CHAPTER TWENTY ONE

11. ledna 2016 v 17:58 | Šílenej |  Fall For You by Šílenej
Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůů, bratři!


Nicholas Archer není žádná bábovka a zbabělá krysa. Přestal se schovávat a po vynechaném vyučovaní, na které se mu nechtělo, stejně měl vynikajících na rozdávání, se odhodlal čelit Ulrichu Kavanaughovi, aby mu oznámil tu smutnou novinu, že je nucen lézt do chomoutu.

No… nedá se zrovna říct, že to Ulrich vzal jako každou druhou normální věc a nehnul přitom ani brvou. Spíš úplně naopak, začal běsnit, div si nevyrval pochybně zrzavý porost na hlavě, prskal a vzteky úplně zrudnul. Nastávající Sarafine při první příležitosti z taktických a společenských důvodů opustila centrum dění, protože jí došlo, že každému bude hned jasné, že se kluci štěkají kvůli ní.

,,Už s ní i spíš?"

,,Nebuď blbej!" protočil Nick otráveně oči, teda ne že by mu to něco udělalo, ale asi si to měl radši ušetřit, protože Ulrich v ten moment ztratil zbytek nervů a rozpoutal peklo v Bradavicích. Paprsky kleteb různých barev létaly všude kolem. Pokaždé něco trefily a to se rozletělo na stovky kousků, ale nikdy netrefily toho, koho měly. Prostě bordel jak na bitevním poli za druhé světové.

Několik odvážných (čti blbých až na půdu) profesorů se při zjištění, kdo to útočí na školu, odhodlalo zapojit se do bitvy a bojovníky zpacifikovat, v tom nejlepším možném případě ponechat naživu. Severus Snape i Minerva McGonagallová jsou vyhlášenými mistry v souboji, ale tady se slušně zapotili. I pomoc od profesora Kratiknota a dalších jim byla houby platná. K naštvání všech nadšených čumilů okolo se objevil ředitel a hlavní potížisty dne odhodil na nejbližší zeď, čímž je knockoutoval a vyřadil ze hry. Aneb říďa podvádí a slízne veškerou smetanu. Hajzl.

Protože Kavanaugh i Archer patří do Zmijozelu, museli si vyslechnout nekonečné plísnění jejich kolejního ředitele. Ne, vážně, ještě tři hodiny po tom, co se probrali pořád seděli na té samé židli přivázaní očarovaným řetězem, tak aby nemohli utéct nebo nedej Roweno vrhnout se na sebe pěstně a Snapič byl teprve v začátku své nepřipravované řvané árie. Alespoň že klukovi nedocházejí slova, to se to někdo má.

Prostě den na p**u a jako by toho nebylo málo, tak po skončení Netopýrova monologu si kluky vyžádal i sám ředitel. Po jednom samozřejmě, nechtěl, aby se cestou do ředitelny vzájemně pobili. Jenže to by snad radši další kolo od Snapea, ten když řve, div si neurve mandle, je o podstatně větší kus méně děsivý než usmívající se říďa, tam člověk nikdy neví co čekat.

Fletcherová celý den bez přestávky učila, takže se dozvěděla, co se stalo, až když byl konec a od té doby netrpělivě čekala na jakékoliv novinky, proto taky nechala dveře kabinetu otevřené a pak se divila, když je někdo zavřel.

,,Tak jsem mu to řek," oznámil Nick rádoby nadšeně. ,,Vytáh na mě hůlku… Zdemolovali jsme vstupní halu i se schodištěm… Sev nám zabavil hůlky a máme podmínku. Jeden malér a letíme."

,,Slyšela jsem. Dokonce si mě Brumbál zavolal na kobereček."

,,Proč?"

,,Pochválil mě, jak dobře učim."

Nick vyprsknul smíchy. ,,V tu chvíli mi to tak vtipný nepřišlo."

,,Já vim," usmála se Lynn konejšivě a jen tak zběžně kontrolovala, jestli někde neuvidí šrám. ,,Není ti nic?"

,,Néé," mávnul Archer rukou a dělal haura. ,,Na to bych nesměl znát všechny jeho finty a oblíbený kouzla jako básničku.

,,Skoro až lituju, že jsem to neviděla. Určitě bych byla hrdá."

,,Neboj, mám takovej pocit, že tohle bylo jen zahřívací kolo. Fakt je na mě nakrklej a nejhorší na tom všem je, že za to ani nemužu!"

,,A ty bys to chtěl mit na triku sám?"

,,No… jo. To bych si aspoň moh dělat, co bych chtěl, hned to odvolal a nemusel skákat, jak fotr píská," přímo se rozplýval nad tou představou. ,,Vlastně ne, já bych hlavně na prvním místě nic nesjednával."

,,Slibuju, že to bude dobrý," ujišťovala ho Fletcherová, když viděla, že by si nejradši hodil mašli.

,,V týhle situaci o tom dost pochybuju."

,,Neházej flintu do žita. Vždycky existuje možnost, aby se někdo vypařil a nikdo ho nenašel."

,,A ty víš jak to udělat a zmizet nadobro?"

Blondýna se tajemně usmála. ,,Je ještě spousta věcí, co o mě nevíš."

,,A kam bych se podle tebe vypařil?"

Fletcherová se znova usmála, tentokrát ale tak zářivě, že by mohla dělal mudlovskou reklamu na zubní pastu.

Nickovi to okamžitě došlo a obkreslil kruh hlavou. ,,Je mi to jasný, Kanada," brblal, ale ta představa ještě větší zimy než je v Británii se mu ani za mák nelíbila. ,,Ještě zkusim promluvit se Sevem, aby fotra nějak zpracoval a rozmyslel si to, ale moc tomu nedávám, takže si radši sbal kufry, protože do žádný Kanady bez tebe nepojedu."

,,Nicholasi Archere, první pravidlo: nikdy mě nepodceňuj. Pohotovostní kufřík mám pořád zabalenej a připravenej vyrazit v kteroukoliv denní dobu kterejkoliv den. Je to ale poslední možnost. Zatím to moc neřeš, jen se zkus nějak usmířit s Ulrichem."

Nick nahodil opravdu pochybovačný škleb.

,,Jo, ale dej mu ještě pár dní než vychladne."

S tím Archer souhlasil a přikývl. Nejspíš by i něco řekl, jenže někdo klepal a odmítal vejít, takže profesorka neochotně došla otevřít sama, aby návštěvníka, co nejrychleji odpálkovala.

,,Čágo, ségruš, vidíš mě ráda?" zubil se Tommyn s napřaženýma rukama, jako kdyby čekal obří objetí.

,,Ne," pronesla Lynn otráveně a flákla mu dveřmi před obličejem. Znova se ozvalo klepání.

,,A mě?" ptal se pro změnu brácha Deryck s památeční jizvou od spánku po čelist na pravé straně obličeje od setkání s obry. Pravý Fletcher, modré oči, provokativní kukuč, prostě k zulíbání.

Tentokrát se Lynn už ani neobtěžovala cokoliv říct a znova flákla dveřmi.

,,Tak to snad abych radši šel," zhodnotil Nick situaci a měl se k odchodu. Kluci pořád stáli za dveřmi, když je otevřel.

,,Jo tydle vidle," náhle Tommyna osvítil duch svatý.

,,Takys přišel na pokec? Nebo něco jinýho?" rejpnul si jizváč.

Nick se zamračil a měřil si Derycka pohledem. ,,Vážně to chceš vědět?"

,,Ne. Ani ne."

,,Dobře," oddechl si Archer, protože sám nevěděl, jak by odpověděl, určitě by neopovrhnul žádnou nabízenou možností. ,,Já se klidim, na jednu místnost je tady najednou nějak moc Irčanů."

,,Ne, ne! I já vim, že tady jsou tři," ukazoval Tommyn důležitě ukazováčkem tak neurčitě do prostoru.

,,Čtyři, zapomínáš na koupelnu," opravil ho bratr.

,,O tý vim."

,,Tak na učebnu."

,,No tak promiň, nechodil jsem sem ještě minulej tejden jako někdo."

,,A taky je to na tobě vidět, už ti začínaj šedivět kouty," rejpnul si Deryck a vyškubl Tommymu první šedivý vlásek ze spánku.

,,To mám z tebe, ty kreténe!"

Nick zhrožený pohled přesunul na Lynn, která jen odevzdaně protáčela oči. Tohle má prosím doma prakticky pořád. ,,Jak řikám, radši abych šel."

,,Tak pozdravuj," zubil se Tommyn. ,,A kam vlastně?"

,,Za Snapem."

,,Aha, tak to nepozdravuj. To je vůl," mávnul nad tím Fletcher rukou a nakvartýroval se do kabinetu následovaný Deryckem.

Zmijozelák přikývl, na tohle téma se nehodlal hádat. Lynn jen rukou naznačil, že vypadne.

,,Nicku…"

,,Kanálama to nevemu a budu se UKovi vyhejbat jak Norriska kartáči, chápu," brblal při odchodu, aniž by se na profesorku otočil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | 19. ledna 2016 v 23:53 | Reagovat

nemohlas sem dát kapitolu bez Snapa? protože mě to tak akorát rozbrečelo =o( což samozřejmě není tvoje vina, já vím...jinak tedy doufám, že na stěhování nedojde a já se konečně dozvím, jaká je mezi ní a starým Archerem spojitost, když už na to čekám tak dlouho ;o) a snad se ti dva zmijozelští usmíří, i když na tom zase tak netrvám =oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.