ČTYŘICET ŠEST

8. prosince 2015 v 23:37 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Minulý hrábě pokračujou...


Vážně jsem se málem klátila smíchy k zemi, a kdyby mě Dimitrij tak "galantně" nechytal, tak jsem se s tou zemí vážně důvěrně seznamovala už minimálně počtvrtý za poslední uplynulý dvě vteřiny. Když jsem se otočila tam do těch výšin, kde mívá Belikov hlavu, tak jsem si mohla všimnout, že i on má dost co dělat nezačít se smát na celý kolo. Bohužel můj smích upozornil Chrise a toho kluka na naši přítomnost a to jsem z jejich kostýmku alá "Jsem malá světluška, kupte si ode mě sušenky a přispějte na výcvik slepeckých psů" ještě pořád neměla dost.



,,Lisso, teď by se mi vážně poprvý v životě hodila tvoje melancholická nálada a ne světovej výtlem!" zamračil se Christian naším směrem a ukazoval na mě prstíčkem, ale hned jak to řekl, se pohledem vrátil zpátky k tomu mě neznámýmu a nanovo do něj začal něco hustit. ,,A tady máš důkaz, že mě lidi už viděli, takže vysol to, co mi dlužíš."

Sice vůbec nechápu o co tady jde, ale v tuhle chvíli by mě spíš víc zajímalo, jak mě Christian v tom "další Dimitrij Belikov ve městě" převleku moh poznat. Že by to bylo právě Dimitrijem, kterej se ode mě ještě pořád nehne skoro ani na krok, i když spim?

,,Dva lidi se nepočitaj, navíc jsme se dohodli na celý hodině v převleku mezi lidma, to znamená, že máš ještě pořád čtyřicet sedm minut do vypršení lhůty," řek ten kluk s čepečkem alá Červená Karkulka a docela mi i přišlo, že to říká holka, protože měl takovej holčičí hlas, skoro jako kdyby mu někdo právě dupnul na nohu. Christian měl sice evidentně důvody začít bejt agresivní, ale držel si bezpečnej odstup, abychom si o něm nemysleli něco víc než už si myslíme teď.

Všechno to dodělala ale Rose, která se zjevila nevim jak, nevim kdy a už vůbec netušim jak dokázala bejt tiše, zvlášť když vezmu v potaz její podpatky a to, že se nikdy nevyznačovala tichýma příchodama. Okamžitě, co uviděla ty dva, tak vyprskla smíchy a málem se i udusila.

Christian se naštval, raději popad toho bratra Světlušáka a někam ho odtáh. Zatímco Rose se smála dobrou minutu bez přestání v předklonu, kdy se i držela za břicho, který ji už muselo parádně bolet. Když zvedla hlavu a uviděla mě a Dimitrije, tak ji smích v tu ránu přešel. To kvůli mně, nebo tomu vysokýmu stvoření?

,,Soudruhu, copak ti nikdo neřek, že je tohle přehlídka kostýmů a ne reality?"

,,Myslíš si snad, že bych si tohle na sebe vzal dobrovolně? Myslel jsem, že mě znáš trochu líp," odpověděl jí Belikov s úšklebkem a lehkým zatlačením svojí dlaně do mejch zad mě pobíd k pohybu.

,,A ty seš kdo?" naklonila moje jediná opravdová kamarádka hlavu mírně na stranu a měřila si mě od hlavy až k patě.

,,Copak tady nikdo z vás nezná Matrix?" vyhrkl Dimitrij a rozhodil rukama. Celkem jsem tipovala, že si i uraženě dupne nožičkou nebo tak něco, ale ne, udržel emoce na uzdě.

,,Huh?" zněla Rosina inteligentní odpověď. Ach, jak ta mi mě připomíná… až mě to někdy děsí!

Dimitrij protočil oči a raději se nás snažil dostrkat až do jídelny.

,,A za koho, že to jsi vlastně ty? Já myslela, že budeš za nějakou upírovu nevěstu, ale to rozhodně nejsi," konečně jsem se zaměřila na Rosinu róbu a musim uznat, já bejt kluk, tak se neudržim… dokonce i Dimitrij zbystřil a prohlíd si ji od hlavy až k patě.

,,Čachtická paní," řek a měl zase "hotovo". Takhle si představuje společenskou konverzaci? Asi si spolu budeme brzo muset velice vážně promluvit, takhle to dál už nejde! To ale nemění nic na tom, že Rose vypadá dobře a nebezpečně.



,,Jak to můžeš vědět? Vždyť jsem to teprve nedávno našla na netu, co byla ta ženská zač," mračila se Rose, ale odpovědi se nedočkala. Dimitrij opět zaktivoval svoje strážcovský móresy a díval se přímo před sebe s výrazem "nic neslyšim, nic neřešim, jen čumim kolem a hledám nebezpečí".

,,Tenhle přístup mě na něm štve ze všeho nejvíc!" procedila skrz zaťatý zuby, chytla mě za ruku a táhla do jídelny, Dimitrije nechávajíc na chvostu, jenže jemu to evidentně moc nevadilo a ani nijak nezrychlil, aby nás dohnal… co se tady děje? Žádná stíhací jízda? Žádný 'musím tě chránit a nesmíš se ode mě hnout ani na krok'? Páni, svoboda!!! (A/N: a ještě ke všemu Karel)

,,Zustaň s nim někdy dvacet tři hodin v kuse a promluvíme si o tom, co tě na něm štve nejvíc," ušklíbla jsem se, ale dost o Belikovi nebo se mi tady Rose ještě rozvášní a dozvim se něco, co bych vážně vědět nechtěla. ,,Už jsi potkala Adriana? Řikal, že ten jeho kostým bude překvapení."

,,Ještě ne, ale docela bych se vsadila, že bude za hula tanečnici nebo něco takovýho, když to má bejt to překvapení…" začala filozofovat.

,,Hm, já ti nevim… Adrian neni moc na sukně a uschlou trávu nebo podprsenky z kokosu, to už bys taky mohla vědět, když jste spolu už nevim ani kolikrát chodili. Spíš bych ho tipovala na Barona Prášila."



Docela by to na něj i sedělo a v tom oblečku si ho dokážu živě představit, tak co by ne?

,,Hele a kdo že je ta Čachtická paní?"

,,Jedna ženská, která podřezávala svoje služebný, mladý holky, a pak se koupala v jejich krvi, protože si myslela, že kvůli tomu zustane mladá a krásná nebo co," vysvětlila mi Rose ve zkratce původ svého nápadu na kostým, jen doufám, že se tou dámou nebude někdy v budoucnu inspirovat. ,,Ale to je fuk," mávla nad tím rukou. ,,Co to máš na sobě ty? Nedohodly jsme se na červený?" Nedohodly, hodily jsme si mincí, hlava byla červená, orel modrá…

,,Jo, ale vyskytly se menší technický potíže," snažila jsem se uhnout pohledem, ale nepodařilo se, takže jsem jí vypověděla, co byl můj původní kostým nekostým.

Rose se suverénně málem líbala se zemí, jak se chlámala. To se dělá smát se cizímu neštěstí v podobě boha Belikova? A když jsem se dostala k části, kdy si Dimitrij málem ustlal na zemi po tý sérii úderů od stolu, tak se skutečně smíchy až dusila. Stačilo mi jedno malý ohlídnutí na původce jejího smíchu a bylo mi jasný, že mu okamžitě došlo o čem se bavíme… ten jeho výraz… paní ředitelko Kirová, pomóóóc!

,,A vůbec, kdes vzala tu bundu? Pokud vim, což vim, tak ty takovou nevlastníš." Ha a má to! Ten smích ji rázem přešel.

,,Ehm… jo… půjčil mi ji Will, když jsem se po vás šla podivat," zarazila se trochu Rose a hned si půjčenou hnědou koženou bundu sundala.

Ten Will se nezdá, buď má tak dobrej vkus, je na kluky, nebo mu ji dala nějaká žena. Byla totiž vážně pěkná. Jedno je ale jistý… rozhodně nechodí nakupovat s Dimitrijem, to by ho jinak určitě donutil k něčemu normálnímu a ne k těm výstřelkům z dob bitev na Divokým západu.

,,Vidim dobře?" zarazila jsem se uprostřed kroku a zírala před sebe, kde stál Ďábel osobně s nějakou hraběnkou, která si před obličejem držela masku.



,,To je Adrian?" valila oči i Rose a než jsme si stačily říct víc, Adrian si všiml přítomnosti několika dalších osob a hned zaregistroval i nás.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 18. prosince 2015 v 19:08 | Reagovat

Tak takový kostým, co měl Christian, jsem teda nečekala. Málem jsem šla pod stůl. A ten čepeček... Rose nezklamala, škoda jenom, že je ten Dimka takovej suchar, by to mohlo být ještě zajímavý.
A Adrian jako ďábel? No... to je teda hukot :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.