CHAPTER TWENTY THREE

27. března 2016 v 21:34 | Šílenej |  Fall For You by Šílenej
Kdo čučí na Ohnivý kuře? Já! Kdo shipuje Honzu s Ivou? Teda Buráka a Klárou? Já! Komu jebe? Mně! A kdo se netěší na zejtřejší prudu? Všechny holky! :D A aby toho násilí nebylo málo, tak přidám svoji trošku, ne Zdeňka.


Hm, čarodějnická škola, člověk by řekl, že když už je někdo student, tak má pochopitelně povinnost provádět kouzla za pomocí hůlky, chyba lávky. Pánové Kavanaugh a Archer ani na hodiny, kdy jsou hůlky naprosto nezbytné, jako třeba přeměňování nebo kouzelné formule, ty svoje nedostali celý dlouhý týden a dva víkendy k tomu. Pro dva čistokrevné mladíky naprosto nepředstavitelná tragédie, všechno si dělat vlastnoručně a sám? Avadu na ředitele, který ty hůlky má bezpečně uložené na naprosto viditelném místě hned u vchodu do ředitelny. Lišák starej, kdyby neznal tolik ochranných kouzel, tak by byl taky v loji! Podvodník!

Při páteční večeři byla účast ve Velké síni vždycky pochybná. Většina studentů začala s oslavou víkendu, ale někteří trávili čas v knihovně. Třeba takové Obludárium Kavanaugh, který byl v knihovně všehovšudy dvakrát v prvním ročníku, když se opakovaně ztratil v pátek večer prostě neodolal a dal přednost knize před plným žaludkem. To už u něj znamená velkou krizi.

Cestou zpátky na kolej potkal spoustu holek, které o něj za celých sedm let v Bradavicích nezavadily ani pohledem, ale potom, co byl jeden z hlavních aktérů při demolici školy se o něj holky bezmála praly. Kdyby se mu takové pozornosti dostávalo za jiné situace, tak by toho určitě bez zaváhání stoprocentně využil, jenže na chvilkové potěšení v tu chvíli neměl ani pomyšlení. A jako kdyby to nestačilo, tak na konci chodby, kterou zrovna procházel uviděl svého bývalého nejlepšího kamaráda, jak se ne zrovna moc nadšeně přibližoval, když Ulricha taky zpozoroval.

Nick se nechtěl hádat, ale prostě mu to už po týdnu vyhýbání a jediného slova nedalo. Ve chvíli, kdy od sebe kluci byli jen pár kroků promluvil: ,,Necháš mě to konečně vysvětlit?"

Ulrich Archerovi nevěnoval jediný pohled a pokračoval v cestě jako nic. Naprostá ignorace, to zmijozelští aristokrati učí svoje miminka už při narození.

,,Hej, posloucháš mě?" zavrčel Nick a do (ex)kamaráda strčil, aby si získal pozornost. Obludáriova chyba, neměl chodit tak blízko.

,,Ne. Pro mě už neexistuješ!" zasyčel Kavanaugh jako pravý had a vrátil Nickovi strčení. Jenže Nick je Nick a něco takového jednoduše nebere jako odpověď, místo toho Ulricha pevně chytil za ramena a praštil jím o zeď, aby tak mohl přednést svoji dlouho připravovanou obhajovací řeč.

Ten druhý Zmijozelák naneštěstí pobral trochu rozumu a ohnal se po Nickovi zapůjčenou knížkou, Archer zvládl uhnout včas, přece jen z famfrpálu nějaké ty reflexy má.

,,Seš blbej?" prskal Nick naprosto zbytečně, jelikož odpověď na svoji otázku už předem znal, jenže tím akorát přilil olej do ohně a kluci rozpoutali bitku i bez pomoci kouzel. Zatracení chlapi, testosteron a pěsti, na co ten údajný tvůrce všeho lidstva myslel, když tvořil takový vemena?

Nevinní kolemjdoucí buď dělali, že nic nevidí, otočili se a byli pryč, nebo jako čtvrťačky z Mrzimoru s jekotem utekly, zatímco kluci do sebe dál bušili hlava nehlava. Ulrich navíc zneužíval nedovolené zbraně v podobě nejméně dvoukilovým Sborníkem jedů nejjedovatějších mezi zaručenými jedy.

,,Hej! Od sebe!" zařvala rychle se blížící profesorka Fletcherová. Když se proti ní vyřítily holky, které v životě neběžely a teď letěly, jako kdyby jim hořelo u zadku, tak si řekla, že zkontroluje kde doopravdy, co hoří, ale že potká dvojku Archer-Kavanaugh doopravdy nečekala, i když teoreticky měla. Mohla si vyřvat plíce, ale kluci ji nevnímali ani co by se za nehet vešlo. Použít na ně hůlku by bylo moc snadné a hlavně nuda, takže si počkala na vteřinku, kdy od sebe budou dostatečně daleko a prvního, co bude mít poblíž zpacifikuje jako obyčejný mudla. Lámání prstů v předklonu odnesl Ulrich, zatímco Nick mu chtěl ubalit další pěstí, jenže když se před ním objevila Lynn, tak ho to hodně rychle přešlo a jako kdyby vrostl do země, se zastavil na místě.

,,Vysvětlí mi někdo, co je to tady zase za bugr?" ptala se Fletcherová zvýšeným hlasem, jako kdyby kluci náhle ohluchli. Jeden si přece nemůže být nikdy jistý, že následkem opakovaných ran do hlavy nepřišli o sluch, že jo.

Zmijozeláci jsou sice vesměs zrádný svině, ale když si chtějí spory vyřídit sami, tak drží hubu, přesně jako v tomhle případě. Kromě toho, že možná ohluchli, tak nejspíš i oněměli.

,,Nikdo? Tak jo, co kdybychom si o tom pokecali jinde?" nadhodila profesorka a pomalu začala povolovat stisk, aby se Ulrich mohl postavit jako člověk a ne aby musel chodit v předklonu jako Quasimodo, už teď stačí že je šeredka.

Kluci po sobě házeli samé vražedné pohledy a stačilo opravdu jen málo, aby po sobě znova skočili a dodělali tak své umělecké dílo. Nick bude mít s největší pravděpodobností pár slušných lívanců od knížky, zatímco Ulrich se bude skoro určitě pyšnit monoklem a natrženým rtem, snad radši aby se k lidem točil jen pravou nepoznamenanou půlkou obličeje.

,,Jdeme teda ke mně, nebo chcete poklábosit s kolegou Snapem?" Odpovědí jí byly dva naštvané pohledy. ,,To jsem si myslela. Takže vás teda zvu ke mně," usmála se podezřele radostně. ,,Nezapomeň tu knížku, nechceš mit přece malér u madam Pinceový, že ne? To je taky strašná semetrika!" upozornila ještě Obludária.

Ulrich se ne zrovna dvakrát ochotně sehnul pro knížku o lektvarech, jak vzhledem ke své nepříjemné situaci nemůže dělat nic moc jiného, kromě věštění z kávové sedliny, ale hned jak se zase normálně postavil, tak se ho Fletcherová pevně chytila za nenastavované rámě, stejně tak udělala s Nickem a oba si je vedla Merlin ví kam.

Cestou do kabinetu si Fletcherka zvesela pískala, tajně totiž doufala, že tím navodí uvolněnější atmosféru a kluci se třeba přidají, dokonce si zvolila notoricky známou melodii, jenže se tomu tak nestalo. Dokonce na ty dutý hlavy nezabraly ani vtípky o obrech. No nic, není každý den posvícení. Ta pravá sranda začala teprve až ve chvíli, kdy se Nick s "hej" znova vrhnul na Ulricha, který v tu chvíli vůbec netušil, která bije… přesněji řečeno, která pěst ho bije.

Kromě pěstí a knížek padaly i dost neslušné výrazy, nebo když se zadařilo, tak krátké věty, ale i tak, by to už nikdy nikdo neměl opakovat.

,,Seš jenom hnusnej zrádce!" ječel Kavanaugh a to už byla pro Fletcherovou poslední kapka.

,,A dost!" zařvala profesorka, čímž zmijozeláky kdovíjak donutila vrátit se do reality a vnímat její přítomnost, popadla prvního, který jí přišel pod ruku, tentokrát to schytal Nick, odtrhla ho od Kavanaugha a toho pak strčila směrem do kabinetu. ,,Dovnitř," nakázala Ulrichovi a dokonce mu i rukou ukázala kudy, kdyby náhodou nevěděl, kde jsou dveře. ,,A ty se ani nehneš a počkáš tady."

,,Haf," zaprskal Nick uraženě a sjel zády po stěně na zem.

Lynn byla vytočená a jakmile vstoupila do kabinetu třískla za sebou dveřmi tak, že se Bradavice skoro určitě musely otřást v základech. ,,Sednout!" přikázala, ale Ulrich na ni jen tupě zíral. ,,Řekla jsem sednout!" zopakovala tak hlasitě, až to zavánělo namožením hlasivek, svůj účel to ale splnilo a Ulrich okamžitě nacpal svoje pozadí do připraveného křesla, které se za ním zjevilo kdovíjak.

,,Vážně by tě zabilo chvíli zůstat stát a vyslechnout si, co ti to druhý hovado chce říct?"

,,Toho podrazáka poslouchat nebudu!"

,,Jak chceš, vyslechneš si teda mě." Ulrich se zamračil, ale pro své vlastní bezpečí držel hubu zavřenou, profesorka ho v tu chvíli upřímně děsila… víc než vlastní děda, kapacita mezi Smrtijedy.

,,Začnem něčim lehčím… seš vůl!"

,,Prosim?" urazil se Ulrich a až se z toho postavil, Lynn ho ale jediným strčením vrátila zpátky do křesla, div že neudělal kotrmelec.

,,Nepřerušovat, teď mluvim já. Celá ta pakárna nebyl Nickův nápad, je v tom stejně nevinně jako ta tvoje…jak že se to nadává?"

,,Sarafine."

,,Přesně ta," přitakala blondýna. ,,Všechno to zpískal Nickův fotr. Takže jestli si chceš s někym vyřizovat účty, zkus to u starýho Archera."

,,Copak jsem blbej?" vyjekl Obludárium.

Lynn nevěřícně povytáhla obě obočí. ,,Vážně chceš, abych na to odpovídala?"

,,Asi ne, stejně bych tomu nerozuměl," narážel na profesorčinu severoirštinu, na kterou si ještě pořád nezvykl a za to schytal další z mnoha vražedných pohledů, ještě minutu a může si v klídku otevřít prodejnu. ,,Nicholas je jen hnusnej lhář a podrazák. Určitě to všechno plánoval celý roky, to by mu bylo podobný."

,,Tys asi fakt musel někde dostat do šišky," protočila profesorka nevěřícně očima.

,,Kam?"

,,Do mozkovny."

Ulrich zavrtěl hlavou. Pořád nerozuměl.

,,Do hlavy, člověče."

,,Aha. Ne, nedostal, jen do čelisti," postěžoval si. Alespoň, že se Nick trefil… opakovaně.

,,Nick k tomu všemu přišel jako slepej k houslim. O nic z toho se neprosil. Dostal dopis a tim to haslo. Teď stejně jako Sarafine neví jak z toho ven a ty jim taky zrovna moc nepomáháš. Zkus si představit, že bys byl na jeho místě a měl si brát… dejme tomu, že Nickovu holku. Jak by ti asi bylo?"

Ulrich pohotově zabrblal, že Nicholas žádnou holku nemá, ale účel to splnilo, vypadalo to, že na minutu zabředl do vlastních myšlenek. ,,To mi měl ale říct dřív."

,,A jak asi, když se chováš jak uražená primadona?"

Není to sice zvykem u Zmijozelů, ale Obludárium dělal, že nic neslyšel. ,,I kdyby to tak bylo, proč by to vykládal zrovna vám?"

,,Protože jeho jedinej kamarád, co kdy měl, se na něj ze dne na den vykašlal v tu nejhorší možnou chvíli. Zapoj někdy obvody, buď tak laskavej. A teď vypadni."

,,Co?"

,,Ven!" zavrčela Fletcherová, sundala si brýle a promnula si oči, zatímco Kavanaugh se pomalu zvedal z křesla a šoural se ke dveřím, za kterými se Nick opíral o stěnu a zrovna v tu chvíli zaklapl Obludáriovu vypůjčenou knihu lektvarů. Ulrich natáhl ruku, jak se dožadoval svojí knížky, kterou mu Nick podával, ale protože měl na ex-kamaráda pořád pifku, tak sborník lektvarů "omylem" upustil a navrch k tomu se provokativně ušklíbl. Ulrich zatnul pěsti i zuby a dalo mu hodně zabrat, aby nezačal další rvačku, naštěstí se udržel tak dlouho, aby kolem něj Archer stačil projít a zavřít za sebou dveře kabinetu.

,,Co to krucinál bylo? Ti najednou šiblo?" zavrčela Lynn nepřátelsky až z tónu jejího hlasu běhal mráz po zádech. Děsivý.

Nick ze začátku šmejdil očima všude po kabinetě, jako kdyby tam ještě nebyl, ale nakonec přece jen začal mluvit, jakmile si sedl do křesla naproti. ,,Jen jsem mu chtěl už konečně říct, jak to je všechno ve skutečnosti."

,,Oh, vážně? Tak to se mu teda nedivim, že to z toho tvýho "hej" nepochopil."

,,To bylo až pak."

,,Pak?"

,,Neměl do tebe strkat, neovlád jsem se."

Blondýna vytřeštila oči a celou dobu se dívala na Nicka, který to evidentně myslel vážně. ,,Cvoku, lek se tý žáby na kterou málem šláp!"

Zmijozelák se zamračil a snažil se z profesorčina obličeje vyčíst, jestli mluví pravdu nebo ho tahá za hůlku. ,,Žádný jsem si nevšim. Ale žab se bojí jak baba!"

Lynn v tu ránu rozmáchla rukama a zatvářila se stylem "pochopili". ,,A tady to máš, nic za co bys mu musel přerazit pršák."

,,Koho?"

,,Nos."

,,Malá úprava by mu neuškodila," rejpnul si Nick.

Blondýna se usmála, něco na tom bude. ,,Příště prosim tě dřív mysli, než budeš máchat pěstma kolem sebe."

Nick jenom mrknul, stejně až zase přijde na lámání chleba, tak si na to nevzpomene a bude se řídit jen podle sebe a hlavně se přizpůsobí situaci, kdy si vybere mezi hůlkou a pěstmi. Prostě chlap, i andulka se dá vycvičit snáz.

Chvíli seděli v tichu, každý se svými myšlenkami, dokud je nevyrušilo klepání na dveře.

,,Ježiš, kdo to zase prudí?" brblala blondýna popuzeně a otráveným gestem hůlky otevřela dveře, za kterými nestrašil nikdo jiný než sám zmijozelský ředitel. ,,Ah, dobrý večer," usmála se Fletcherová jako profesionální herečka a okamžitě došla blíž ke kolegovi, Nick ji okamžitě následoval.

Severus oba sledoval svým typickým přezíravým pohledem, kdy si je současně s tím stačil představovat na pranýři, za to, že se před ním tají informace a on se pak všechno musí dovídat z druhé ruky… přesněji řečeno z drbů studentů na chodbě. ,,Nerad ruším v tuto hodinu, ale doslechl jsem o "rozepři" mezi studenty mé koleje."

,,A tak jste rychle přichvátal hasit průser," utnula ho Fletcherka při první příležitosti, jinak by nějak sjel i ji, ale zaonačil by to tak, že má pifku jenom na kluky. Tůdle nůdle, netopejre! ,,Všechno je v cajku, ty dva se jen trochu porafali, ale už jsem je oba zpucla."

Snape zatnul zuby, nejradši by ji uhranul, nebo ještě líp, zalepil pusu, ale musí si zachovat důstojnost. ,,Děkuji za váš včasný zásah."

,,Jen jsem byla poblíž, žádná velká věda. Teď už jsou celý jenom vaše."

,,Vskutku, to jsou," zabodl Princ ze sklepení jeden ze svých nejledovějších pohledů do Nicka, se kterým to jako vždycky ani nehlo, spíš se ještě otráveně ušklíbnul, když mu Snape naznačil, aby koukal švihat na kolej.

Profesorka přikývla a chtěla se zahrabat v kabinetě, protože všechno považovala za vyřízené, jenže to se mýlila. ,,Ještě něco?" zeptala se když se kolega nějak neměl k odchodu.

,,Pan ředitel si nás opět žádá."

Fletcherová se jen stěží ubránila protočení panenek, ale s lehkých přikývnutím přece jen následovala vlající plášť hraběte Drá-Snapea. No to bude zase kovbojka, co si na ně ten děd Vševěd přichystal?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 1. dubna 2016 v 23:04 | Reagovat

ježiši kriste, Ulrich! toho zmijáka vážně nemám ráda!
na mě Nick udělat haf, tak mu asi jednu vrazím, ale tak moje sebeovládání je zrovna teď v mínusových hodnotách...
pifka nepifka, knihy se neupoští, Nicku! natožpak schválně! teda za to by ode mě jednu slíznul! anebo radši dvě...hezky z každý stranu jednu, aby si to zapamatoval!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.