TŘICET OSM

22. února 2015 v 12:40 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
I když to (skoro) nikdo nečte, tak to přidám a jak tak na to koukám, tak je to z některý doby kdy mi šlušně hrabalo a podle toho to taky vypadá :D


V pondělí si mě k sobě pozvala místní šéfka a chodila sem a tam po svojí kanceláři. Jsem tady vůbec správně? Hned jak mě zmerčila, tak se ke mně přihnala a dostrkala mě až na svojí židli u stolu, dokonce ani Dimitrij, který mi byl v patách nic nezmohl.

,,Volá královna," broukla říďa na vysvětlenou, protože jsem na ni zírala jak mentál. Je sice pěkný, že volá královna, ale co já s tim? Dřív než jsem se zmohla vůbec něco hlesnout, tak mi Kirová doslova vrazila sluchátko do ruky. Neochotně jsem si ho přiložila k uchu.

,,Haló?" Chvíli se nic nedělo, tak jsem myslela, že je to jen hodně špatnej vtip, ale zrovna ve chvíli, kdy jsem ten telefon chtěla položit, tak jsem zaslechla Taťánin hlas, jak mě zdraví. Vykulila jsem oči a ředitelka správně usoudila, že jsme s královnou začaly konverzaci, takže jako správná groupie bezmála tleskala ručičkama jak malý dítě. Vážně cvokárna!

Nevim, jak to v tomhle baráku dělaj, ale ještě než jsme se vrátili zpátky ke mně do pokoje, tak bezmála celá škola věděla, že mi brnkla ta stará semetrika. Sice už jsem si zvykla, že na nás pořád někdo zírá, kamkoliv se s Dimitrijem hnu, ať už je to kvůli mně nebo jemu, ale tohle je úplně novej level!

Dokonce i Rose zdrhla přímo z tréninku se Stanem, aniž by se obtěžovala vůbec shánět svoje věci a hned jak mě uviděla, tak sondovala. ,,Co ten ďábel na trůně zase buzeruje?"

,,Pozvala mě na víkend k sobě," pokrčila jsem rameny. Co víc na to říct? V podstatě je to všechno, co jsem se sama dozvěděla.

Nekecám, Rose málem třískla brada o asfalt, jak jí spadla.

,,To si děláš srandu ne?"

Hele, to mě má jako za lhářku? Sranda sice musí bejt, ale tohle sranda rozhodně není!

,,A jedeš?" ptala se dál, když jí došlo, že nekecám.

,,Mám snad jinou možnost?" pokrčila jsem rameny. Vůbec se mi ta představa nelíbila a co teprve Dimitrijovi, ale neřekl ani slovo, nejspíš usoudil, že Rosiny nadávky vydají za ně za oba, protože se nezastavila dobrý tři hodiny.

A tak jsme nějak překlepali tejden, je sobota ráno a já a můj věrný pejsek, teda Dimitrij sedíme v letadle a míříme do Pensylvánie. Bože, jak mě se tam nechce! Rose samozřejmě dorážela, že pojede taky a královnu hezky srovná, kdyby si zase vyskakovala, ale měla smůlu, jistý Rus jí to zatrh. Když se to dozvěděl Christian, tak podpálil spolubydlícímu postel a Adrian dokonce zvažoval, že by drahou tetinku zajel navštívit a dělal mi tak morální podporu, ale když si vzpomněl, že má kvůli Chrisovi u otce malér, tak z toho rychle vycouval. Zatracený chlapy a auťáky! Alespoň, že s sebou mám toho ruskýho magora, co zrovna vypadá, že by nejradši byl někde jinde. Úplně to chápu! Čím dýl jsem na něj ale koukala, tím víc se mi něco nezdálo.

,,Co se děje?" mračila jsem se na něj, když už vypadal, že brzo vyletí z kůže.

,,Nic," zalhal a zavrtěl hlavou. Si asi myslel, že když si sedne jinak, tak mu to pomůže, ale to se nestalo. Dál jsem ho pozorovala a pak mi to došlo. Jako kdyby do mě uhodil blesk.

,,Pouto! Ty duchové!" skoro jsem až vyjekla. Dimitrij neodpovídal, radši dělal, že neví o čem mluvim. ,,Já na to zapomněla! Jak jsem mohla bejt tak blbá?" nadávala jsem si a chodila sem a tam.

Prázdný letadlo, kde jen občas projde letuška a je tam spousta místa se čas od času šikne, alespoň si mužu vyšilovat jak se mi zlíbí.

,,Liss, to je dobrý," snažil se mě Belikov uklidnit, ale podle toho, jak se šklebil, mi bylo jasný, že to dobrý není ani náhodou!

,,Tak jo, chce to chladný uvažování," mluvila jsem sama k sobě, pokračovala v chození sem a tam a Dimitrije okázale ignorovala. Kruci! Jenže jak mám chladně uvažovat, když jsem celá bez sebe?

,,Uh… jak jsem to… prstýnek! Rose má prstýnek!" vypískla jsem radostně, ale to mě zase hned přešlo. ,,Jenže já tady žádnej nemám. Hodinky by nejspíš nefungovaly a řetízek, kterej stejně nemám jsem ještě nezkoušela," courala jsem sem a tam.

Dimitrij si ze svýho sedadla něco pokřikoval, ale nemám páru, co to bylo.

,,Musí to bejt přímo!" rozhodila jsem pačmánkama a okamžitě se vrátila na svoje místo.

,,Co tim myslíš?" mračil se bůh Akademie.

,,Dej mi ruku."

Dál se na mě mračil a radši se pro všechny případy i odtáh, co nejdál moh, jenže si trumbera sed k okýnku, takže se moc daleko nedostal.

,,Do háje, Belikove, neštvi mě!" vyjela jsem na něj a aniž bych si všímala těch jeho protestů, tak jsem ho chňapla za ruku a okamžitě dala svůj plán do pohybu. Jasně jsem cítila, jak se ve mně éter probouzí a nechávám ho proudit do Dimitrije. Ten parchant se mi zpočátku chtěl vytrhnout, ale jakmile éter začal působit, tak se uklidnil a dal pokoj.

,,Mám pocit, že už jsem ti jednou řikal, abys na mě svůj éter nepoužívala," promluvil po pěti minutách, kdy už byl dokonale v klidu, spíš bych řekla, že se probral z jakýhosi transu.

,,K čemu bych ho potom měla, kdybych ho na tebe nepoužívala?" ušklíbla jsem se. ,,A proč vlastně? Nelíbí se ti, že si s tebou teď můžu dělat, co chci?"

Dimitrij jen povytáhl obočí. Vážně už mě štve, jak místo odpovědi udělá tohle, pak se nic nedozvim a akorát si můžu přemejšlet nad různejma konspiračníma teoriema a to není nikdy dobře!

Nejspíš bych Belikova dál popichovala, ale všiml si, že se blíží letuška, tak přes naše spojený ruce přehodil ten svůj kabát temnýho mstitele ze západu, co zase jednou sundal. Si jako myslí, že si toho ta ženská nevšimne? Tak blbej snad není nikdo!

,,Můžu vám něco nabídnout?" zeptala se, jakmile byla u nás a zubila se od ucha k uchu. Ještě chvíli a asi jí vypadne protéza, jak s oblibou říká Rose.

,,Pro mě nic," odpověděl Dimitrij prostým nijak emočně nezbarveným tónem.

Letuška se teda pohledem přesunula na mě, ale já jen s úsměvem zavrtěla hlavou. Jak to ten chlap dělá? Je sice proflákej beztak až v Číně, že občas vraždí i nevinný lidi, ale tahle třicítka po něm nestydatě jede. Místo toho, aby zase odešla pryč, tak dorážela dál a snažila se toho chudáka uhranout svýma velkýma modrýma očima. Dokonce se i několikrát předklonila, aby ukázala svůj plnej dekolt, ale s tím troubou to ani nehlo.

Chvíli to trvalo, ale nakonec přece jen usoudila, že tady jí pšenka nepokvete a s posledním zatřesením zadku odkráčela. Jakmile letuška zmizela z dohledu i doslechu, tak jsem vyprskla smíchy.

,,Děje se snad něco?"

Dál jsem se smála a podívala se na Dimitrije. On se ptá vážně!

,,Jako fakt?" ujišťovala jsem se.

Přikývl.

,,Ty sis nevšim?"

,,Čeho?" zamračil se a rozhlížel se kolem, jestli tomu jeho cvičenýmu oku strážce něco neuniklo. Po chvíli toho ale nechal, protože na nic nepřišel.

,,Ta ženská tě okatě balila!"

,,Co? Která? Ta letuška?" divil se.

Ne, na to nemám, nedokážu odpovědět, aniž bych vyprskla smíchy, tak jsem jen přikývla.

,,Ale né," vrtěl hlavou.

,,Ale jo!"

,,Né, vážně?" vykulil oči, chvíli mu to šrotovalo v hlavě a nakonec nad tím jen pokrčil rameny.

Já z něj snad dostanu psotník!

,,Kamaráde, budeme si muset hodně brzo vážně promluvit!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 24. února 2015 v 21:37 | Reagovat

Dimka je tak hrozně roztomilý trouba až mě to fakt dojímá. Návštěva u královny zní dobře. Doufám, že nebude nouze o nějaké trapasy, které Liss provede. Už se těším :-)

2 Rézina Rézina | 9. dubna 2015 v 22:39 | Reagovat

Zdravím z Itálie 8-)  :-D kluci hezcí, času málo :D  :D  :D a jinak. Na dvůr? Super! Ať Taťána ...sklapne :-!  :D ...a ze dvora do Ruska? :-?  ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.