, to zapomeň," zavrtěl hlavou a aby mi je fakt nemusel vyklepávat osobně, tak radši hned začal uklízet všechno zpátky do koše a skládat deky. Během necelé minuty měl všechno v úhledném komínku, jak kdyby byl voják. Vlastně… jakou školu to vůbec dělal? Vždyť já o něm skoro nic nevim! Skandální!

,,Tak co bude?" provokovala jsem dál a dokonce i klepala špičkou boty do půdy, takže to ani nebylo slyšet.

,,Liss!" zavrčel Belikov a přísahala bych, že zrudnul. ,,To neudělám."

,,Cíťo," odfrkla jsem si jak největší fiflena pod sluncem a s úšklebkem se snažila vyklepat veškeré nezvané hosty, co jsem si nakonec našla i za páskem u kalhot. Jak to ten Rusák dokázal? Že by byl vážně kouzelník?

,,Hotovo?" zeptal se netrpělivě, když už jsem pomalu končila. Připomíná mi starýho netrpělivýho dědka… vlastně… podle vyprávění i toho mýho. Chlap jako chlap.

,,Už to lepší nebude," pokrčila jsem rameny a protože už se pomalu rozednívalo, tak jsem viděla, jak položil koš nahoru na ten rádoby metrový sráz, z kterého mě prve tak nečekaně sundal. Než jsem se stačila rozkoukat, tak byl jedním ladným skokem nahoře a snažil se očistit ruku od hlíny, jak se musel nějak odrazit. ,,Působivý!" protáhla jsem obdivně a myslela to smrtelně vážně.

,,Co?" mračil se Dimitrij. Ježiš, proč mě ani moc nepřekvapuje, že zase neví o čem je řeč?

,,Jen že se mi líbil ten tvůj gymnastickej kousek."

Nic. Dál se mračil a nechápal.

,,Dlabu na to, tohle nemá cenu!" brblala jsem si naštvaně a vrtěla hlavou. Jak může bejt někdo takhle zabržděnej? Mu v podstatě řeknu, že nad nim slintám a jemu to nedojde? No co to je? Rose to s nim vážně neměla lehký!

Belikov pokračoval v nechápání a radši změnil téma. ,,Podej mi ruce."

,,Co? Proč?" tentokrát jsem to byla já, kdo nevěděl, co se děje, ale jakmile usoudil, že vysvětlování by trvalo moc dlouho, tak hned jednal a bez sebevětších problémů mě vytáhl nahoru k sobě.

,,Proto," dodal asi, aby mi v tom vymáchal čumák. Zmetek!

,,A když řikáš, že bys pro mě udělal cokoliv na světě, tak si tohle zopákneme minimálně jednou do měsíce, co ty na to?"

,,U…hm," vypadalo to, že nad tím začal uvažovat. ,,Platí, pod jednou podmínkou."

,,Jasně, podprsenku si už radši brát nebudu," pokrčila jsem rameny, jenže když jsem viděla ten jeho pohled, tak sem vyprskla smíchy a radši přestala s provokací.

,,Chtěl jsem jen navrhnout bez těch románů."

,,Jo, to by taky šlo," ušklíbla jsem se a pozorovala, jak Dimitrij kroutí hlavou. Radši nevědět, co si myslel. Čuňák!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 3. ledna 2015 v 20:26 | Reagovat

Kruci, to teda Lisse fakt závidím. Jednou do měsíce mít rande s Dimkou... to by se mi teda líbilo:) I ta buráková válka zní slibně, házet ořechy mě baví:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.