ČTYŘICET DEVĚT

17. dubna 2016 v 10:52 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Vrrrrrrrrrrn, chudák Ozerka...


Velkej útěk nedopad. Belikov byl evidentně proti a tak se Lissa vrátila do jídelny, kde se dál bavila. Mě to ruský hovado informovalo, že už před čtvrt hodinou vypršela moje trpící lhůta v tom příšerným kostýmu, takže jsem se okamžitě letěl převlíct do svý pravý kůže... teda většinou je to stejně plast, ale pointa je stejná. Zrovna jsem byl na cestě zpátky do jídelny, když mě nějaký tři cácory, co jsem v životě neviděl chytly a s příšerným hihňánim táhly do neznáma. Nakonec se z toho neznáma vyklubalo horní patro naší koleje, kde se pařilo o sto péro!

Nevěděl jsem kam koukat dřív. V jednom pokoji se hrála flaška a přes všechen ten dým, kdy nebylo skoro vidět na krok opadly veškerý zábrany, takže se líbal každej s každym a to vim jistě, že pár účinkujících je dost majetnickejch, tak nechápu, jak svý drahý polovičky mohli nechat dělat takový zvěrstva, asi se v těch svejch vztazích nuděj, tak se to snažej nějak okořenit. Jejich věc.

Pokračoval jsem dál. O dva pokoje dál se hrál poker. Nehráli ale o křupky, jak se tady běžně děje. Tihle týpci hráli jak se žetonama, tak s prachama a zahlíd jsem v banku i pár zlatejch hodinek a podobně. Přísahal bych, že tam byly i klíčky od auta.

Nedával jsem pozor na cestu a nevšim si, jak se na mě řítí jakejsi vazbič, muší váha to fakt nebyl, já ztratil rovnováhu a napálil to do prvních dveří, co byly po ruce. Kéž by bylo zamčeno! Ale ne, jako obvykle mám pech. Vlít jsem do pokoje, kde si to rozdávalo asi deset lidí najednou. Viděl jsem jen různě propletený ruce, nohy a čas od času nějaký vlasy, ale to je všechno. Radši jsem honem rychle vyklopejtal zase ven a třísk za sebou dveřma.

Jedna z těch tří cácor, co mě do tohohle plechu neřesti dotáhly, se zase zjevila a strkala mě chodbou dál. Zrovna ve chvíli, kdy se mi na hlavu řítil balón na americkej fotbal, mě ta holka zatáhla do pokoje, kde lidi posedávali a polehávali, kde to jen šlo. Málem jsem jí dal pusu, že mě zachránila. Uprostřed pokoje byl stůl se soudkem piva a tolika flaškama alkoholu, že i slušně velká hospoda by bledla závistí.

,,Bitkááá!" zapištěla mi nějaká vošklivá kostnatá blonďatá pipka, co byla snad za pornohvězdu vzhledem k jejímu kostýmu a líčení, až jsem z toho částečně ohluch. Jak jsem čekal. Každej v doslechu, kterýho to zajímalo, byl okamžitě na nohou a vlít na chodbu hledat, kde se kdo mele.

Přímo přede mnou se zjevil bezmála nudista, co na sobě měl jen miniaturní plavky a bílou koupací čepičku. ,,Podrž mi to, Batmane," řek, vrazil mi do ruky svůj kelímek s chlastem a zase zmizel. Hele, já toho vemena znám, to je ten, co žere steroidy celej den!

,,Tak se ukaž, co piješ," mluvil jsem si sám k sobě a loknul si steroiďákova pití. Hm, pivo a není špatný. Jen doufám, že si do toho nepřimíchal nějaký svoje bobule, nechci vypadat jak on, to co mám mi dokonale stačí!

Ani nevim proč, ale i když jsem zevloval u stolu s chlastem, tak jsem tomu blbovi jeho kelímek pořád držel. Asi jsem nemocnej. Uvědomil jsem si to až po skončení bitky, který dělal rozhodčího a vrátil se.

,,Batmane, kde mám svý pivo?" zavolal mezi dveřma a hledal mě pohledem, hned jak mě zmerčil, tak ke mně rázně vykročil, vzal si kelímek a všechno, co v něm bylo, do sebe vyklopil na jeden lok. Jak ten týpek dokáže vychlemstnout půl litru naráz nepochopim, asi léta tréninku. Zíral jsem na něj jak u vytržení a pomalu se mi otvírala tlama.



,,Co tady jen vokouníš? Začleň se. Nebudeš sedět v koutě jak Baby, ne za mýho dohledu!" zaburácel ten blbeček, jak že se jmenuje? Chuck? Chad? Chance? Chace! Nestačil jsem skoro ani mrknout a už mi do ruky vrazil zrovna natočený pivo. ,,A do dna!" Doslova to do mě nalil, ale moc jsem si nestěžoval... vlastně jsem ani neměl kdy.

,,Tak co, Batmane, nenajdem ti tady holku?" šil do mě sotva jsem dal kelímek od huby. Pěna mi šla i nosem. ,,Máme tady intelektuálky," ukázal do rohu, kde byly dvě holky nastrojený jak knihovnice a učitelka. ,,Holky, co jsou pro každou srandu," mrknul na grupu slušně navátejch slečen, co do sebe lámaly jednoho panáka za druhym. ,,Úplně normální nenáročný roštěnky," otočil mě na druhou stranu pokoje, kde se v kroužku smály holky všech ras a barev. ,,Anebo rozhoďnožky," natočil mě ke dveřím, kterýma vcházely slepice prvního ražení už od pohledu a velela jim ta zmalovaná vychrtlá pornohvězda.

,,Hele, pólisto, to pracuješ jako dohazovač? Sežeň holku sobě, zdáš se mi takovej neutěšenej."

,,Neutěšenej? To je přesný! Moje bohyně kočičí žena mě furt posílá k šípku, ale jsem věrnej, i když mě nechce. Jinak pro tvoji informaci, jsem Michael Phelps, ne žádnej pólista."

Jo tak, ten plavec, tak to jo, ale stejně to vyjde nastejno. ,,Nevěděl jsem, že má kérku."

,,Co? Tohle?" ukázal si na levý rameno. ,,To je rodinná záležitost, u nás to má každej."

,,Takovou rodinnou záležitost bych taky bral."

,,Čéče, neznám já tě odněkud? Seš mi nějakej povědomej," nakláněl hlavu z jedný strany na druhou a nejspíš si mě snažil představit bez masky. Nevim, jestli mi to má bejt nepříjemný a znervózňovat, anebo mi to má bejt putna. Rozhod jsem se pro možnost číslo dvě, když furt básní o nějaký tý holce, tak je snad klukum neškodnej... když jim nedává pěstí.

,,Jednous mě dostal z knihovny."

,,Jooo, už vim! Ten blb, co nezná Stanovy praktiky."

,,Jo, ten. Mimochodem, o jaký kočičí ženě to furt meleš?" nadhodil jsem spíš jen protože debata o knihovně, kde jsem trčel s Rose, mě fakt do extáze nedostává. Týpek mi vrazil do ruky další kelímek s pivem a v tu ránu mě otočil znova čelem ke dveřim. Už mě začíná štvát, že si se mnou dělá, co se mu zlíbí. Veškerý vražedný scénáře mě přešly ve chvíli, kdy jsem zahlíd vcházet kočičí ženu. Nekecám! Fakt Catwoman osobně. Černej obepnutej latexovej obleček, kočičí uši, ocas a všechno kolem. Kdyby ta holka nebyla zelenooká běloška, tak je to Halle Berryová jak z praku!

Moc bych za to nedal, že jsem slintal.

,,Zkus na ni jen šáhnout a zlámu ti veškerý kosti v těle, netopýre!" varoval mě kulturista v čepičce. Radši jsem se otočil zpátky na něj, jinak by mi fakt zpřelámal i kůstky v uchu.

,,Ahoj, J," zatetelil se pólista a já na něj civěl jak idiot. Hned jsem pochopil, co za tou jeho náhlou změnou tónu bylo. Přiblížila se k nám ta jeho neholka.

,,Čau,..." Catwoman si chudáka roztřesenýho prohlídla od hlavy až k patě, ,,Plaváčku," dořekla, když přišla na správný oslovení. Hm, taky dobrý, ale můj pólista je lepší.

,,Dáš si něco k pití?"

,,Ale jo, něco přihraj," pokrčila ramenama. Kulturista jí okamžitě nalil vodku a jak jsem si všim, tak si do zásoby připravil další tři. To ji chce rovnou vožrat? Pěkně na to jde, to se mu musí nechat.

,,Tady to máš."

,,Dík." Nestačil jsem ani mrknout a měla vodku v sobě. Ta se s tim vůbec nepáře. ,,Děje se tady něco nebo tady chcíp pes?" ptala se, když do sebe hodila druhou vodku a rozhlídla se kolem. Než jí týpek stačil odpovědět, tak nějakej dežo rozbil flašku. ,,Takže ten pes," odpověděla si sama.

,,U Contový je prej swingers párty," nadhodil pólista nervózně.

,,Tam jsem už byla, není tam bůh Belikov, takže jsem zase hned šla."

Ošil jsem se a to hned nadvakrát. Jednak protože jsem tam omylem byl a druhak při představě Belikova, jak...blé, blé, blé, to si ani nedokážu představit! Fuj!

,,A ty seš kdo, netopýří muži?" všimla si mě číča. Radši bych snad tentokrát bral to, že si mě lidi nevšímaj, než abych pak trpěl ty vražedný pohledy skoro nahatýho namakačenka, co mi prorokoval smrt, když si přejel prstem po krku.

,,Přece úhlavní nepřítel," rozhodil jsem rukama.

Číča udělala něco jako "Hm", pokrčila rameny a hodila do sebe další dva panáky vodky hned po sobě. Až teď jsem si ji trochu blíž prohlíd. Několikery hodinky na zápěstí obou ruk, klíčky od auta přivázaný na ocase a spousta vyčuhujících bankovek ve výstřihu. ,,Tos všechny obrala při tom pokeru?" žasnul jsem. Pólista by mi vážně nejradši zlomil vaz na místě. Já vim, kámo, jsem se nestih zastavit, no.

,,Jo, ale už je všechno jejich moje, tak jsme museli skončit."

Respekt! Je jak Lissa, ta mě taky vždycky o všechno obere a nemusí se ani moc snažit. To maj ty holky fakt nějakej zvláštní cit pro blafování nebo jako co?

,,Jé, hele, zvířátko," zubila se ta kočinda na stůl a já ani pólista jsme nevěděli o čem mele, až když jsme se mrkli na tu spoušť před sebou, tak jsem viděl, jak mezi flaškama leze něco hnusnýho, černýho a chlupatýho.

,,ÁÁÁÁ, CO TO KURVA JE?" ječel jsem jak ženská a vyběh ze dveří.

Hned po mě začalo ječet asi deset holek a okamžitě běželo pryč, jenže ony na rozdíl ode mě pokračovaly a nejspíš vypadly z budovy. Ty "zvířátka" byly tarantule. Jedna se ke mně nezpozorovaně přikradla a začala mi lízt po noze, kdyby mě na to neupozornila holka v dívčí verzi dresu americkýho fotbalu, která tušim byla Faith, tak o tom ani nevim. Zase jsem ječel jak ženská a skákal sem a tam, abych ze sebe tu svini sklepal. Nakonec jsem to jak největší borec zašláp. Všichni se mi samozřejmě smáli. Hovada!

,,Copak, nemáš rád pavoučky?" zasyčel mi u ucha podivně známej sjetej hlas. Ohlíd jsem se a viděl Adriana s tou sviňařinou v ruce. Kde ten se tady krucinál bere?

,,Táhni s tim ode mě!" varoval jsem ho a držel ruce před sebou, abych ho držel dál.

,,No tos uhod, chlapečku, pořád s tebou mám nevyřízený účty za toho poršáka!"

Seru na něj! Dřív než se rozhod, co mi s tou štětkou do záchoda udělá, jsem zdrh, že za mnou jen vlál batmanskej plášť. Už chápu Belikova, proč na ten svůj kabát nedá dopustit, je to dobrej pocit, jen by mě přitom nemusel honit dement s tarantulí v ruce pomalu po celým kampusu!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 20. dubna 2016 v 23:20 | Reagovat

Hodně slušnej mejdan. Kéž by se takový u nás taky pořádaly:) A Adrian s pavoukem mě rozsekal. A to doslova. To kdyby na mě narafičil, tak mě asi klepne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.