CHAPTER TWENTY

19. prosince 2015 v 10:09 | Šílenej |  Fall For You by Šílenej
Éhm... nemám slov.


,,A příště si dáme písemný opáčko, ale je to tajný, takže pšššt," zubila se profesorka Fletcherová a tím ukončila hodinu ještě před zvoněním. Přesně podle očekávání všichni do jednoho začali kňourat a hudrovat, že se jim nic učit a psát nechce. Smolík. Fletcherce ze spárů nikdo neunikne.

,,Kdes dneska nechal bručouna?" zeptala se Ulricha, když ji spolu s ostatními vracel vypůjčenou učebnici.

,,Ptám se sám sebe na to samý, u snídaně se sebral a od tý doby jsem ho neviděl, zrádce," krčil Obludárium rameny a s "nashle" se odporoučel. Asi si musel dojít na ošetřovnu, zanítilo se mu ucho, co si idiot nechal neodborně píchnout.

Lynn celý den nešlo z hlavy Nickovo nenadálé zmizení, takže se ani pořádně nesoustředila na výuku, teda ne že by si toho studentíci všimli. Od samého začátku se jí to nelíbilo, ale tím, že se nenápadně zeptala Ulricha, už riskovala dost. Nemohla prostě vyrazit a ptát se každého na potkání jestli náhodou neviděl Nicholase Archera, takového vysokého tmavého řízka, co se většinu času tváří jako vyšinutý nájemný vrah.

Aby se ujistila, že je nejdůležitější zmijozelák v jejím životě v pořádku, tak si vypomohla několika užitečnými kouzly, co ji naučili bratři s použitím "rodinné kuchařky", která se u nich traduje po generace, ti jejich předci měli pořádně pod čepicí. Dokonce se snížila i k tomu, že se vloupala školníkovi, který byl tou dobou na obchůzce do kabinetu a vypůjčila si takzvaný Pobertův plánek, o kterém nikdo neměl vědět, jen aby zjistila, kde se Nick zašil. Hm, ve skleníku, asi objevil svou skrytou vášeň pro zahradničení, když pochodoval sem a tam celé odpoledne. Nejdřív za ním chtěla hned zajít, ale pak si to rozmyslela, aby nevypadala jako nedůvěřivá stíhačka. Přece jen každý někdy potřebuje chvilku o samotě, tak proč by Nick měl být nějaká výjimka.

Navíc kluci doma nejspíš mysleli koleny a přišli s tou největší pitomostí, co kdy Lynn slyšela. A to si od nich za ta léta už vyslechla hodně ztřeštěností! Takže celý večer strávila tím, že se dohadovala s něčí hlavou v krbu. Ještě že se neúčastnil rocková hvězda Rhys, to už by bylo vážně něco hodně špatně! Dohadování s těma dubovýma hlavama ji tak zmáhalo, že skoro usnula uprostřed konverzace, takže odmítla cokoliv dál řešit a prostě zrušila spojení. Aneb nastal svatej klid. Na chvíli.

Sotva si Fletcherová stačila zaprskat pár nadávek na adresu svých sourozenců a vstoupil bez jakéhokoliv upozornění Nick dveřmi z učebny, navíc vypadal jak to nejsmutnější stvořeníčko na celém širém světě. Bez rozmyšlení obešla stůl a pořádně ho objala i za cenu vymknutí kotníků a zlomení palců, jak si stoupala na špičky. Archer nevypadal, že by byl nějak proti, spíš právě naopak, když si ji k sobě pevně tisknul.

,,Chceš o tom mluvit?" nadhodila blondýna, když se trochu odtáhla, jakmile ji nechal.

Nick zavrtěl hlavou. ,,Ne."

Lynn ho k ničemu nenutila, místo toho se jen snažila pousmát a hladit ho po tváři a krku. Jediná chvíle, kdy od sebe odtrhli pohled, bylo, když se Nick zamračil na papírek, co vyletěl z krbu a pomalu se snášel k zemi. Podle zelené barvy pergamenu psal Myles.

,,Nevšímej si toho," zamumlala Fletcherová a aby nějak odpoutala Nickovu pozornost, dala mu pusu a pak další a tak dál. Až se nějak přihodilo, že přišla o svetr a jen v prádle Nickovi postupně rozepínala jeden knoflíček za druhým. To zahradničení asi nebral moc vážně, když na čistě bílé košili neměl jednu jedinou skvrnku. Dokonce se poslušně a bez jakýchkoli protestů nechat odvést do ložnice. Tolik k tomu, jak si původně usmysleli, že spolu nebudou spát ve škole, nakonec se ukázalo, že to bylo mnohem romantičtější než jakákoliv do detailu naplánovaná romantika.

Nick zůstal celou noc a ráno se dost neochotně probudil, rozlepil jedno oko, ale hned ho zase zavřel, moc světla. Jediná věc, co se mu na tom líbila, že první, co viděl, byla Lynn hned vedle, která ho něžně hladila po ruce, co přes ni měl položenou. ,,Na tohle bych si v pohodě zvyk," zamumlal s očima pořád zavřenýma. Alespoň že nepraktikoval svoje oblíbené 'právě jsem se probral, tak nevotravuj', jako má ve zvyku v hodinách. ,,Kolik je?" zeptal se dřív než si vzpomněl, že má hodinky na ruce a podíval se sám.

,,Sedm," odpověděla Fletcherka, lehla si na bok, aby měla lepší výhled a upřela na něj ty svoje jasně modré irské oči.

Archer si povzdechl, předem věděl, co tím sleduje. ,,Stejně to ze mě dostaneš, co?"

,,V to doufám," přitakala. Nick protočil oči a sednul si tak, aby se na ni nemusel dívat, jenže nečekal, že ho Lynn převeze, taky si sedne a opře si mu bradu o rameno. ,,Když mi neřekneš, co se děje, tak ti nemužu pomoct."

,,S timhle nic nesvedeš."

,,Pokud nejde o oživováni mrtvejch, tak svedu všechno. Teda vařeni mi moc nejde," plácala blbosti. ,,Umřel snad někdo?"

,,Brzo já," pokrčil rameny a dělal jako by nic.

Lynn ho plácla po holých zádech, až to mlasklo. ,,Nicku, to není vtipný!"

,,Vidíš snad, že bych se smál?" zavrčel a střihl po blondýně jedním obzvlášť hnusným pohledem.

Dlouhou dobu tam jen tak seděli a různě si proplétali prsty na rukou, dokud zmijozelák nepromluvil. ,,Mám se ženit."

Tím Lynn dokonale odzbrojil a…vyděsil. ,,Kdy?"

,,Nejpozději do konce roku," prsknul znechuceně.

,,A… a s kym?"

Musel si dát zase pauzu, jak mu to nešlo přes zuby. ,,Sarafine."

,,Nechodí s Ulrichem?"

,,Když se to sere, tak pořádně. Fotr ví jak potěšit. A to jsem myslel, že už od něj mám nadobro pokoj," skřípal Nick zuby a drtil deku.

Arturo Archer si ortel podepsal už dávno, ale rád na svůj seznam prohřešků přidává další položky, za které ho někdo chce oddělat.

,,Vůbec nevim jak z toho ven. A nemám ani sebemenší představu o tom jak to říct UKovi."

,,Co když už mu to Sarafine řekla sama?"

Nick si odfrkl. ,,Se skoro rozbrečela na místě, když si přečetla fotrův dopis, takže nic takovýho nehrozí."

,,Neučíš teď náhodou?" mračil se Archer, když po další dlouhé tiché přestávce pohledem zavadil o hodinky. Do té doby jen seděli pořád na stejném místě a tulili se k sobě.

,,Až za čtyři minuty," mávla nad tím Lynn rukou, ale když viděla ten Nickův 'to myslíš vážně' pohled, kterým jí až děsivě připomínal nejstaršího bratra, tak protočila oči a šla se obléknout. ,,Jako kdyby mi jeden nestačil," brblala si sama pro sebe, když se soukala do nohavice, na sukni se ten den nějak necítila.

Nick ji celou dobu pozoroval, i když by se mu určitě víc líbil opačný proces.

,,Neboj, to zvládnem," ujistila ho, když zaznamenala jeho letmý smutný pohled, jak si zase vzpomněl na to v jaké prekérní situaci se ocitl.

,,A jak? Počkáme si na toho kreténa někde za bukem a sejmem ho?"

Lynn si nechala menší časovou rezervu, než znova promluvila a nafixlovala to tím, že si přes hlavu přetáhla svetr. ,,Možná mám jedno eso v rukávu."

,,To je nějaký irský přísloví?"

,,Víš, co je horší než nasranej Irčan? Když je nasranej na tebe. Tvůj drahej tatík to má už dávno spočitaný, tohle je jen třešnička na dortu."

,,Uuuhm, ne, pořád nechápu," mračil se Nick a hlava mu lítala z jedné strany na druhou, jak jí vrtěl. ,,A proč vůbec mluvíš jak Batman?"

,,Kdo?"

,,Takovej Sev v americkým vydání."

Fletcherová se nedůvěřivě zamračila, ale radši to moc neřešila a místo toho si dala vlasy do culíku. ,,Zustaň tady jak dlouho chceš, jasný?"

,,Jasný," kývl hlavou a málem si sám srazil vaz, tím jak prudký pohyb udělal.

,,A teď mi ukaž ty ďolíčky," mluvila na něj jak na malé dítě a jemně ho štípala do tváří, aby se alespoň trochu usmál. Nebylo to moc, ale přeci jen nasadil takový podivný škleb, za který dostal pusu před odchodem.

,,Poslední přání umírajícího…?"

,,Nicku!" vřískla blondýna ostře a probodávala ho pohledem, kvůli té rychlé otočce se nejspíš i rozcuchala. Takové blbé vtipy mu trpět nebude.

,,Jak se doopravdy jmenuješ?"

Fletcherová si povzdechla. Vážně je jak posedlej. Alespoň že se neptal na kolej. ,,Emmelynn."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 19. prosince 2015 v 23:47 | Reagovat

prej že se mi ta kapitola bude líbit...tsss! jsem ji probrečela...jak já tě nesnáším, Šílenej! a zase to zatracený eso v rukávu! já potřebovala vědět, o co jde už před deseti kapitolama! seš zlá =o( ale pořád mám tu povídku ráda, takže si počkám, protože kdo si počká, ten se dočká =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.