ČTYŘICET JEDNA

2. srpna 2015 v 17:55 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Lidi já chci zpátky hrábě jako kdysi dávno při psani těhle pár posledních kapitol! Zařiďte to!


Jak jsme se s Miou dohodly, tak se taky stalo, dokonce mě z nudy i učesala. Mikrofony nebo ne, drbaly jsme všechny a všechno! Na nikom jsme nenechaly nitku suchou. Je to zvláštní, ale Mia není tak špatná, jak jsem si vždycky myslela, co tady pijou? Vím docela jistě, že bysme pokračovaly, ale to by nám do pokoje nesměl vrazit Dimitrij, kterého jsme předtím tak pracně vykoply s tím, že už je po mě sháňka. No to mám radost.

,,Ještě jednou děkuju, vážně jsi mě zachránila!"

,,Ráda, alespoň nějaký rozptýlení. Pozdravuj ostatní, až se vrátíš."

,,Spolehni se."

,,Dámy," přerušil nás Dimitrij, co už netrpělivě klepal špičkou boty a ukazoval si na hodinky.

,,Vždyť jo pořád!" zabručela jsem otráveně a došla až k němu, Mia kolem něj s úsměvem proklouzla a zmizela. ,,Vážně tam musim?" skuhrala jsem jako malý dítě.

,,Tvoje tajný rande čeká," provokoval s úšklebkem. Zmetek. Až když to dořek, tak jsem se zarazila a prohlídla si ho. Měl na sobě tu strážcovskou hrůzu, který řikaj uniforma. Jediná klika je, že Dimitrij Belikov by vypadal k sežrání snad i v hojně používaným hadru na podlahu. ,,Tos někomu čmajznul, nebos to měl s sebou?"

,,Heslo skautů, vždy připraven," pokrčil rameny a strkal mě ze dveří, správně usoudil, že sama jen tak nepudu.

,,Vy v Rusku máte skauty?"

Je to hajzl nejhajzlovatější! Ten zapráskanej Rusák mě na tu Táninu pitomost dostal i přes veškerý zdržování a dvojí vracení zpátky do pokoje, kdy jsem se pokaždý vymluvila na to, že jsem tam něco zapomněla. Potřetí už mi ten lesk na rty nesežral, protože ho zahlíd v kabelce. Zatraceně, proč se nemůže vrátit k tý svý zabedněnosti, kdy si ničeho nevšímá?

Když teda nedal jinak, tak jsem šla do víru dění. Táňa pěkně kecala, žádnejch pár přátel, snad celej dvůr! Nebo alespoň ti z vyšší vrstvy. Většinu znám jen od vidění, ale všichni jsou na jedno brdo - povýšený, odtažitý, nepříjemný, falešný houňové!

Hele, Nathan! Přes dav vášnivě debatujících nebo tančících lidí jsem si všimla jediný osoby, kterou znám osobně, jak zadumaně sedí u stolu a lelkuje. Beztak vymejšlí nějakou opičárnu, kterou normální člověk nepobere.


Horší je, že i on si mě všimnul a rukou si mě k sobě zavolal. Jasně jsem slyšela, jak se to mýmu stínu nelíbí a vrčí doslova jako pes.

,,Uklidni se, sám jsi mě sem nutil jít," zamračila jsem se na něj a bez toho, abych ho dál řešila pokračovala v cestě za Nathanem skrz na můj vkus až moc těl, co se mi pletlo do cesty. Dimitrij se sebral a odešel k ostatním strážcům u stěny.

,,Lisso, rád tě vidím," usmál se Adrianův nejdražší papá a dokonce i vstal ze židle a přivítal se se mnou pusou na tvář. Nějak si nevzpomínám, že by to kdy dělal. ,,Ukaž se." Než jsem stačila zpracovat, co tím vlastně myslí, tak si mě sám otočil. ,,Dnes večer ti to moc sluší." Jo aha, on myslel šaty. Z dechu jsem ucítila alkohol, takže už vím, odkud vítr vane, asi je to tady vyloženě nuda, tak se snaží ji alespoň nevnímat.

,,Děkuju," usmála jsem se s snažila se, aby to nebylo moc křečovitý, snad si toho nevšim. Já si ale všimla, že po dlouhý době oholil tu svoji strašnou bradku, hm, schválně jak dlouho mu to vydrží tentokrát.

,,Nevěděl jsem, že jsi tady, měla jsi přijít."

,,Omlouvám se, pozvala mě královna a od rána jsem se ještě nezastavila. Možná příště," slíbila jsem a doufala, že to nebudu muset v dohledný době dodržet.

,,Beru tě za slovo," usmál se a hned nato ukázal na židli vedle sebe. ,,Připojíš se ke mně na chvíli?"

Ošila jsem se, ale nakonec souhlasila a sedla si. I přes celou místnost bylo na Dimitrijovi vidět, že se mu to vůbec nelíbí a nejradši by mě odtáh pryč. Co mu zas je? Nejdřív mě sem skoro až dostrká násilím a teď tohle? Netrpí náhodou schizofrenií? Asi jsem tím směrem zírala moc dlouho, když to zaregistroval i Nathan.

,,Nevšiml jsem si, že je tady i tvůj strážce."

Cože? Jak si nemoh nevšimnout velkýho dvoumetrovýho přízraku v černý, co mu zlostí skoro až žhnou oči? Asi je jedinej, protože celej sál se po Dimitrijovi otáčí a šušká i o něm. ,,Bez něj ani ránu," usměju se a vlastně je to pravda.

,,Můžu ti nalít?" zeptal se a v ruce měl láhev vína, jenže přes utěrku netušim, jestli je bílý nebo červený, značku vypouštím už úplně, to mi stejně nic neřiká. ,,Jinak se to tady přežít nedá," nahlodával mě starej Ivaškov, když viděl, že jsem na vážkách.

,,Dobře, ale jen trošku."

Nakonec se z "trošku" staly skoro tři skleničky bílého, kdy jsme se slušně lízli a vykládali si jak dva starý kámoši a smáli se skoro na celej sál. Přerušilo nás až něčí odkašlání. Za mnou stála ta pravá ruka nový zrůdy z Elm Street, malá a hyperaktivní blondýna s modrýma očima, co vůbec nevypadá jako Morojka, ale je jí.

,,Omlouvám se za vyrušení, ale královna mě požádala, jestli byste za ní nemohla přijít," usmála se.

,,Když jinak nedáte," pokrčila jsem rameny a zavrávorala. To víno mi stouplo do hlavy víc, než jsem myslela. Nathan samozřejmě vyprskl smíchy, protože sám do sebe lámal jednu whisku za druhou. Za tu dobu, co s ním sedím jsem mu jich napočítala sedm a do toho jedno víno a ještě jeden hnus, co jsem zapomněla, jak se vlastně jmenuje.

,,Ups, dáte mi minutku," požádala jsem Vodovou, která se otočila kolem svý osy a číšníkovi, co procházel kolem z tácu, čmajzla skleničku vody. ,,Díky."

Aby toho nebylo málo, tak do mě Vodovka dostala i pár jednohubek, snad aby se neřeklo… jenže si nevšimla, že když se na okamžik vzdálila, tak do mě Nathan nalil nějakou azurově modrou věc.

,,Na cestu," dodal, než mi to doslova vnutil. No co, starším se odporovat nemá.

Má to název skoro jak ta polská fyzička, ale ani na její jméno si nevzpomenu. Nevadí. Vodiny snahy se jakž takž vyplatily a trochu jsme zředily všechno, co jsem stačila vypít, ale ta stará vopice čeká, takže akce vystřízlivění skončila a Ana mě odvedla ke královně.

,,Á, tady ji máme," zahalekala Táňa s rukama rozpřaženýma. Nevim jestli mě víc vyděsilo její nadšení nebo novej model. Tentokrát zvolila tyrkysovou obludnost, ještě tvrdší líčení než odpoledne a dodělala to rádoby blond parukou, která držela, jak kdyby byla z betonu stejně jako ta předešlá.


A to jsem myslela, že už to horší ani bejt nemuže! Omyl s hooodně velkym o! Ale ne, myslim že mám jasno, nejvíc mě děsej ty její drápy, kam se na ni hrabe kdejakej dravej pták, třeba takovej sokol je proti ní žabař!

Polilo mě horko a kdyby mě Vodovka zezadu nejistila, tak se asi blíž seznamuju s podlahou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 6. srpna 2015 v 15:00 | Reagovat

Teda, že se Lissa zduní se starým Ivaškovem, to jsem teda nečekala, ale fakt jsem se bavila. Táňa bude určitě ještě koukat. A to, že by Dimka vypadal božsky i s hadrem na podlahu je teda fakt. Kór kdyby měl jenom ten hadr a od pasu nahoru neměl nic :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.