ČTYŘICET PĚT

11. listopadu 2015 v 17:27 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Tak na tohle si pamatuju! To byly hrábě! Vrn vrrrrrrrrrrn


,,Připomeň mi ještě jednou proč, že je ten Halloween taková sláva?" slyšela jsem Dimitrije, kterej se co vím už dobrejch deset minut houpe na židli s rukama za hlavou a s nohama opět přehozenýma přes roh stolu, dokonce už i vzdal prohledávání mejch složek v počítači a na internetu nejspíš taky nic nepíšou, takže se podle všeho nudí.

,,Protože Strigojů je čím dál tím víc, zatímco Morojů čím dál tím míň, takže tohle je jedna z příležitostí, kdy se můžeme veselit nebo jak to říďa pořád říká," protočila jsem oči. Ředitelčin proslov ohledně Předvečeru všech svatých je každej rok stejnej, ale vždycky je to tak nezáživný, že vypnu mozek hned po druhý větě.

,,Aha."

Já se mu tady snažím vzpomínat, jak šíleně důležitou slavnost to dneska máme a on na to řekne jen "aha"? Ts, začíná mě opět štvát. Nevim, jak to dělá, ale každej den mě minimálně jednou naštve, má nejspíš prostě přirozenej talent. Neměl by se třeba náhodou taky chystat jako všichni ostatní?

,,Víš o tom, že je ten večírek povinnej?" houkla jsem na něj, zatímco jsem v šeru svý improvizovaný kabinky, kterou se opět stala skříň, dokončovala svůj převlek, mám sice už koupelnu, ale tak nějak jsem si už zvykla na skříň…

,,Něco málo jsem zaslech," odvětil a hlavu zaklonil ještě víc a hlasitě vydechl, to čekání ho nejspíš už nebavilo.

,,A za co teda jdeš?"

,,Za sebe," řekl jako by nic a aby to nějak zakecal, tak se okamžitě zeptal: ,,Bude ti to trvat ještě dlouho?"

,,Ne, už jsem," odpověděla jsem, vylezla zpoza skříně a předvedla mu veškerej svůj kostýmovej um, kterýho jsem poslední dobou schopná.


Dimitrij se znuděně ohlíd přes rameno, aby se konečně podíval, co mi takovou dobu trvalo, ale to, co se dělo dál, se snad ani nedá popsat. Vykulil oči a málem sletěl ze židle, na který se houpal. Když se převrátil dopředu, tak se slušně praštil do loktu o stůl a dokonce bych to i tipovala na brňavku, ale na bolest si nestěžoval, tak to asi tak hrozný nebylo. Nějak nevim, jestli si mám tu jeho reakci vyložit jako že je to dobrý nebo ne.

,,Zbláznila ses?" znovu vytřeštil oči a hnal se k mý osobě a hned mě zakryl tím průhledným černým župánkem, co jsem na sobě měla. Takže to asi dobrý neni. Něco rusky nadával, než si uvědomil, že mu opětovně nerozumím, proto zase přepnul na angličtinu. ,,V tomhle nemužeš jít ani přes moji mrtvolu!"

,,Proč?" nechápala jsem jeho reakci. ,,To je to tak hrozný?"

,,Ne. Teda jo!" opravil se hned a tim mě zmát ještě víc.

,,Tak co teda?" protočila jsem oči.

,,V tomhle jít nemůžeš, vykřičník."

,,No tak to máme teda problém, nic jinýho totiž nemám," pokrčila jsem rameny. To bude Rose zklamaná, dohodly jsme se, že pujdem obě v červený… a já bohužel nic jinýho červenýho nemám. Mám teda jedny červený šaty, ale jak jsem před hodinou s hrůzou zjistila, tak jsou mi o hodně menší, než jsem si původně myslela, takže bych se do nich stejně nenasoukala, ani kdyby jim Belikov vyhrožoval roztrhánim.

,,Něco přece musíš mit," zaskučel Dimitrij a otočil se ke skříni, ve který se okamžitě začal hrabat. Na tom pořekadlu ,Hrabe se v tom jako Rusák v kukuřici' vážně něco bude, jenomže v tomhle případě se ten Rusák hrabe v hromadě dívčího oblečení. Po chvíli vytáh světlý jeany a hodil je po mě.

,,Tohle si obleč a počkej tady, za chvíli jsem zpátky," řekl spěšně těsně předtim, než vylít ze dveří jako raketa.

,,Doufám, že ví, co dělá," mumlala jsem si a aby mě případně sám neoblík, tak jsem si ty jeany natáhla a čekala, co vymyslel a s čím úžasným se přiřítí, ať už letěl kamkoliv. Naštěstí byl zpátky do pěti minut, takže jsem si ani nestačila dočíst novinky ze vztahu Brada a Angeliny, který se pravidelně každej druhej měsíc rozcházej a teď se dokonce snad i chtějí vzít. Zase.

Když dorazil, tak se okamžitě podival raději někam jinam než na mě. No bóže, tak jsem jen v podprsence, to je toho… stejně z něj jednou zešedivim! Aniž by se na mě jen letmo podival podal mi nějaký evidentně svoje černý tričko. To nemoh říct dřív, že jde jenom pro triko? Těch mám taky plnou skříň, i když je pravda, že ne černejch… černou mám jenom jednu mikinu, kruci, alespoň vim, co si budu muset koupit, až se zase někdy pojede do obchoďáku.

,,Obleč si to, prosim tě."

Radši jsem nijak neprotestovala a do tý cejchy na peřinu se nasoukala. ,,Hotovo," oznámila jsem mu a konečně docílila toho, že nezíral na všechny ty praskliny v omítce, ale podival se na mě.

,,To už je mnohem lepší," pochvaloval si.

,,Co je na tom dobrýho? Vždyť bych se v tom otočila třikrát a bylo by mi to pořád velký," stěžovala jsem si a nevraživě zírala na ten černej hadr.

,,Puntičkáři," protočil oči. ,,A nestěžuj si tolik, je to to nejmenší, co mám," ušklíb se, ale tim mě nijak neuchlácholil, což si nejspíš odvodil z mýho kyselýho ksichtu. ,,Dobře, tak se otoč."

Jsem to jenom já, nebo vážně chce, abych se otočila zády k nepříteli?

,,Tak bude to?" znovu mě pobídnul, ale pořád se nedočkal žádný odezvy.

,,Zkus mi trochu věřit," ušklíb se podruhý a než jsem se stačila vůbec nadechnout k nějaký odpovědi, tak mě popad za ramena a otočil, že ani pořádně nevim, jak to udělal. Vážně mi vzadu z toho trička dělá uzel, aby to opticky zmenšil nebo mám jenom nějakou halucinaci?

,,Lepší?" zeptal se když skončil.

Jo, bylo to lepší, ale stejně pořád nechápu, kam tou svojí nově ubíranou kariérou stylisty míří. Copak mu ten kadeřník nestačil?

,,Ale jo, ujde to," pokrčila jsem rameny, když jsem zahlídla svůj odraz v zrcadle.

,,Hurá, tak a teď ještě tohle," řekl a sundal si svůj kabát alá mstitel ze západu a navlíknul ho na mě. Ale teď už vážně, žádná sranda… jak to kruci pořád dělá, že mu všechno tak hladce prochází a jde od ruky?

Upřímně řečeno jsem se krapet vyděsila, když jsem se podivala dolu a viděla, kam až mi ten kabát sahá. ,,Tohles nějak nevychytal, drahý strážce, je mi dlouhej."

,,To mám dělat všechno za tebe? Vem si něco na podpatku, máš toho taky pomalu plnou skříň, co jsem naposledy koukal," protočil očima a vyčerpaně si sed na postel. Už stačí jen dát hlavu do dlaní a pronést: ,,Jsem vyřízenej."

Moc jsem si ho nevšímala a vrhla se ke skříni do míst, kde se nacházely moje botky, kterejch bylo taky požehnaně. Naštěstí jsem našla ty, co jsem hledala, černý kožený kozačky na podpatku dost vysokým, abych ten jeho drahocennej kabát necourala po zemi.

,,Takže?"

,,To už je kostým," vykouzlil na tváři něco jako škleb mixnutej s úsměvem, ale je to Belikov, takže kdoví co to ve skutečnosti mělo znamenat…

,,To znamená, že už jsi skončil s… vylepšováním?" hledala jsem ten správnej výraz, ale nic mě nenapadlo, tak jsem plácla první blbost a on přikývl. ,,Výborně, takže teď je řada na tobě," usmála jsem se a Dimitrij opětovně vykulil oči, tentokrát dokonce víc, než když mě viděl jen v tom prádle, průsvitným čemsi a podpatkách.

,,Cože?" děsil se už předem a přeskakoval mu hlas, ale já si ho nevšímala a došla pro svůj výtvor.

,,Sundej to, co máš na sobě a tohle si obleč," podala jsem mu bílý tričko s dlouhýma rukávama, na kterým jsem ještě zkoumala barvu, jestli řádně zaschla, to by byl totiž malér, kdyby ne a Dimka byl celej černej od nějaký barvy neidentifikovatelnýho původu, kterou jsem náhodou sama vyrobila. Snad z toho nedostane virážku nebo nějakou alergii, to by mě pak vážně minimálně zabil.

Dimitrij si podávaný tričko nedůvěřivě měřil, ale nakonec si ho přeci jen vzal, horší pak už bylo donutit ho si to na sebe oblíct, zvlášť když viděl, co jsem tam vytvořila.

,,Já nejsem žádnej náboženskej fanatik a ani nijak nábožensky založenej, tak proč je tam tohle?" brblal a snažil se svýmu rádoby převleku vyhnout stůj co stůj.

,,Neříká se tomu Halloween jen tak… všichni si ze sebe maj dělat legraci a oblíkat si ty nejšílenější věci, tak nezdržuj, už takhle jsme prošvihli úvodní řeč naší paní ředitelky," snažila jsem se mu domluvit.

,,Jo, úplně vidím, jak strašně tě to mrzí," ušklíb se, ale nakonec přeci jen sundal to triko, co na sobě původně měl a natáh na sebe to ode mě. Jen ten nesouhlasnej škleb by si moh strčit do… krabičky ksichtů na jindy a pro někoho jinýho. Měla jsem kliku, že mu to tričko bylo tak akorát a nádherně pod ním byly vidět všechny ty svaly, co normálně schovává pod tim kabátem, do kterýho mě navlík, ani jsem nemrkla. A můj nápis tím pádem seděl ještě víc než kdy jindy.


Jo, jo… BŮH… alespoň už to bude oficiální a ne jen jedna babka povídala, v našem případně spíš spolužák… či dokonce školní parlament se usnesl…

,,Spokojená?" rozhodil ruce a prohlížel si nápis, s kterym evidentně nesouhlasil, ale od toho je to přeci Halloween, kolikrát mu to mám ještě řikat? Copak u nich na tý Sibiři nic takovýho nemaj nebo co?

,,Jo, mužem vyrazit," usmála jsem se a chtěla se otočit ke dveřím, když mě Dimitrij zarazil.

,,Nemužem, ještě ti jedna věc chybí,"

Rázem jsem ožila. ,,Pučíš mi i pistoli?"

,,Ne." Sakra, ten ví jak zkazit radost. Nestačila jsem ani mrknout a už jsem na nose měla jeho sluneční brejle, který celou dobu držel v ruce, jen opětovně nevim, kde je sebral.

,,Ehm, ehm… a to že jsou větší než můj obličej ničemu nevadí?"

,,Ne," odpověděl a vystrnadil mě z pokoje, takže jsme se vydali na cestu do jídelny, která se podle všech dostupnejch informací měla proměnit na strašidelnej dům. Jako kdyby akademie jako strašidelnej hrad nestačila už tak.

,,A bože, co mám říkat, že jsem, až se mě někdo bude ptát?" No co je? Nechápu za co to vlastně jdu, tak se ho musim zeptat.

,,Prostě řekni: ,Matrix je všude', to vždycky zabere."

,,Ma-co?" Tak ale teď už vážně všechny legrácky stranou… to si přihnul a teď mluví z cesty? Dokonce jsem se na něj i otočila a on na mě vyděšeně zíral.

,,Hele, zase tak starej a zamrzlej v osmdesátkách nejsem a první Matrix je z roku 99, takže ho musíš znát," zíral dál a přitom se mračil. ,,Kam to jdeš?" chyt mě za rameno, když jsem se otočila a chtěla se vrátit zpátky do pokoje.

,,Vygooglovat si co to Ma-cosi znamená a co to je vůbec zač."

Bohužel jsem se moc daleko nedostala, ale stejně jsem se o tom Ma-nevím čem něco málo dozvěděla, protože mě Dimitrij zahltil informacema. A taky pevně doufám, že se mě nikdo nebude ptát na bližší informace, protože jsem z toho pochopila jen, že je to nějaká pitomost o virtuální realitě s hromadou agentů Smithů a Keanu Reevesem v hlavní roli.

,,A tos jako nemoh říct hned na začátku, že tam hraje tenhle fešák?" zamračila jsem se na něj a jeho vytřeštěný oči bych přála každýmu vidět, bohužel jsem se mu nemohla posmívat, protože mě mnohem víc dostal Christianův kostým. Stál naproti nám s nějakym klukem, kterýho už jsem tady několikrát viděla, ale pořád nevim jméno a evidentně se o něčem dohadovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 8. prosince 2015 v 22:07 | Reagovat

To boží tričko mě teda dostalo. Perfektně se k Dimkovi hodí:) Zajímalo by mě, co za kostým má Christian a taky Rose. To bude určitě bomba :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.