ČTYŘICET

15. června 2015 v 12:59 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Pruda z hradu pokračuje, zastaví se stará známá a objeví se novej hustej magor!


Vůbec netušim, co se to vlastně právě stalo, ale konečně jsem na bohapusté chodbě sama s Dimitrijem a šaty v ruce, který mi Belikov radši vzal, abych mohla dramaticky chodit sem a tam.

,,Jestli to chápu správně, tak mám večer rande naslepo," zastavila jsem se uprostřed kroku a skoro až hystericky vyjekla. Někdy mi ten mozek fakt pracuje slimejším tempem.

Belikov nic neříkal, jen se podrbal na obočí, ale přísahala bych, že má pozdvihnutý koutky.

,,Moc se nesměj, ty tam taky musíš!" zpražila jsem ho a veškerý to pošklebování ho rázem přešlo.

Radši jsem nad tím mávla rukou a vyrazila. Čím dřív v pokoji, tím líp, alespoň si budu moct nadávat až do aleluja. Vlastně… co když mi ta semetrika nechala nainstalovat mikrofon i tady? Krucinál fagot! Tak to taky padá, ale prvotní plán zmizet co nejdál je pořád aktivní. Rusák mi sotva stačil a pár lidí se po nás venku ohlíželo.

,,Hele, chlape, ty seš fakt hustej týpek!" přiběhl k nám kluk asi tak v mým věku a stejně vysokej. Hooodně krátký vlasy, hnědý oči, jeany, kostkovaná flanelová košile a khaki triko. Celkově pěknej novic, na strážce totiž vypadal ještě trochu mladě, i když figuru už měl slušnou.


Zastavila jsem se na místě a čekala, co z toho vzejde. Belikov se jako obvykle tvářil neutrálně, dokonce se ani nesnažil ten "otravný hmyz" nějak odhánět. Asi mu už kape na maják, to ty hodiny, zaslechla jsem ho, jak si cestou sám "tikal".

,,Vážně je to pravda, žes sám zlikvidoval plnej barák Strigojů ani ne za deset minut a ještě si stěžoval, kde je zbytek?"

,,Jo, vážně?" rejpla jsem si a otočila se na Dimitrije, jenže ten tam pořád jen tak stál a tupě zíral bez známky sebemenšího zájmu.

,,Wooow!" rozšířily se tomu klukovi oči. ,,Ty seš ta Dragomirová!" ukazoval na mě prstíčkem a poskakoval tak, že se obávám, že je buď na cracku anebo si dneska nevzal nějaký prášky. Nebo ještě hůř, brzo ho klepne pepka.

,,Jo, to jsem já, ta Dragomirová."

,,Tak ty seš taky hustá! Ale on je víc," kývnul klučina na můj obří stín.

,,Děkuju… teda asi," nevěděla jsem co na to říct nebo co si o tom myslet. Fandu jsem nikdy neměla, ale Dimitrij se zdál, že je mu to putna, nijak se neprojevoval, beztak to zažívá všude, kam jen vkročí… vlastně i tam, kam ještě ani nevkročil.

,,Nějaký nový plány vracet Strigoje do jejich původní podoby?" koukal na mě. ,,Nebo holocaust?" přesunul se pohledem na Dimitrije, co se konečně ráčil nějak reagovat, když mírně zavrčel a nakrčil nosík. Normálně by už lidi brali nohy na ramena, ale s tím klukem to ani nehlo a pokračoval dál. ,,A fakt posloucháš všechno jen z minulýho století?"

Vyprskla jsem smíchy. Dimitrij je fakt profláklá držka.

,,Nemáš náhodou rande, na který se musíš připravit?" zdrbnul mě Belikov. A to už jsem myslela, že drží bobříka mlčení, špatnej skaut, odznáček nedostane!

,,Hustý! Von mluví!" radoval se kluk a znova začal poskakovat okolo. Že ten Rusák radši nedržel hubu, sám to na sebe přivolal. ,,Počkat!" zarazil se na místě a přestal s veškerým křepčením. ,,Vy jdete na tu maškarádu, co pořádá místní hlavní maškara? Tak to vám nezávidim."

,,Jo, dík, taky bych byla radši jinde." Nač lhát, když je to pravda?

,,A jéje, pohroma," protočil kluk oči. ,,Bylo super vás poznat osobně," zazubil se a pak se podíval přímo na Dimitrije. ,,A ty, kámo, na to ber prášky." Dřív než se po něm Belikov stačil ohnat nebo jen hodit zhnuseným pohledem, tak se ten umělec, jehož jméno ani neznám, vypařil jak pára nad hovnem. A prej kdo by na "to" měl brát prášky.

,,Máš zvláštní vkus na přátele."

,,Že jo, taky si řikám jak to, že jsi mezi nima i ty." No co? Přece si to rejpání nenechám líbit.

Hm, sice to nerada přiznávám, ale ten zmetek v dlouhým černým kabátu má pravdu, měla bych se jít připravit na to rádoby rande, hlavně si ale musim někde splašit boty. Tenisky by mi určitě neprošly a to, co jsem si s sebou pro všechny případy vzala, se nehodí a to by Táňa nejspíš vylítla z toho svýho novýho převleku obludy.

,,A já už si myslela, že mám vidiny."

Vidiny? Já mám spíš slyšiny. Otočila jsem se a ujistila se, že jsem v pořádku. ,,Mio, ahoj." Mia Rinaldiová, sice vim, že je u dvora, ale zapomněla jsem na ni jako na smrt.

,,Máš se?"

,,Jo, paráda. Co ty? A ostatní? Pořád se u vás něco děje?"

,,Znáš to, na Akademii je každej den nějaká pařba a i rvačky jsou na denním pořádku."

,,Takže všechno při starým," ušklíbla se. ,,Mimochodem, co tady dělal Cody?"

,,Cody?" E? To je zas kdo?

,,Ten magor, co je jak sjetej," protočila Mia ty svoje velikánský modrý oči. Taky bych takový chtěla. To je fakt barvička!

,,Jo tenhle vtipálek. Nic, jen přišel vyjádřit svůj obdiv tady Dimitrijovi," nemohla jsem jinak než si zase rejpnout. Belikov mě samo sjel pohledem, obočí opět nahoře. Už by vážně měl zapracovat na jiným výrazu, tohle už je ohraný.

,,Pošuk," prskla Mia.

,,Byl docela milej, takovej správně střelenej," hájila jsem toho kluka Codyho.

,,Nebudem ho řešit. Hele, nemáš jiný vlasy?" vypískla najednou a já zatnula zuby. Jasně jsem slyšela, jak si Dimitrij odkašlal. Za to jsem ho sjela pohledem pro změnu já.

,,Co? Řekla jsem snad něco?"

,,Ne, za to může on. Zatoužil po kariéře vlasovýho stylisty, tak si to na mě vyzkoušel," napráskala jsem toho blba, jen ať si taky trpí.

,,Vážně?" protáhla Mia a se zájmem si Belikova prohlídla od hlavy až k patě. Nejspíš si ho představovala s kadeřnickou zástěrou, stylovým účesem alá přejela mě sekačka a to všechno vystyleovaný gelem, kterým nehne ani náraz do zdi. Beztak k tomu přidala i nějakou odpornou bradku nebo chmýří pod nosem.


Rusák se pod tím rentgenovým pohledem nepatrně ošil.

,,Zajímavý," ušklíbla se blondýna, ale hned na to změnila téma. ,,Máš čas? Chtěla bych slyšet nějaký drby, tady je to jak po vymření," zaúpěla.

,,Ráda bych, ale nemůžu. Královna mě pozvala na jakýsi mecheche, kde mi chce dohodit nějakýho kluka, takže se musim jít připravit. Navíc mi dala otřesný šaty, ke kterej si musim splašit boty," postěžovala jsem si a "možná" zněla "trochu" podrážděně.

,,Královna? Šaty? Ježiš, ukaž tu hrůzu!" zděsila se bloncka a okamžitě došla až k Dimitrijovi/věšáku a přes všechny jeho zabijácký pohledy rozepla zip. Když tu růžovou spoušť uviděla, tak si úlevně vydechla. ,,Čekala jsem to horší!" přiznala.

,,Taky se ti líbí její nová image?"

,,Strááášně," protáhla Mia a naznačovala, že by z toho nejradši blila. Naprosto rozumim, sdílim stejnej názor. ,,Ale jestli sháníš boty k tomuhle, tak bych jedny měla a myslim, že by ti byly."

,,Vážně? Ty jsi moje záchrana!" začala jsem se radovat.

,,Co kdyby ses stavila u nás a vzaly bysme to jedním vrzem? Pokec spojenej s přípravou?" navrhla.

,,Líbí se mi tvoje uvažování!" přitakala jsem, ale zpoza mě se ozvalo odkašlání, když jsem se otočila, tak měl Belikov zas to svoje pitomý obočí skoro až ve vlasech. Já ho už fakt kuchnu! ,,Ehm… tady Rex je proti, co kdys přišla ty ke mně? Královna nás ubytovala u sebe v křídle pro návštěvy, nevadilo by ti to?"

,,Vůbec. Tak já jdu pro ty boty. Za půl hodiny?"

,,Perfektní! Děkuju!"

,,V pohodě," mávla Mia, pohodila těma svýma kudrnatýma vlasama a odešla.

,,Nevěděl jsem, že jste takový kamarádky."

,,A já nevěděla, že tě to zajímá." Upřímně taky nevim, že bysme kdy byly takový kamarádky, ale asi jí to tady leze na mozek stejně jako mě a to tady jsem sotva tři a půl hodiny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 3. července 2015 v 16:13 | Reagovat

Jé super, Mia. Tu mám ráda, ta mi v tom panoptiku ještě chyběla. Jsem zvědavá, jak dopadne to holčičí zkrášlování. Ale Mia má určitě smysl pro srandu, tak doufám, že s Lissou vymyslí něco, jak nakrknout Táňu ala Lady Gagu :-D

2 Rézi Rézi | 6. července 2015 v 22:58 | Reagovat

No... :-D tak to je masakr! Jak já se těším na ten "večírek" :D strašně dlouho jsem tu nebyla a tak musím těžce vzpomínat na děj :-?  Ale je to super, i když jsem čekala pořádný hlody ze strany Dymka ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.