ČTYŘICET TŘI

1. října 2015 v 16:44 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Zásoby v rozepsanejch se sice tenčej, ale napsanýho toho mám ještě vagón... aspoň myslim... A jak se vám vlastně vede? Je to tady "poslední dobou" nějaký mrtvý...


,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Dimitrij hned, jak jsme zapadli ke mně do pokoje.

,,Co?" nechápala jsem ze začátku, na co naráží. ,,Jo," přitakala jsem hned jak mi to v mozku seplo. ,,Jen jsem naštvaná." Dokonce už i vyprchal všechen alkohol… jen nevím, jestli za to může víc éter nebo moje nálada.

,,Mám se o to postarat?" navrhl a já nad tím na zlomek vteřiny zapřemejšlela. Samozřejmě, že navrhoval Drakeovu likvidaci, nebo alespoň doživotní následky způsobený nakládačkou od samotného boha.

,,Ne, kašlu na něj. Rozepneš mi to?" požádala jsem obra a otočila se k němu zády. Mám sice ruce tak akorát dlouhý a celkem ohebný, ale ani za boha Belikova nemužu najít zip těch zpropadenejch šatů, natož se sama rozepnout. Dimitrij to měl během vteřiny, ani jsem nepostřehla, kdy došel až ke mně. Asi se na to nesmyslný poskakování sem a tam a různý vrčení nemoh už dál dívat.

,,Dík," zabručela jsem a padla na znak na gauč, co by byl i trpaslíkovi malej.

,,Chceš si o tom promluvit?"

Chvíli jsem na Dimitrije koukala jak na cvoka a uvažovala nad tím, jestli se ptá vážně. Co? Promluvit? Nadávat je výstižnější! Ale čert to vem, klidně. ,,Proč se z docela příjemnejch kluků nakonec vyklubou takový zmetci?"

,,Protože vy holky na zmetky letíte," pokrčil velkej černej přízrak rameny a sed si na křeslo naproti mně.

,,Tak to nevim, jaký holky jsi to poznal, ale ve většině případu to není pravda. Chcem jen milýho přítulnýho, ne úplně tupýho kluka, co si alespoň jednou do roka vzpomene na naše narozeniny. Copak je tak těžký někoho takovýho najít? Místo toho mi cpou takovýho vola, nad kterýho není! Jak něco takovýho může vůbec existovat?"

,,Máš přece Drozdova," poukázal Belikov.

Protočila jsem oči. ,,Nato, že mě hlídáš pětadvacet hodin denně, tak toho moc nevíš, milej zlatej." Což mi připomíná, že až tohle budu Nigelovi vyprávět, tak asi nebude moc nadšenej.

Belikov si mě měřil pohledem. Pokud to, že s Nigelem zatím nic moc nemám, nezjistil sám od sebe, tak já mu to teda řikat nebudu, přece mu nezkazim překvapení.

,,Neřeš," mávla jsem nad tím rukou a sedla si jako normální člověk. No… špatnej nápad, zleže jsem na něj alespoň nemusela koukat přímo, strop byl snad i lepší. Ten výsměch zvaný uniforma strážců mě tak nehorázně štve, že bych mu ji snad osobně servala.

,,Jak se vlastně jmenoval?"

Zašklebila jsem se a s odporem mu odpověděla: ,,Drake Ivaaaškov."

Dimitrij se zamračil a přísahala bych, že se mu zajiskřilo v očích. ,,Tím se leccos vysvětluje," zamumlal si, ale moje nechápavý pohledy ignoroval.

,,Nevíš v kolik se vracíme zpátky na Akademii?" zeptala jsem se místo vyzvídání o něčem, co by mi stejně neřek.

,,Za rozbřesku," vypálil bez rozmyslu. Hm, tady se někdo nemuže dočkat, až vypadne ještě víc než já, když už si to zjišťoval.

,,Už aby to bylo."

,,Měla by ses trochu prospat," řekl, vstal a přešel ke dveřím. ,,Dobrou noc."

,,Dobrou," usmála jsem se na něj z posledních sil těsně předtím, než odešel a zavřel za sebou. ,,Tak a jsem zase sama," posmutněla jsem a šla se převléct do pyžama.

,,Já ho majznu po hlavě! Proč to nemoh dorozepnout celý?" nadávala jsem, když jsem zjistila, že šaty mám rozepnutý jen do půli zad. Tak by zahlíd holý záda, nedej bože kalhotky, ten nadělá! Po pěti minutách vyčerpávajícího boje se šatama, který několikrát zapraskaly jsem se jich zbavila a zahodila do nejzazšího rohu místnosti. Už je v životě nechci víc vidět!

Sotva jsem ale usnula, tak už mě zase někdo budil. Vodovka by na tu svoji hyperaktivitu měla ale už fakt začít něco brát, to není možný! K něčemu mi ale posloužila, když už nic jiného, požádala jsem ji, jestli by nemohla zařídit, aby Mie někdo vrátil boty, co mi půjčila.

,,Osobně se o to postarám," slíbila s úsměvem. Beztak se Miuše zeptá, kde je koupila, protože byly fakt pěkný. Taky bych takovejma nepohrdla.

Pár minut po probuzení už jsem seděla v letadle. Čím dřív odsuď, tím líp! Dimitrij vážně vypadal jak malý dítě, co se nemůže dočkat, až bude pryč. Královna naštěstí nejspíš vyspávala, takže nezdržovala a nikdo jinej taky nezdržoval náš odlet. Jediným překvapením rána byla Christianova teta Taša, která se najednou zjevila v letadle. A to jsem myslela, že jen vyměnili letušky, jak jsem z ní zahlídla jen vlasy a modrou halenku.

,,Nějak krátká návštěva, nemyslíte?" zeptala se s rozpustilým úsměvem.

,,Rozhodně delší, než by měla," zavrčela jsem.

Tomu se Taša jenom zasmála.

,,Nechci bejt nezdvořilá, ale proč jsi tady?" zeptala jsem se zrovna, když jsme se odlepili od země. Hm, takže tentokrát letíme tři. Takovýho vyplejtvanýho paliva jen kvůli trojce osob? By snad bylo jednodušší jet autem a určitě by to byla i větší zábava, i když s Dimitrijem? Těžko říct!

,,Vidíte před sebou novou učitelku," zazubila se. Asi jsem se přeslechla. CO?

,,Učitelku? Ty? Doufám, že maj všichni tvoji noví studenti životní pojistku," rejpnul si Belikov a taky jednou promluvil. To mě od rána sotva pozdravil a to ještě až po tom, co mi vzal tašku.

,,Za co mě máš? To už jsem si dávno zjišťovala, většina ji má," zazubila. ,,A ty co ne se radši rychle odhlásili z mejch hodin, nebo si ji pořizujou."

Taša nakonec vysvětlila, jak to s tím jejím učením je. Kirový ten rádoby pátej ročník, jak najednou začala označovat všechny vyšlý studenty, co chtěj přiučit něco navíc, aby se mohli zapojit do případnýho boje se Strigojema, přerostlo přes hlavu a má studentů mnohem víc, než lidí, co by je učili. Proto evidentně shání dobrovolníky po všech čertech a zavděčí se i Tašou, kterou, co vím, nikdy dvakrát nemusela, ne že opačně by tomu bylo jinak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 6. října 2015 v 22:03 | Reagovat

A jéje, Tašu jsem nikdy v lásce neměla, ale uvidíme. Třeba bude ve tvém popisu sympatičtější. Trochu jsem doufala, že si Dimka toho kokota najde a dá mu pořádně do držky. Líbí se mi, když někomu vyhrožuje :-) Jinak se vede jakž takž. Upadá to poslední dobou všude, bohužel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.