PADESÁT TŘI

30. ledna 2017 v 22:14 | Šílenej |  Everything is about change and second chance by Šílenej
Sorry všem, tahle část je moje...



,,Proč jsem tak blbá a nechala se k tomu ukecat?" kňučela jsem po skončení té tyranizace alias taneční zkoušce a pověsila se Rose kolem krku. Ona na tom byla podobně, taky pěkně zničená.

,,Ty seš blondýna, to tě omlouvá, ale proč jsem se nechala ukecat já? Teď mi hrozí kriminál za vraždu Ozery a vlastně i Ivaškova," postěžovala si. ,,A kdy už jsem v tom, tak mi na seznam přidej i Madie! Vezmu to jednim vrzem."

,,Jdeme se společně podříznout?" navrhla jsem jen tak z recese, protože jsem na sobě cejtila pohled toho svýho novýho neměnnýho tanečního partnera.

,,Veď mě."

,,Žádný takový!" zarazil naše sebevražedný plány Dimitrij příkře. S Rose jsme svorně protočily oči s tím rozdílem, že ona potom očně vraždila kolem procházejícího Christiana a já si konečně sundávala ty chůdy.

,,Chci okamžitě do postele, kde lehnu a spim," zaslechla jsem Rose vyjadřovat i moje pocity.

,,Už si dámy dostatečně postěžovaly?" utahoval si z nás Dimitrij, kterej nás pozoroval. Copak on je fakt tak nezničitelnej?

,,Ne," opáčila jsem. ,,Ještě jsem si nepostěžovala, jak jsi mi sahal na zadek," zchladila jsem ho a on opětovně zrudl a raději vyšel dveřma ven a demonstrativně je držel otevřený, abychom s Rose konečně taky vypadly. Rosie pochopitelně vyprskla smíchy. Jasně jsem viděla, jak nás při tý scénce, kdy mě nechtěně osahával, pozorovala a měla velký potíže nevyprsknout už tehdy, upřímně řečeno se jí ani moc nedivím, já na tom byla stejně.

,,Koho myslíš, že setne dřív?"

,,Mě," pronesla jsem se stoprocentní jistotou.

,,Já čekám," slyšely jsme lehkej ruskej přízvuk, kdo to asi tak může bejt? Odkud byla vlastně Červená Karkulka?

Bohužel jsme za tím hlasem šly, sice jsme se táhly jako na porážku, ale co by kdo čekal, když jsme půl dne trapčili nějaký nepopsatelný pohyby a navíc mi ta bordelmamá, jak ji Rose označovala, nacpala radši ani nechci vědět kolikacentimetrové podpatky. Au! Rose měla tu výhodu, že měla obyčejný tenisky, ale já si netroufala ani na svoje autíčka, místo toho jsem auta měla v jedný ruce a ty chůdy v druhý, takže jsem šla hezky bosky, jé, to je tak příjemný. Sice už je dávno sníh, ale to mi v ničem nebránilo.

,,Liss," zaslechla jsem za sebou Dimku, ale na protest se neotočila a pokračovala dál v cestě. ,,Princezno!" Tak to teda ne, panáčku!

Prudce jsem se na něj otočila a začala na něj vřeštět: ,,Neřikej mi t..." nestihla jsem mu ani doříct aby mi tak neřikal a už jsem byla ve vzduchu, přesněji řečeno na jeho rameni. ,,Á, už zase!" vrčela jsem.

,,Jak zase? Jak často si hrajete na donáškovou službu?" divila se Rose a nevim, jestli se chtěla smát tomu, že já trpím někde ve stratosféře nebo tomu, že je "Dimka" tak vyčůranej.

,,Na můj vkus až moc často," zavrčela jsem znova, jsem prostě "zvířátko" no. ,,Postav mě na zem!" praštila jsem svýho "únosce" podpatkem do zad, ale s ním to ani nehlo. ,,No tak," škemrala jsem.

,,Až si obuješ boty," zněla odpověď.

,,Ne."

,,Tak tě nepostavim," odpověděl zase a ani další třískání podpatky do zad s ním nic nedělalo. To je ze žuly, že nic necejtí nebo jako co?

,,Rose," zaskučela jsem na svou jedinou kamarádku, která by mi snad právě teď mohla pomoct.

,,Sorry, pořád je mnohem lepší než já," pokrčila rameny. Bohužel se po dvou minutách odpojila a zamířila na svojí kolej a já se rozhodla pro bobříka mlčení, což Dimitrijovi náramně vyhovovalo.

,,Co se stalo?" probral mě novej hlas. Pomalu jsem usnula, ta "Dimiho" loudavá chůze mě vážně uspávala.

,,Ale nic moc, jen neposlouchá, nic novýho pod sluncem. Můžeš se mi podivat, jestli je ještě naživu?" Tak já tady trpím a on si ze mě s Willem bude dělat prču? No počkej, Belikove!

Will skutečně obešel Dimitrije a zastavil se u mě, kde jsem mu posunky naznačila, aby mě ho nějak zbavil a on, světe div se, pochopil, a pak že všichni blonďáci a blondýny jsou úplně blbý, Will je světlá výjimka, alespoň někdo.

,,Živá je, ale počmárala ti tričko lihovkou a bejt na tvym místě, tak bych se s tim neukazoval před ředitelkou," chechtal se Peters.

,,Cože?" vyděsil se Dimitrij a okamžitě mě postavil na zem a přetáhl si tričko přes hlavu, aby se přesvědčil o tom, jak jsem ho zneuctila. Já na nic nečekala a vzala nohy na rameny. Náhodou běhat celkem umím, i když po tom tanečním sadomasu je to docela i sporný, ale na to dlabu, hlavní myšlenkou tohoto okamžiku je zdrhnout co nejdřív a co nejdál od Belikova!

,,Takže ty místo kamarádům v nouzi pomáháš holkám?" slyšela jsem svýho strážce, nejspíš zjistil, že jsme mu ukázkově vypálili rybník a on plašil pro nic za nic. Možná jsem jenom blbá blondýna, ale vyčůraná, schovala jsem se v nějakejch otevřenejch dveřích nedaleko a doufala, že pokud po mě půjde, tak si mě nevšimne a bude pokračovat dál.

,,Jo, kámo, sličné panny mi můžou nabídnout mnohem víc než ty," smál se Will.

,,Věř mi, že ona panna rozhodně není," opáčil Dimitrij a já měla nutkání ho jít pořádně přetáhnout těma všema podpatkama přes hlavu.

,,Tím líp, alespoň už něco umí," pokračoval Will v úchylný debatě.

,,To seš tak nadrženej nebo mě chceš jenom provokovat?" No ne, Dimi, dokonce pokládá otázku, která zajímá i mě, zvlášť když pomlouvaj mě.

,,Co bys tak řek?"

,,Radši padám, ať už je to jakkoliv, tak s tebou nechci nic mit," zaškaredil se Dimitrij a dal se do běhu. Moje přání, že si mě nevšimne a bude pokračovat v cestě se vyplnilo a já měla volný pole působnosti. Ts a to si říká ultra strážce. Takhle jednoduše s nim vyjebat, že se nestydí!

Celou cestu na kolej jsem ho nikde ani koutkem oka nezahlídla, prostě když se daří, tak se daří. V pokojíčku byla ještě pořád krásná tma a ticho, co víc si přát. S klidem jsem zahodila oboje boty kamsi do neznáma a minimálně do pozejtřejšího odpoledne, kdy nás bude čekat další pitomý nacvičování pro potěchu tý starý rakety alias naší královny, je nechci vidět. Bohužel je ale budu muset najít, no co... času na nepříjemnosti dost.

,,Štveš mě!" zaslechla jsem za sebou a prudce se otočila, takže jsem to neustála a napálila to zádama do jedný z mnoha skříní, který v pokoji mám a bezmyšlenkovitě jsem sáhla po vypínači, jinými slovy: Budiž světlo!

,,Ty mě mnohem víc!!!" ujistila jsem toho "přepadátora", kterym nebyl nikdo jinej než Dimitrij, co nehybně stál za dveřma. Grrr, ten chlap je vážně magor a mě přivede do blázince, jako kdyby nestačilo, že už mi takhle hrabe víc, než je zdrávo.

,,Nezvykej si utíkat, jsem tady od toho, abych tě chránil," mračil se.

,,To tvoje rádoby chránění už hraničí s buzerací."

,,Uvidíme se ráno," odpověděl na moji krutou pravdu a pakoval se z pokoje. Ts, typickej chlap! Když přijde na "nalévání čistýho vína", tak bere kramle. Jestli to takhle půjde dál se všema s mužským pohlavím, tak se ze mě asi stane lesba!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.